Karel, tehdy český a římsko-německý král, se s Annou Svídnickou oženil v květnu 1353 v uherském Budíně. Stalo se tak pouhé čtyři měsíce po skonu jeho druhé ženy Anny Falcké. Ta zemřela jako třiadvacetiletá, pravděpodobně v důsledku zranění po pádu z koně. S hledáním nové manželky panovník začal prakticky hned po skonu Anny - z čistě pragmatických důvodů. Ani po dvou manželstvích totiž neměl mužského dědice.

Anna Falcká mu sice v lednu 1350 porodila syna Václava, chlapeček však zemřel v necelých dvou letech. S první manželkou Blankou z Valois měl Karel dvě dcery - Kateřinu a Markétu. Z nich byla v roce 1353 naživu jen mladší Kateřina, neboť Markéta, provdaná za uherského krále Ludvíka I. zemřela v pouhých čtrnácti letech během morové epidemie ve Visegrádu.

Velký věkový rozdíl

V době třetího sňatku bylo Karlovi 37 let, kdežto dceři svídnického vévody Jindřicha II. a uherské princezny Kateřiny zhruba 14 roků. O tom, že se mladičká šlechtična, která osiřela už jako dítě a byla vychována v Budíně, vdá do Prahy, se přitom uvažovalo už dříve. Panovník si ji totiž vyhlédl jako budoucí nevěstu pro svého synka. Anna sice stála stavovsky níže, i tak však představovala dobrou partií, která slibovala možnost posílit vztahy se sousedy a rozšířit vliv českého království.

Anna totiž byla neteří již zmíněného uherského krále Ludvíka I. a svídnicko-javorského knížete Bolka II. Ten neměl děti, což z Anny činilo jeho dědičku. Po smrti Bolka II. i jeho ženy Anežky Habsburské mělo - v případě sňatku - české království dostat pod kontrolu právě Svídnicko, Javorsko a část Lužice, což bylo strategické území.

Po úspěšných vyjednáváních finalizovaných ve Vídni pak byla budínská veselka podle dobových pramenů velkolepou akcí s řadou významných hostů. Zúčastnil se jí například Albrecht II. Rakouský, hornobavorský vévoda Ludvík VI., Rudolf Saský i vyslanci polského krále Kazimíra III. a benátské republiky. A samozřejmě oba zmínění nevěstini strýcové. Anna od Bolka II. dostala věno ve výši 10 000 hřiven uložených na zástavách měst Boleslawiec a Lwówek, Karel IV. pak měl manželce poskytnout 15 000 hřiven pojištěných na důchodech věnných královských měst Hradce Králové, Poličky a Vysokého Mýta.

Jaká Anna byla?

Podle dochovaných pramenů, včetně několika podobizen, byla Anna Svídnická velká krasavice - velmi štíhlá, se světlými vlasy a poměrně vysokou postavou. Na ženu své doby se jí v Budíně dostalo i nadstandardně dobrého vzdělání. Uměla číst a psát a mluvila několika jazyky, disponovala také bystrým úsudkem. Je známé, že si později například dopisovala s italským spisovatelem a básníkem Francescem Petrarcou.

Zároveň měla ale i hluboké náboženské cítění. Byla prostě velmi zajímavá i po stránce charakteru. A ačkoliv pro sňatek s Annou Karla motivovaly především politické důvody a věkový rozdíl mezi nimi byl velký, nakonec se do ní, dnešními slovy, zamiloval a nazýval ji svou „nejdražší chotí“. Náklonnost to prý byla oboustranná. Silné citové pouto prý nicméně Karla pojilo i k jeho první manželce Blance z Valois, o jeho vztahu s Annou Falckou je známo jen málo.

Zásadní (k)rok

Co se prvního roku manželství týče, už 28. července 1353 byla Anna v Praze korunována arcibiskupem Arnoštem z Pardubic českou královnou a 9. února následujícího roku také královnou římsko-německou. Největší sláva však pár teprve čekala.

