Každých pár let se ideál krásy promění. Jednou se nosí bujné boky, jindy chlapecká postava. Ale touha po „dokonalém těle“ zůstává. Jen cesty k němu bývají... řekněme, někdy dost divoké. Od pilulek na štítnou žlázu po magnety na zuby – pojďme se podívat na nejpopulárnější (a často i nejšílenější) metody hubnutí za poslední století.

Kokain jako dietní tonikum (1900–1920)

Na přelomu století se kokain běžně přidával do tonik, kapek i tablet. Dával pocit euforie, potlačoval chuť k jídlu a zrychloval metabolismus. Měl být prostředkem k „vylepšení postavy i nálady“ – ve skutečnosti ale spíš otevíral dveře k závislosti a zdravotním kolapsům. O pár let později ho vlády zařadily mezi zakázané látky.

Spal to! (20. léta 20. století)

Amerika objevila „spalovače tuků“ – pilulky s výtažkem ze štítné žlázy. A světe div se, fungovaly! Jenže za cenu vysokého krevního tlaku, bušení srdce, slabosti... a někdy i smrti. Přesto je lékárny prodávaly bez receptu až do 60. let.

Tasemnice jako dietní pomocnice (30. až 50. léta)

Zoufalé doby volaly po zoufalých řešeních. Po Evropě i USA kolovaly příběhy žen, které spolykaly kapsle s larvami tasemnice. Parazit jim měl pomoci „zhubnout bez námahy“ tím, že se živil částí jejich potravy. Následky? Hubnutí sice přišlo, ale spolu s bolestmi břicha, nevolností a někdy i vážným poškozením zdraví.

Moč těhotných jako zázrak na spalování tuků (50. léta)

V 50. letech se rozšířila metoda založená na aplikaci hormonu hCG (lidský choriový gonadotropin), který se získával z moči těhotných žen. Injekce měly údajně nastartovat spalování tuků a potlačit hlad. Fungovalo to však jen v kombinaci s extrémně nízkokalorickou dietou – a výsledky měly velmi krátké trvání.

Bylinky, co srazí kila (70. léta)

Zázračnou rostlinou dekády byla efedra. Původně na astma, ale vedlejším účinkem byl výrazný úbytek váhy. Lidé jásali, dokud se nezačaly hromadit případy mrtvic, infarktů a kolapsů. V roce 2004 byla zakázána.

Liposukce: skalpel jako dieta (80. léta)

Sen o tom, že se probudíme bez tuku? Díky Italům Fischerovým realita. Liposukce si ale vzala svou daň – krevní ztráty, bolesti, jizvy. Dnes se tuk vysává jemněji, ultrazvukem nebo laserem. A často se recykluje – třeba na vyplnění rtů. Ironie?

Negativní kalorie, pozitivní nadýmání (90. léta)

Teorie zněla skvěle: jez jen potraviny, na jejichž trávení tělo spálí víc kalorií, než kolik dodáš. Jablka, celer, chřest... Ale žít jen z vlákniny? Břicho protestovalo: bolest, nadýmání, únava. Dieta šla k ledu.

Zámek na zuby (2010)

Zélandský vynález pro odhodlané: zařízení, které pacientům „zamkne“ čelisti magnety. Ústa otevřená jen na 2 mm – akorát na dýchání, mluvení a čaj. Za 2 týdny až 7 kilo dole. Hubnutí nebo horor? Posuďte sami.

Jehla proti kilům (2015)

Reflexologie a akupunktura slibovaly zázraky. Jehly měly rozhýbat metabolismus, vyrovnat trávicí energii, odstranit otoky i celulitidu. Efekt? Viditelný. Bohužel jen krátkodobý – jakmile jehly zmizely, zmizelo i „kouzlo“.

Nitě do břicha (20. léta 21. století)

Polydioxanonové nitě se původně používaly k liftingu obličeje. Pak je někdo napíchal do břicha. A zrodila se metoda „Maltézský kříž“. Slíbila zmenšit pas bez cvičení i diety. Funguje? Možná. Ale pořád jde o chirurgii. A ta má svá rizika.

Ozempic: z injekce nový život? (Současnost)

Lék na cukrovku, který teď frčí mezi celebritami. Elon Musk, Kim Kardashian... a možná brzy i někdo z vašeho okolí. Ozempic tlumí hlad, prodlužuje pocit sytosti a zajišťuje úbytek hmotnosti bez velkého úsilí. Jenže: musí se píchat. A patří do rukou lékařů.

Tak jak z toho ven?

Lidé odjakživa snili o rychlém řešení. Ale jednoduchá pravda zůstává: zdravé hubnutí nevede přes tasemnice, drastické metody ani magnety v puse. Cesta ke štíhlému a spokojenému tělu vede přes rovnováhu. Těla, hlavy a životního stylu. Touha zhubnout je pochopitelná. Ale měla by vycházet z péče – ne z nenávisti k vlastnímu tělu. Naše těla si zaslouží respekt, ne boj.