4 překvapivá fakta o blondýnkách, která jste nejspíš ještě neslyšeli
12. 9. 2025 – 18:50 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Anekdoty, věčné stereotypy i hollywoodské ikony svůdnosti – zdá se, že o blondýnkách už bylo řečeno vše. Jenže věda i historie ukazují, že tahle sluncem zalitá barva vlasů má v rukávu pár nečekaných trumfů, které dokážou překvapit i ty, kdo si myslí, že je znají do posledního pramínku.
Blond vlasy nejsou jen výstřelkem módy, ale malou genetickou loterií. Podle výzkumů jde o recesivní kombinaci genů, která se přirozeně vyskytuje jen u zhruba 2 % světové populace. A i když si je často spojujeme s chladným severem, genetici tvrdí, že jejich původ může sahat až k pravěkým lovecko-sběračským komunitám. Zajímavé je také to, že dětská blond barva časem ztmavne – za viníka mohou hormony a zvýšená tvorba melaninu v pubertě. Takže příště, až uslyšíte vtip o blondýnkách, můžete s úsměvem dodat, že přesně tahle barva vlasů je vlastně vzácný přírodní úkaz s pořádnou dávkou evoluční strategie.
antická blondzdroj:
Freepik.com
Blond touha od antiky po dnes: když krása voněla spíš dobrodružstvím než šamponem
Touha po blond hřívě rozhodně není výmysl posledních dekád. Už ve starověku ženy i muži riskovali kvůli světlým vlasům zdraví i čich. Podle historických pramenů z antického Říma sahaly k opravdu odvážným „receptům krásy“. K oblíbeným patřil holubí trus smíchaný s popelem a octem, který se nechával na vlasech dlouhé hodiny, aby vytáhl barvu o pár tónů výš. Některé prameny zmiňují dokonce koňskou moč, bohatou na čpavek, která fungovala jako přírodní zesvětlovač a zároveň jako přirozený repelent pro všechny, kdo se odvážili přiblížit.
Historici připomínají, že světlé vlasy byly tehdy vnímány jako znak mládí, bohatství a svůdnosti, a to zejména v Římě a v Řecku. Svědčí o tom i římské fresky a spisy, které detailně popisují domácí barvící rituály – od bělících past po složitější kúry na slunci. Takže až příště ucítíte chemii z moderního salonu, můžete si v duchu říct, že proti dávným pacho-vůním jsme vlastně úplní jemňouši.
zdroj:
Freepik.com
Blond barva jako genetický experiment přírody
Blond vlasy nejsou výhradně evropskou záležitostí a právě to z nich dělá fascinující genetickou detektivku. Největší blonďatá základna leží ve Finsku a celém pásu severní Evropy, kde podle antropologických studií (např. European Journal of Human Genetics) nosí světlý odstín téměř 80 % populace. Dlouhé severské zimy a specifická kombinace genů způsobily, že příroda dala severu tuhle výjimečnou signaturu.
Ještě větší překvapení ale čeká na Šalamounových ostrovech v jižním Pacifiku. Tmavá pleť a přitom přirozeně platinové vlasy? Vědci si dlouho lámali hlavu, jestli za tím stojí tropické slunce, nebo rybí jídelníček. Teprve studie publikovaná v časopise Science v roce 2012 (genetik Sean Myles, univerzita v Novém Skotsku) potvrdila, že jde o unikátní mutaci v genu TYRP1, která se mimo Oceánii téměř nevyskytuje.
Zkrátka, blond může vzniknout úplně jinými cestami a to je důvod, proč na Šalamounových ostrovech rostou prameny, které by mohla závidět i skandinávská modelka. Evoluce má zkrátka ráda experimenty: někdy si hraje s pigmentem, jindy s počasím a geny a díky tomu vzniká přírodní „salon krásy“, na který žádný kadeřník nemá.
Méně pigmentů, hodně vlasůzdroj:
Freepik.com
Blond vlasy: méně pigmentu, ale rekordní počet pramenů
Blond vlasy nejsou jen efektní na pohled – příroda jich blondýnkám nadělila i největší množství. Podle dermatologických a trichologických studií (např. Journal of the Society of Cosmetic Chemists) mají lidé se světlými vlasy v průměru kolem 150 000 vlasových folikulů, zatímco hnědovlasí přibližně 110 000, brunetky asi 100 000 a zrzaví dokonce jen okolo 90 000.
To ale neznamená, že by blond hříva byla automaticky bujnější, každý vlas je totiž jemnější a tenčí, takže účes může působit étericky, téměř průsvitně. Je to evoluční hra s čísly: příroda ubírala pigment, ale přidávala jednotlivé prameny, aby účes zůstal plný a chránil pokožku hlavy. Proto mají přirozené blondýnky při dobré péči objem, který by jiní museli nahánět litry tužidla.
Takže příště, až vám někdo bude závidět hustotu vlasů, můžete s úsměvem dodat, že jde o dar přírody podložený vědou – blond prostě počítá na množství, i když každý vlas váží méně než u tmavších odstínů.
Pozor! Blondýnky jsou chytrézdroj:
Freepik.com
Blond a chytré: věda bourá nejvytrvalejší vlasový mýtus
Vtipy o „hloupých blondýnkách“ sice kolují celé dekády, ale realita má úplně jiný odstín. Americká studie z roku 2016, zveřejněná v Economics Bulletin, porovnala výsledky více než 10 000 žen a mužů a zjistila, že blondýnky dosahují průměrného IQ 103,2, zatímco brunety 102,7 a ostatní odstíny se držely v podobném rozmezí. Jinými slovy: rozdíly jsou zanedbatelné – a pokud už někdo hledá „chytré vlasy“, rozhodně se nedají měřit barvou.
Genetici i psychologové připomínají, že inteligence je výsledkem celé mozaiky faktorů – od genů a prostředí až po vzdělání a sociální podmínky. Pigment ve vlasovém kořínku s tím nemá zhola nic společného. Přesto mýtus přežívá, protože společenské stereotypy se šíří rychleji než fakta.
Takže až příště někdo začne s vtipy o blonďatém „lehkém kalibru“, můžete mu s lehkou ironií připomenout, že statistiky stojí na straně blond a že věda si z barvy vlasů opravdu hlavu nedělá.
