Donald Trump u voličů uspěl i proto, že zdůrazňoval důležitost soustředit se na Spojené státy víc než na zahraničí. Hlavní je americká bezpečnost, až pak světová. Plány na vylepšení bezpečnostní situace v zemi tak, aby se předešlo teroristickým útokům, už tu byly: Před více než patnácti lety, kdy bezpečnost Američanů na jejich domácí půdě dostala řádnou lekci.

Tehdejší prezident George W. Bush sice udělal vše pro to, aby se lidé po šoku způsobeném 11. zářím cítili bezpečněji, s odstupem let se ale ukazuje, že část programů byly vyhozené peníze. A nemalé – podle magazínu The Atlantic, který zbytečné výdaje na bezpečnost po roce 2001 analyzoval, šlo až o 150 miliard dolarů (3,75 bilionu korun).

V mnoha případech se akorát napakovali dodavatelé technologií – různých detektorů, biometrických karet, screeningů zavazadel. A efektivita byla v praxi téměř nulová. Třeba jako v případě zvýšené kontroly na hranicích s Mexikem. Přestože (nebo právě proto?) vláda nakonec uznala, že byl projekt zbytečně vyhozenými penězi a zrušila ho, udělal si Trump ze situace na mexické hranici jedno ze svých hlavních témat.

"Utratili jsme po 11. září stovky miliard. Otázkou je, kolik z nich bylo vyplýtvaných a kolik mohlo být použito na jiné programy pro řešení bezpečnostních mezer," řekl magazínu jeden z auditorů nezávislého amerického kontrolního úřadu (GAO). Ten vypracoval zprávu, která analyzuje výdaje na americkou bezpečnost za posledních 15 let a jejich výslednou efektivitu.

Auditoři mluví o takzvaném "syndromu Jacka Bauera" s odkazem na postavu protiteroristického agenta za seriálu 24 hodin. "Pokud jste v šoku, máte strach a víte, že tam venku je nějaká hrozba, uděláte cokoli, utratíte cokoli, abyste s tím bojovali. I když to, za co utrácíte, nebylo nikdy před tím testováno a ani jste nestanovili standardy, jak to má fungovat," vysvětluje auditor GAO.

Jedním takovým programem byl například BioWatch, který měl uklidnit strach z chemických útoků. Na desítkách míst po celé metropoli byly za několik set milionů dolarů rozmístěny detektory, které měly zvládnout analyzovat patogeny ve vzduchu za méně než šest hodin.

Ve skutečnosti to ale může trvat až 36 hodin a navíc podle odborníků detektory fungují jen, když se nebezpečný aerosol nachází v jejich bezprostřední blízkosti. Vývoj trval 11 let, spolykal 200 milionů dolarů (pět miliard korun) a roční údržba senzorů, i přesto, že byl projekt ukončený, stojí 80 milionů dolarů (dvě miliardy korun).

V kontextu Trumpových plánů na výstavbu zdi chránící Američany před nelegálními imigranty z Mexika, stojí za připomenutí plán jeho republikánského kolegy Bushe. Po útoku na Světové obchodní centrum se americká vláda snažila také zabezpečit dlouhou hranici s jižním sousedem.

Z různých pokusů skončila největším debaklem výstavba sítě pohybových senzorů a kamer. Bush o zakázce, kterou dostala společnost Boeing, prohlašoval, že jde o "technologicky nejvyspělejší pohraniční projekt všech dob".

Výsledek? Když se za miliardu dolarů (25 miliard korun) na hranici rozmístily senzory a kamery, alarmy spustilo každé volně žijící zvíře, které se k senzorům přiblížilo. Kamery pro změnu vlály ve větru a neuměly si poradit s kopcovitým terénem. Do nejvyspělejšího projektu tak měl tento hodně daleko…  Celý projekt měl vyjít na pět miliard dolarů (125 miliard korun)

Mezi další projekty patřily 2,5miliardový plán (62,5 miliardy korun) na nahrazení průjezdních detektorů na hranicích novými s nižším počtem falešných poplachů. Prototyp za 230 milionů (5,75 miliardy korun) nepřinesl žádné zlepšení, a tak byl projekt zrušený.

