Pokuta padesát franků

Před nějakou dobou se totiž švýcarské soudy zabývaly velmi podobnou kauzou. Novináři švýcarské televize připravující pořad Kassensturz natočili reportáž, která byla založena na snímcích pořízených skrytou kamerou, a části těchto záznamů odvysílali.

Na základě této reportáže udělil soud hlavnímu editorovi televize, hlavnímu editorovi pořadu a příslušnému novináři drobné peněžité tresty (od 50 do 350 CHF), které byly následně potvrzeny i Federálním soudem.

Soud konstatoval, že pořizování záznamů skrytou kamerou a jejich vysílání porušuje článek 179bis a 179ter trestního zákona, neboť odvysílaný rozhovor očividně nebyl určen veřejnosti. Úvahy o veřejném zájmu tak podle soudu nejsou v tomto případě relevantní, neboť existují i jiné prostředky, jak referovat o věcech veřejného zájmu

Vyhrává veřejný zájem 

V roce 2015 podali dotčení novináři žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva, který rozhodl, že pokutování novinářů je v tomto případě v rozporu s právem na svobodu slova a právem na informace, které zajišťuje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.

Evropský soud pro lidská práva vyzdvihl hledisko veřejného zájmu jako zásadní a naprosto převažující nad jakýmikoli dalšími úvahami.

Svoboda tisku, včetně používání skrytých nahrávacích zařízení ve veřejném zájmu, musí být chráněna, pokud novináři poskytují přesné a pravdivé informace, jednají v dobré víře a v souladu se standardy své profese.

Popsaný případ, který je označován jako Haldimann v. Switzerland, jehož text je zatím bohužel zveřejněn pouze ve francouzštině, je někdy vydáván za přelomový pro práci investigativních novinářů.

Soud však pouze zopakoval svoji argumentaci z případu z roku 2012 označovaného jako Axel Springer v. Germany, ve kterém se snažil najít rovnováhu mezi právem na informace a právem na soukromí.

Podmínky pro skrytou kameru 

Kritériem převahy práva na informace je skutečnost, zda je pořad příspěvkem k debatě o věci veřejného zájmu, dotčená osoba je veřejně známá, dopustila se nějakého chování, které je sporné, a neexistují jiné metody, jak informace získat.

Evropský soud pro lidská práva tedy konstatoval, že skrytá kamera může být používána pouze za přísné podmínky převažujícího veřejného zájmu na šíření informací, které nemohou být získány jiným způsobem.

Soud také velmi pozitivně hodnotil to, že tvář osoby, která byla tajně natáčena, byla následně rozmazána, a její hlas změněn tak, aby nebyla identifikovatelná.

Z výše uvedeného vyplývá, že podané trestní oznámení má mít spíše mediální efekt, než že by mohlo novináře skutečně zasáhnout.