• Musím se zeptat hned na začátku, vy jste nevěděli, jaké lidi si volíte do čela své organizace?

My jsme především nevěděli při volbě některé důležité informace. Například jsme nevěděli, že pan Vodička byl agentem Veřejné bezpečnosti nebo že vstoupil znovu do komunistické strany. Sám uváděl, že byl členem KSČ jen v 70. letech, ale už v životopise neuvedl, že tam byl znovu v roce 1985.

On navíc nastupoval uprostřed funkčního období, kdy zemřela bývalá předsedkyně svazu Anděla Dvořáková. Nejdříve jí zastupoval a pak byla volba, kdy on byl jediný kandidát. Nebyl zvolen jednohlasně, ale byl zvolen většinou.

• Kromě Jaroslava Vodičky ale vzbuzovaly emoce i jiná jména, například Jana Bobošíková...

Já jsem byla ve svazu 12 let. Když jsem nastupovala v roce 2004 do organizace v Kladně, tak věkový průměr členů byl 85 let, já jsem byla jediný člen pod šedesát let. Dost podobně to vypadalo i v dalších okresech. Byli jsme rádi, že se později podařilo získat řadu mladších lidí a nadšenců, ovšem ne vždy každý vstupoval jen s čistými úmysly.

Ono je těžké někomu dokázat, že vstupuje z prospěchářství a ne proto, že chce organizaci pomoct. Občas se stalo, že vstoupili do svazu lidé z politických stran, což jsem také začala kritizovat. Stalo se to třeba v Hradci Králové, kam vstoupila řada tamějších politiků ČSSD. Také v Lidicích, kam vstoupila právě Jana Bobošíková, ale také Jiří Ovčáček, Jana Wolfová, celkem to bylo asi sedm lidí.

Ale zase na druhou stranu oni do přihlášek někdy psali, že mají příbuzného, který přežil válku, takže bylo těžké zjistit, jaké jsou jejich opravdové úmysly. Neexistoval důvod je nepřijmout, ale samozřejmě jsme čekali, že budou chtít organizaci nějak pomoct.

Ovšem výpomoc si nepředstavuji tak, že se ti lidé hrnou do různých funkcí a stávají se členy vyšších orgánů. To pak samozřejmě hází špatné světlo na Svaz bojovníků jako na celek. Na pracovních brigádách jsem je například nepotkala.

• Na webových stránkách svazu je mnoho prohlášení, kde celé organizace a sdružení vyjadřují podporu stávajícímu vedení a naopak o vás se nevyjadřují příliš hezky. Jak si to vysvětlujete?

Je dobré se podívat, kdo ta prohlášení podepsal. Jsou to ti samí lidé, kteří na mě zakládali v lednu letošního roku vyšetřovací komisi. Jeden z členů ústředního výboru dokonce tehdy žádal - cituji - mé "nejtvrdší potrestání". To nevím, co si pod tím mám představit.

Takže tito lidé pak píšou nejrůznější prohlášení. Jsou to lidé, kterým se nelíbilo, že neustále na schůzích ÚV kritizuji zejména ekonomické problémy. Také jde o prohlášení lidí, kteří se v ekonomických problémech neorientují a jen vyslechli vedení ÚV, že se snažím zničit svaz.

• Ekonomické problémy se zmiňují v souvislosti se svazem velmi často, v čem vlastně spočívají?

My jsme už před lety žádali o informaci, jaký je zůstatek na konci roku na účtu svazu. Jenže tam byl ještě vždycky zbytek dotace, takže to vypadalo, že tam peníze jsou. Ovšem nikdy jsme nedostali informaci, kolik peněz tam zbylo po vyčerpání dotace.

Až po dvou letech jsme zjistili, že za prodej dvou pater budovy, za který jsme utržili sedm milionů, jsou na účtu jen dva miliony. Do té doby na to nikdo nepřišel. To je jeden z těch problémů. Víme, že peníze zmizely na provoz Svazu, byť jsme byli předsedou utvrzovaní, že peníze budou použity na nákup nového sídla.

• Ostatní delegáty na sjezdu či schůzích ÚV tyto skutečnosti nezajímaly?