Stejně dopadl 400milionový (10 miliard korun) projekt, v rámci něhož řidiči kamionů s nebezpečným materiálem a zaměstnanci letišť a přístavů získali biometrické identifikační průkazy. Čtečky nefungovaly, a tak drahé karty plnily bezpečnostní funkci asi tak stejně jako obyčejné průkazky do knihovny…

Celkem za posledních patnáct let americká vláda podle magazínu utratila 100 až 150 miliard dolarů za nepovedené a nevhodné projekty na zabezpečení země a na pořízení a údržbu zařízení, které nefungují.

Americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti (DHS), které vzniklo v reakci na 11. září například v červnu 2015 provedlo sérii tajných kontrol na letištích. Testerům se podařilo i přes kontrolu propašovat v příručním kufru zbraň nebo výbušninu na 67 ze 70 letištích. A to přesto, že se kontroly po útocích zpřísnily tak, že odbavení často zabere hodiny.

Výsledek byl tak tristní, že byl šéf Úřadu pro bezpečnost v dopravě (TSA) donucený okamžitě rezignovat. Na druhou stranu, nelze říct, kolik teroristických útoků TSA zmařil, například jen v roce 2015 odhalil 2500 zbraní schovaných v příručních zavazadlech. Stejně tak nelze říct, kolika únosům pomohla zabránit už jen informace o tom, že jsou na lety nasazováni tajní agenti, kteří hlídají bezpečnost na palubě.

Zarážející je ale podle magazínu spíš to, že 98 procent celkového rozpočtu TSA putuje na zajištění bezpečnosti v letecké dopravě. Jistě, když vybuchne letadlo nebo ho někdo unese, jsou následky hrozné, a navíc vizuálně děsivé.

Přesto jaký smysl dává soustředit se na leteckou dopravu a opomíjet miliony lidí ve vlacích a vagonech metra? Nebezpečí může přijít i z moře – výletní loď, která připlouvá bez kontroly z Panamy na Floridu může klidné na své palubě mít špinavou bombu a nikdo ji nezkontroluje. Přitom ve vlaku, metru nebo na lodi způsobí výbuch bomby daleko větší škody.

Ve skutečnosti je ale kontrola v městské hromadní dopravě a vlacích téměř nereálná. Pohyb lidí je v nich tak velký a východů takové množství, že uhlídat vše je matematicky nemožné.

Přesto jsou miliardy určené na bezpečnostní opatření zavedená po roce 2001 v prostorách metra, třeba v posílení kamerového systému či vyztužení stavby podvodních tunelů, v porovnání s desítkami vyhozených miliard korun skutečně dobře investované peníze.

Na rozdíl od kyberbezpečnostního programu Einstein, který za miliardu dolarů nechalo vytvořit ministerstvo pro vnitřní bezpečnost. Je tak špatný, že ho většina vládních institucí odmítla do svých serverů nainstalovat.

Bez ohledu na to, co funguje či nefunguje tak, jak mělo, nejde dalším útokům nikdy zcela zabránit. Jestliže se po roce 2001 Amerika nejvíce bála Al-Káidy, nyní bere jako největší nebezpečí útoky osamělých vlků, jejichž svědkem je už několik let Evropa.

"Al-Káida byla elitní organizace. Islámský stát ne, jeho marketing je masový, v duchu: 'Je nám jedno, že jste lúzr. Je v pořádku pustit se do lidí, které nenávidíte, naším jménem. Můžete být hrdina.' To je balzám pro duši pro někoho, kdo sedí u notebooku v suterénu u rodičů v domě," říká John Miller, bývalý novinář, který působil u FBI a je zástupcem komisaře pro boj s terorismem na newyorském policejním oddělení.

I proto si mohl dovolit Donald Trump slibovat "znovu velkou Ameriku", ale tomu, že bude "opět bezpečná", se raději vyhýbal. Zakázat vstup muslimům a nelegálním Mexičanům totiž nestačí. Stejně jako stovky miliard dolarů investovaných  bez rozmyslu do nejrůznějších bezpečnostních opatření.