V září 1354, na den sv. Václava, se Karel IV. vydal na římskou jízdu s cílem získat korunu císaře Svaté říše římské. To, že se jeho záměr v Římě podaří, bylo velmi nejisté. V té době totiž král neměl podporu tehdejšího papeže Inocence VI., sídlícího v Avignonu. Tudíž s ním do světa vyjela jen symbolická skupina 300 jezdců, a mladá královna i arcibiskup Arnošt z Pardubic zůstali v Čechách. Ostatně cesta to byla nebezpečná a dlouhá.

Jak Anna tak Arnošt pak do Itálie, konkrétně Pisy, za Karlem IV. přicestovali až v únoru následujícího roku - krátce poté, co dal papež konečně souhlas ke Karlově císařské korunovaci ve Věčném městě. Do Itálie za Karlem dorazila také dvoutisícová skupina mužů, a jízda tak získala patřičný lesk.

Samotná korunovace páru se uskutečnila 5. dubna 1355. V Římě však pobyli jen krátce. Zavázali se papeži, že město opustí do soumraku téhož dne, neboť Inocenc VI. se obával císařského převzetí moci nad městem.

Co se Anny týče, tak ta se právě během pobytu v Itálii seznámila s Petrarcou. Při zpáteční cestě také s manželem zažila drama, kdy byl během povstání v Pise podpálen palác, kde nocovali - prominentní pár z něj utíkal v nočních košilích.

O osobním dvoře Anny Svídnické je známé, že byl kvůli jejímu postavení římské královny a následně i císařovny zřejmě výrazně honosnější, než dvory předchozích českých královen.

Měla k dispozici jak dvorské úředníky, maršálka a hofmistra, tak i notáře, kaplany a lékaře. V době jejího života v Čechách také procházela velkými změnami sama Praha a její okolí - Karel IV. postupně budoval jak Nové Město pražské, tak nedaleký Karlštejn, který nakonec skrývá jednu z podobizen Anny v kapli svaté Kateřiny. Z chmurných událostí je pak ale třeba zmínit třeba druhou vlnu morové epidemie, která se různými oblastmi českého království šířila mezi lety 1357 až 1363.

Vytoužený dědic

Prvního společného potomka se Anna a Karel dočkali 19. března 1358. Anna v Praze porodila dcerku Alžbětu, pojmenovanou po matce Karla IV. Alžbětě - Elišce Přemyslovně. Syna a dědice pak přivedla na svět o téměř tři roky později. Stalo se tak během říšského sněmu v Norimberku, který měl vyřešit dlouhodobé spory Karla IV. s Rudolfem IV. Habsburským. Václav se narodil šest dnů po zahájení sněmu - 26. února 1361.

Nadšený - v té době čtyřiačtyřicetiletý - otec oslavil narození potomka mimo jiné tak, že věnoval 16 hřiven, tedy přes čtyři kilogramy stříbra, odpovídající váze novorozence, chrámu Panny Marie v Cáchách. Navíc obyvatelům Norimberku odpustil na čas daně, propustil některé vězně a z Prahy nechal převézt říšské korunovační klenoty a vystavit je v Norimberku.

Anna ještě téhož roku otěhotněla znovu, radost však za několik měsíců vystřídala tragédie. Královna a císařovna, jíž bylo v té době 23 let, zemřela při porodu třetího dítěte a nepřežil ani její druhý syn. Karla IV. její ztráta zdrtila. Na několik měsíců se uzavřel na Karlštejně a až na jaře následujícího roku se oženil se svou čtvrtou a poslední manželkou, tehdy šestnáctiletou Alžbětou Pomořanskou. Mezi manželi byl téměř třicetiletý věkový rozdíl. Alžběta Karlovi porodila šest dětí - Annu, Zikmunda, Jana, Karla, Markétu a Jindřicha, a nakonec Karla o 14 roků přežila.

Ale zpátky k Anně Svídnické. Mladá žena byla se svým synkem pohřbena ve Svatovítské katedrále, stejně jako Blanka z Valois, Anna Svídnická a malý Václav.

Svídnicko a Javorsko nakonec oficiálně připadlo českému království až v roce 1392, kdy byl i Karel IV. téměř 14 roků po smrti. Teprve tehdy totiž, jako 77letá dáma, skonala manželka Bolka II. Anežka Habsburská.