Pro některé lidi bylo otravné toto řešit, berou ta setkání spíše jako společenskou záležitost. Jezdili z daleka a pak se tam řešila nějaká čísla. Docela rozumím tomu, že je to třeba otravovalo, ale bohužel tyto věci jsme nemohli nechat jen tak plavat.

Myslím si, že i vedení na to sázelo, že se přece nikdo nebude chtít tímto zabývat, že delegáti si tam jedou spíše popovídat. Hodně členů bylo rádo, že prostě svaz nějak funguje a do hlubších problémů se nechtělo pouštět. Ekonomika je dost složitá, i já jsem měla problém porozumět všem těm tabulkám a výkazům.

Pro starší delegáty to bylo jistě ještě obtížnější, takže asi měli problém se v tom vůbec zorientovat. Byla jsem toho názoru, že si tu nemůžeme nechat rozprodat barák a vůbec neřešit, kam tečou peníze z jeho prodeje. Musíme přece myslet také do budoucna. 

• Jaká byla reakce uvnitř svazu na projev pana Vodičky při tryzně v Terezíně, který pobouřil veřejnost?

Když jsem kritizovala Vodičkův projev v Terezíně, tak to bylo zase stejné: No jo, zase Havlůjová, zase se jí něco nelíbí. Bylo to bráno, že zase na Vodičku hledám špínu, přitom tak to není. Jenže ty věci se na něj nabalují. On jeden měsíc prodá barák, druhý měsíc řekne nevhodný projev v Terezíně, třetí měsíc kandiduje za stranu SPD-SPO, v koalici s Okamurou... Tam jsem zase říkala, že není možné, aby kandidoval jako předseda svazu za takovou stranu.

To jsou věci, ve kterých se prostě střetáváme. Já jsem například vždy opakovala, že prioritou by měli být naši pamětníci a přeživší, dokud jsou ještě mezi námi. I v tom svaz selhával. Přijela jsem například na pietní akt k výročí Pražského povstání a tam nebyl jediný pamětník, protože je vedení jaksi zapomnělo pozvat. Asi na to pan Vodička zapomněl, zato stíhá mnoho jiných věcí.

• Jaké máte na mysli?

Pan Vodička se vždycky holedbá, kde všude byl, co všechno dojednal. Ostatní místopředsedové ho kritizovali, že to dojednává bez jejich vědomí. Co on všechno za měsíc stihl za jednání a pak nám o tom referoval, to bylo neuvěřitelné. Má spoustu kontaktů, rozdává vyznamenání a tím si zavazuje politiky a lidi ze státní správy.

• Jak to myslíte "rozdává  vyznamenání"?

On dokonce vymyslel nový řád - Kříž "Za zásluhy". Vůbec první řád s pořadovým číslem 1 dostal prezident Miloš Zeman. My máme 4600 členů, jsem si jistá, že jsou mezi nimi bojovníci z války, pro které by to byla neuvěřitelná čest, a my raději dáme první řád politikovi.

Seděla jsem tehdy v první řadě na sjezdu, když mu ho pan Vodička předával. A pan prezident mu říkal: Ale vždyť já jsem ho dostal už minulý měsíc. A Vodička mu odpověděl: Ale ne, to byl jiný. To bylo totiž Ocenění 1. stupně ČSBS, a to pan prezident už dostal.

Bylo to až trapné. Má dva nejvyšší řády ČSBS, Vodička od něj v roce 2013 dostal také státní vyznamenání, takže si je v podstatě vyměnili. V České školní inspekci je zase náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys, který má taky svazové vyznamenání 1. stupně.

Tak jsem si říkala, za co to asi má. A zjistila jsem, že Školní inspekce odepisuje každý rok výpočetní techniku a pan Vodička od nich dostal takto 60 notebooků. Tak to zase vypadá, že vyměnil vyznamenání za notebooky. A to se ani neptám, kde ty počítače skončily, protože pro naše členy, kterým je už opravdu hodně let, to příliš k ničemu nebude.

• Co podpora od politiků? Zaznamenal jsem poměrně ostrá vyjádření od některých z nich.

