Největší dinosauří dálnice světa odhalena v Bolívii. Vědci našli téměř 17 tisíc stop
12. 12. 2025 – 16:39 | Zpravodajství | Alex Vávra
Téměř 17 tisíc dinosauřích stop objevených v bolivijském národním parku Toro Toro odhaluje, jak se obří predátoři pohybovali krajinou na konci křídového období. Unikátní naleziště bez kostí, ale plné otisků chůze i plavání, nabízí výjimečný pohled na každodenní život dinosaurů na pradávné jihoamerické trase.
Nová vědecká studie přinesla mimořádný objev z Bolívie, který výrazně mění pohled na to, jak se dinosauři pohybovali krajinou Jižní Ameriky na konci křídového období. V národním parku Toro Toro se nachází rozsáhlé naleziště Carreras Pampas, kde paleontologové zdokumentovali téměř 17 000 dinosauřích stop. Jde o největší soubor fosilních otisků na jednom místě, jaký byl kdy na světě zaznamenán. Stopy přečkaly desítky milionů let díky unikátní kombinaci bahnitého podloží, rychlého zaplavení a následného zakonzervování sedimenty.
Výzkum vedl tým odborníků převážně z kalifornské Loma Linda University, který oblast systematicky zkoumal po dobu šesti let. Během terénních prací vědci navštívili devět zdánlivě oddělených lokalit ve střední Bolívii, než si uvědomili, že všechny jsou součástí jednoho obrovského prehistorického celku. Na ploše přesahující 7 400 metrů čtverečních objevili 16 600 tříprstých stop teropodů, tedy dvounohých masožravých dinosaurů, mezi které patřil i Tyrannosaurus rex a jejichž vývojovou linií později vznikli dnešní ptáci.
Dinosauří dálnice plná pohybu
Rozmístění stop v Carreras Pampas není náhodné. Většina z nich směřuje severoseverozápadním nebo jihovýchodním směrem, což naznačuje opakovaný pohyb stejným směrem. Všechny otisky navíc pocházejí z jediné sedimentární vrstvy, což ukazuje, že vznikly během poměrně krátkého časového období mezi 101 a 66 miliony let zpět. Podle vědců zde dinosauři dlouhodobě nepobývali, ale pravidelně tudy procházeli.
Výzkumníci proto hovoří o jakési pradávné pobřežní tepně, po které se dinosauři přesouvali napříč kontinentem. Tato přirozená trasa mohla vést od jižního Peru přes dnešní Bolívii až do severozápadní Argentiny. Bahnitý břeh dávného sladkovodního jezera nebo mělkého pobřeží poskytoval ideální podmínky pro vznik stop, které se do měkkého podloží hluboko otiskly a později byly zakonzervovány.
Velikost stop se výrazně liší, což naznačuje přítomnost dinosaurů různých druhů i stáří. Některé otisky odpovídají jedincům s výškou v kyčlích kolem 65 centimetrů, jiné patří zvířatům přesahujícím 125 centimetrů. Z rozestupů mezi stopami lze vyčíst i způsob pohybu. Někteří teropodi se pohybovali klidnou chůzí, jiní zřejmě běželi nebo sprintovali po kluzkém, rozbahněném povrchu. To vše dohromady vytváří dynamický obraz krajiny plné pohybu, nikoli statickou scenérii, jakou obvykle nabízejí kosterní fosilie.
Plavání, ocasy a stopy bez kostí
Zcela výjimečnou součástí nálezu je 1 378 takzvaných plaveckých stop. Ty vznikly ve chvíli, kdy dinosauři ztratili pevný kontakt se dnem a byli nadlehčováni vodou. V těchto případech se do bahna nejhlouběji zabořil prostřední prst, zatímco ostatní prsty a pata zanechaly jen slabé nebo přerušované otisky. Některé stopní dráhy navíc obsahují rýhy vytvořené tažením ocasů po dně, což poskytuje další důkazy o tom, jak se zvířata v prostředí skutečně pohybovala.
Právě tyto detaily činí Carreras Pampas tak cenným nalezištěm. Stopy nezachycují jen tvar nohy, ale i práci svalů, držení těla, změny směru, uklouznutí nebo rozdíly mezi chůzí, během a plaváním. Jde o přímý záznam chování živých zvířat v konkrétním okamžiku, nikoli jen o anatomickou informaci.
Zajímavým paradoxem je, že navzdory obrovskému množství stop se v oblasti téměř nenacházejí dinosauří kosti, zuby ani vejce. Částečně to může být důsledkem lidské činnosti v minulosti, kdy místní obyvatelé kosti ničili, pole zorali nebo se horniny těžily kvůli vápenci. Svou roli sehrály i moderní zásahy, například silniční stavby, které málem zničily část naleziště, než zasáhla správa národního parku.
Podle vědců ale existuje i přirozené vysvětlení. Pokud dinosauři tuto oblast pouze využívali jako migrační trasu, je logické, že zde neumírali ve větším počtu. Stopy tak představují pohyb, nikoli trvalé osídlení. Právě díky tomu se Carreras Pampas jeví jako jedinečné okno do dávného světa, kde lze sledovat dinosauří provoz na pradávné pobřežní trase.
Naleziště bylo poprvé zaznamenáno už v 60. letech 20. století, tehdy však jeho význam zůstal nepochopen. Dnes je považováno za klíčový bod pro studium dinosauřích stop na světě a zároveň za důkaz, že i bez kostí lze rekonstruovat bohatý a živý obraz dávných ekosystémů. Stopy v Carreras Pampas dokazují, že dinosauři nezanechali jen kosti v horninách, ale i detailní otisk svého každodenního pohybu krajinou, která dávno zmizela.