Dnes je středa 17. srpna 2022., Svátek má Petra
Počasí dnes 32°C Skoro jasno

Bez regionálních novinářů není funkční demokracie

Bez regionálních novinářů není funkční demokracie
Prostějovská radnice | zdroj: Miloslav Jančík / MAFRA / Profimedia

Regionální novinařina bývá neprávem podceňovaná. Proč je důležitá a jaké jsou její současné problémy?

Když Andrej Babiš na své cestě do Strakovy akademie skupoval česká média, začalo se celkem logicky mluvit o oligarchizaci médií a zásadním ohrožování jejich nezávislosti. Tyto obavy navíc potvrzují další události posledních let, jako je jmenování podivných osobností do mediálních rad, v poslední době zejména do rady České televize.

Autor článku Jakub Čech je studentem právnické fakulty. Vyrůstal v Prostějově a před několika lety obdržel Novinářskou cenu v kategorii regionální žurnalistika za článek o kauze střetu zájmů při udělování řidičských průkazů v Konici. 

Při těchto debatách ale přehlížíme jiný problém: regionální média, pokud vůbec ještě existují, svoji nezávislost ztratila už dávno. V Prostějově, relativně průměrném středně velkém městě, dávno před Babišem platilo, že zdejší média více či méně ovládají politici. Odstup od nich si držel pouze regionální Deník - periodikum, které je součástí celostátního koncernu. Na rozdíl od ostatních místních periodik tak nemusel řešit, jak si článkem o radniční reprezentaci nenaštvat svého majitele a neohrozit jeho podnikatelské zájmy.

Oligarchizace médií v prostějovském podání dokonce znamenala, že jedny regionální noviny ovládalo jedno křídlo ODS, druhé noviny mělo pod palcem jiné křídlo stejné strany. V době regionálních sněmů tak obě média dokonce sloužila jako nástroj vnitrostranických válek. Že média ovládaná radniční koalicí slouží k diskreditaci opozice a naopak, to už v prostředí lokálních médií ani nevzbuzuje údiv.

Opisování tiskových zpráv

Jenže i tato média, jako jsou regionální Deníky, začala ve své roli se stále se zmenšujícími rozpočty selhávat. Na pozicích v redakcích dochází k velké fluktuaci, novináři musí naplnit noviny obsahem a už není tak podstatné, jakou má takový obsah kvalitu. A snadnější než psát vlastní článek, vymýšlet témata, obvolávat zdroje nebo dokonce získávat informace na schůzkách, je opsat tiskovou zprávu nachystanou z radnice.

Není proto ani divu, že s přibývajícím množstvím internetových zdrojů lidé přestali za papírové noviny utrácet, a dnes proto máme spoustu online webů stojících na tom, že kopírují tiskové zprávy – od policie, od hasičů, z radnice, z kraje. Zdrojů je dost. Když se k tomu navíc přidá šikovně napsaný článek o tom, jaké bude o víkendu počasí, zájem řady čtenářů o okolní dění je zcela uspokojen.

Na trh s novinami vstoupily ve velkém radnice

Jak před časem podotkla medioložka Lenka Waschková Císařová, která se výzkumem regionálních médií zabývá, lokální noviny a weby mají konkurenci, o které se příliš nemluví: zpravodaje měst a obcí.

Těžko říct, jak by veřejnost vnímala, kdyby přišel nějaký předseda vlády s nápadem, že si vláda zřídí své periodikum, které bude za veřejné peníze každý měsíc distribuovat do schránek v celé zemi a bude v něm občany informovat o své činnosti, o tom, co prosadila, a jak to dělá dobře. Takový premiér by nejspíš čelil oprávněné kritice, že hodlá za veřejné peníze provozovat vlastní kampaň.

Jenže radniční zpravodaje ve velkých městech přesně tak fungují. Stojí radnice nemalé peníze a slouží jako osobní PR politiků, kteří jsou aktuálně u moci. A vzhledem k tomu, že prodávají inzerci a inzerentům garantují doručení novin do každé schránky, nemůžou jim konkurovat žádné jiné regionální noviny ani celostátní noviny s regionální přílohou.

Radniční periodika navíc ani náznakem nesnesou srovnání s veřejnoprávními médii. Ta nesmějí sloužit jako propagační nástroj vlády (ač třeba prezident Zeman si myslí opak) a mají, byť možná ne dokonale, zajištěny institucionální záruky nezávislosti.

profimedia-0594328575 Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Vydávání radničních zpravodajů ale není jedinou metodou, jakým radnice ovlivňují lokální mediální trh ve svůj prospěch. Tou další je inzerce. Radnice si inzeráty pořizují, například když prezentují volná pracovní místa či nemovitosti na prodej. Mnohem větší a skryté částky ale do lokálních médií proudí z organizací, které města zřizují, ať už jde o kulturní organizace jako kina nebo divadla či školy, anebo o společnosti, v nichž mají města majetkovou účast: společnosti spravující bytový fond, městské lesy nebo vodárny.