Ano, veřejně nám vyjádřil podporu i ministr obrany Martin Stropnický, když slyšel, kteří bojovníci odchází z ČSBS. Ministr financí rovněž reagoval na situaci s tím, že dojde ke kontrole vyúčtování dotace. Ale ta kontrola neřeší nehospodárnost, řeší jen to, jestli souhlasí papíry a doklady. To, že se v ČSBS plýtvá penězi, si musíme vyřešit my sami uvnitř, to za nás žádná kontrola neudělá.

• Předseda Vodička dokonce oslovil NKÚ, aby provedl ve svazu kontrolu …

Ano, ale pan Kala (prezident NKÚ, pozn. red.) je taky člen svazu. Nedivím se, že Vodička požádal zrovna jeho, aby provedl hloubkovou kontrolu. To je docela vtipné. Ale jak bylo řečeno z vedení NKÚ, žádná kontrola se nechystá, nespadá to do kompetencí NKÚ.

• Kdo všechno po vás vlastně ze svazu odešel?

Bylo to hodně lidí. Pavel Vranský, bývalý místopředseda byl ve svazu téměř 70 let. Říkal mi, jak to pro něj bylo strašně těžké rozhodnutí. Vždyť on ten svaz zakládal, ale prostě už dále nemohl přihlížet situaci na ústředním výboru. Snažil se na mnoha jednáních zejména za poslední rok navrhovat změny, přinášel konstruktivní kritiku. Bezvýsledně.

I on žádal, ať se předkládají jednou za čtvrt roku účetní doklady, ale nemohl to prosadit. A moje vyloučení bylo pro něj dle jeho slov poslední kapkou. Svaz opustil například italský partyzán Marino Cavicchioli, Jiří Šmíd z Knovíze, kterému je už 91 let, byl zavřený na malé pevnosti v Terezíně.  I on se rozhodl vystoupit.

Těch lidí jsou v tuto chvíli desítky, účastníci pražského povstání, ale i vězní z 50. let. Je jim často už 90, byli velmi dlouho členy, a přesto odcházejí, protože chtějí ukázat, že odmítají současné vedení. Je to pro ně velmi těžké rozhodnutí, mají ve svazu spoustu přátel. Velmi na ně však zapůsobila reportáž České televize, kde byla zveřejněná nahrávka z toho mého vylučování. To otevřelo oči řadě lidí.

Do té doby si mohli lidé myslet, že jde o nějaký můj boj s panem Vodičkou, ale tady bylo vidět, jak se ten svaz chová. Dokonce i spousta lidí, kteří nebyli nikdy ve svazu, protože se nechtěli angažovat, tak mi vyjadřují podporu.

Kontaktovali mě například i vojáci z posádky ze Žatce, kde pan Vodička nějaký čas působil. Byli v šoku z toho, že právě on je v čele bojovníků. Nemají s ním dobré zkušenosti. Stejně tak mi volali lidé, kterým dluží pan Vodička již léta peníze a nesplácí je, a ptali se, jak může jít takovýto člověk s veterány za věncem. 

• Vy jste se nakonec rozhodla založit novou organizaci, v jaké je to nyní fázi?

Náš cíl nebyl založit nový svaz, ale neměli jsme jinou možnost, když zrušili celou Kladenskou a Slánskou organizaci. Lidé se chtěli dál scházet, tak jsme chtěli založit Kladenské a Slánské bojovníky a pokračovat takto. Jenže mé vyloučení a odchod Pavla Vranského vyvolalo vlnu zájmu v celé republice, takže jsme museli začít uvažovat ve větším měřítku.

Založili jsme Spolek pro zachování odkazu českého odboje. Cílem spolku je připomínat hrdiny 20. století, kteří v zájmu svobody a demokracie neváhali často dokonce položit vlastní život. Je nás pět zakladatelů, evidujeme na tři sta žádostí o vstup.

Spolek je zatím ve fázi zrodu, evidujeme přihlášky, vymýšlíme logo, připravujeme rozpočet a plán akcí. Zájemci o členství jsou z řad lidí, kteří nevystupují ze Svazu bojovníků za svobodu, ale zájem mají i Spolky vojenské historie a další lidé, kteří se o nás nějak doslechli a ztotožňují se s našimi cíli a postoji.

Spolek ještě nebyl formálně zapsán, čekáme na poslední administrativní úkony, jsou tam určité lhůty, ale do konce roku by se to mělo stihnout.