Premiér Francie rezignoval. Syn španělského malíře chce být prezidentem

AKTUALITA - Aktuality autor: art

Francouzský premiér Manuel Valls rezignoval na svou funkci, v křesle předsedy socialistické vlády ho v úterý vystřídal dosavadní ministr vnitra Bernard Cazeneuve. Syn španělského malíře se chce naplno věnovat boji o prezidentský post.

Francouzský premiér Manuel Valls

Francouzský premiér Manuel Valls,zdroj: Profimedia.cz

Nový premiér bude ve funkci jen pět měsíců, čímž překoná dosavadní rekord nejkratšího působení v čele francouzského kabinetu. Dosavadní rekord drží socialistka Édith Cressonová, která sídlila v premiérském Matignonském paláci deset měsíců mezi lety 1991 a 1992.

Valls oznámil, že odstupuje, už v úterý. V lednu se zúčastní výběru prezidentského kandidáta za tradiční levici v rámci takzvaných primárek, které organizuje Socialistická strana.

Podle nedávného průzkumu agentury Ifop chce Vallse jako kandidáta socialistů v prezidentských volbách 45 procent levicových voličů. Jeho hlavním konkurentem v primárkách by měl být mnohem levicovější bývalý Hollandeův ministr financí Arnaud Montebourg, kterého v průzkumu podpořilo 25 procent sympatizantů levice.

Poslední průzkumy napříč voličským spektrem zatím ukazují, že do druhého kola prezidentských voleb nemá šanci se dostat žádný levicový kandidát. Ve druhém kole by dvě třetiny hlasů měl dostat kandidát klasické pravice François Fillon a zbylou třetinu vůdkyně krajní pravice Marine Le Penová, která vystupuje proti Evropské unii a imigraci.

Kdo je Manuel Valls?

  • Premiérský úřad převzal coby tehdejší ministr vnitra na začátku dubna 2014; v čele resortu vnitra stál předtím od května 2012. Do té doby byl jedenáct let (od března 2001) starostou města Évry.
  • V Socialistické straně, do které vstoupil v roce 1980, je Valls vnímán jako zástupce "pravého křídla"; prosazuje ekonomicky realistický a liberální přístup; sám sebe jednou nazval "blairistou" (podle britského expremiéra Tonyho Blaira).
  • V předchozích prezidentských volbách v roce 2012 usiloval Valls o nominaci socialistů na úřad prezidenta; skončil ale až pátý v prvním kole primárek. Nakonec se stal jedním z pilířů předvolební kampaně Françoise Hollandea. Ten mu nyní svým oznámením z minulého týdne, že nebude usilovat o znovuzvolení, uvolnil cestu.
  • Manuel Carlos Valls se narodil 13. srpna 1962 v Barceloně. Jeho otcem byl španělský malíř Xavier Valls (1923-2006), který odešel z Barcelony do Paříže, a jeho matka Luisangela Galfetti byla švýcarsko-italského původu. Francouzské občanství získal Valls v roce 1982. Díky svému původu hovoří plynule španělsky, katalánsky, italsky a francouzsky.
  • Vystudoval historii na Pařížské univerzitě.
  • V letech 1988 až 1991 pracoval jako poradce pro mládež někdejšího premiéra Michela Rocarda a v letech 1997 až 2001 byl mediálním poradcem premiéra Lionela Jospina.
  • V červnu 2002 se stal poslancem francouzského Národního shromáždění.
  • S první ženou (od roku 1987) Nathalií Souliéovou má čtyři děti. Podruhé se oženil v červenci 2010 s houslistkou Anne Gravoinovou.
  • Vallsův zesnulý bratranec Manuel Valls i Girona (1920-1984) složil hymnu fotbalového klubu FC Barcelona.
  • V lednu 2014 po zákazu kontroverzního vystoupení komika Dieudonného známého antisemitskými výroky se Valls vyjádřil, že "není možné tolerovat antisemitismus, rasismus, to by nebyla Francie". Na podzim roku 2013 ale obhajoval postup vlády při vyklizování romských tábořišť. Mimo jiné řekl, že mnozí Romové žijí v "opravdových slumech" a jen málo z nich je schopno se integrovat do francouzské společnosti; proto by se podle něj měli vrátit do Rumunska a do Bulharska.
  • Loni v listopadu se Valls vyslovil proti přijímání dalších migrantů v evropských zemích, varoval před přetížením Evropy tváří v tvář přílivu uprchlíků a vyzval k lepší kontrole vnějších hranic EU.
  • V prosinci 2014 Valls navštívil Prahu a na francouzské ambasádě zasedl s českým premiérem Bohuslavem Sobotkou, ministry a hosty ke snídani na památku legendární snídaně bývalého francouzského prezidenta Françoise Mitterranda s československými disidenty na stejném místě v roce 1988.

Tagy: Francie zahraničí francouzská politika

Zdroje: ČTK