Když noviny rozhodují volby

Pokud mají regionální média v rukou politici a používají je jako diskreditační nástroj, možnosti efektivní obrany poškozených v podstatě neexistují.

To je vidět na případu periodika Prostějovský Večerník: nejčtenější noviny v okresním městě ovládají politici z místní ODS a ČSSD, straní radniční koalici a píšou negativně o každém, kdo proti radnici vystoupí. A je jedno zda je to opoziční politik, či jen aktivní občan, který sebere odvahu a jde o něčem promluvit na zastupitelstvo.

Vydavatel novin má zakázku od města: dělá pro něj grafiku a redakční práce na oficiálním městském periodiku, radničních listech. Kromě toho v Prostějovském Večerníku hojně inzeruje jak samotné město, tak městské organizace a společnosti a případně i firmy, které dostávají od města zakázky. Před volbami Večerník dostává slušnou finanční injekci z rozpočtů jednotlivých spřátelených politických stran. Učebnicový příklad kumulace politické, ekonomické a mediální moci v lokálních poměrech. Veřejné mínění města je propagandistickou mašinérií jednoho média zásadně poznamenáno.

Jak se ale proti nepravdivým a dehonestujícím článkům bránit? Těžko. Soudy sice už několikrát konstatovaly, že tyto noviny nepsaly pravdu, vždy ale až po několika letech. Satisfakční účinek takového rozsudku a vysouzené omluvy je nulový, protože nikdo si už nepamatuje původní článek. Finanční náhrady újmy, které soudy přiznávají, jsou zpravidla směšné; vždyť kritizovaný člověk je osoba veřejně činná a musí přece ledacos snést! Na druhou stranu, i kdyby soudy přiznávaly odškodnění v řádu statisíců, vydavateli novin by to mohlo být stejně jedno: holt by vymyslel další penězovod z veřejných rozpočtů.

To vše tvoří kruh, který prakticky nejde rozetnout: takto silné noviny v Prostějově rozhodují volby, takže v politice se nic nezmění a penězovody vydavateli zůstanou zachovány, a tudíž dál jde manipulovat veřejné mínění, aby volby nezměnily osazenstvo radnice.

Politická kultura a hospodaření ve městech? Mnohdy horší než v parlamentu

A proč jsou vlastně kvalitní lokální média tak důležitá? Třeba proto, že posilují identifikaci lidí s jejich regionem, napomáhají komunitnímu životu. Mohou přispět k tomu, že lidem nebude lhostejné, jak vypadá jejich okolí.

A pak je tu ještě jeden, pragmatičtější argument: územní samosprávy (obce a kraje) hospodaří s nemalými penězi. Například z daně z přidané hodnoty jde pětina obcím, výtěžek z daní z nemovitých věcí jde celý do obecní kasy obce, kde se nemovitost nachází. A nad těmito penězi tak neexistuje dostatečná občanská kontrola.

Zatímco hospodaření ministerstev hlídají kromě novinářů různé neziskové watchdogové organizace, které na to mají kapacity, ve městech tyto mechanismy v podstatě nejsou; kritické regionální noviny vymizely a místní spolky stojící na dobrovolnické práci mají malou kapacitu, která se zpravidla vyčerpá na místním problému „za barákem“. Na celostátní úrovni jsou také opoziční poslanci placení na plný úvazek s určitým aparátem mimo jiné za to, aby kontrolovali a hlídali vládu; ve městech přirozeně nic takového není a opoziční zastupitelé obětují svůj čas na úkor rodin a koníčků.

Nulová kontrola měst a obcí pak vede také k tomu, že si politici mohou víc dovolit. Politická kultura jednání městských zastupitelstev je mnohdy horší než v Poslanecké sněmovně, která je pod drobnohledem novinářů a televizních kamer. A je to smutné o to víc, že to nikoho nezajímá.

Pro občany, kteří nemají čas chodit na jednání zastupitelstva a nemají čas ani schopnosti pročítat oficiální dokumenty z jednání samosprávy, jsou regionální noviny prakticky jedinou možností, jak kontrolovat činnost města. Bez fungujících médií a aktivních občanů nemůže fungovat dobrá demokracie. A všechno začíná odspodu. Pokud má veřejnost nízké požadavky na své komunální politiky, nebude moc očekávat ani od poslanců nebo členů vlády.

Zdroje:
Vlastní