Nepřesvědčivé sevření západních sankcí: Privatizace ruského ropného gigantu

MAGAZÍN - Magazín autor: Alina Holušová

Rusko částečně privatizovalo svůj ropný kolos Rosněfť. Prodej jeho necelých 20 procent akcií překvapil trhy a zahraniční média ho označila za "nečekaný triumf prezidenta Vladimira Putina" nejen proto, že mu "privatizace roku" přinese do státní kasy tolik potřebné peníze. V neposlední řadě jde totiž o největší zahraniční investici v Rusku od propuknutí ukrajinské krize. 

Částečná privatizace Rosněfti se stala největším obchodem svého druhu v letošním roce

Částečná privatizace Rosněfti se stala největším obchodem svého druhu v letošním roce,zdroj: Profimedia.cz

Balíček 19,5 procenta akcií Rosněfti si koupily švýcarský komoditní gigant Glencore a katarský státní investiční fond dohromady za 10,2 miliardy eur. Z vlastní kapsy dá Glencore 300 milionů eur a Katar 2,5 miliardy eur, financování zbytku zajistí konsorcium (zřejmě ruských) bank vedené italskou Intensou.  

Větším investorem v Glencoru je ovšem v tuto chvíli právě Katar, takže takřka pětinu akcií největší ropné společnosti v Rusku bude patřit de facto emirátu, s nimž má Moskva napjaté vztahy kvůli své vojenské kampani v Sýrii.  

Prodej části akcií Rosněfti nařídila šéfovi ropného kolosu Igoru Sečinovi vláda, která potřebuje peníze, aby snížila rozpočtový deficit. Sečin, nejvlivnější úředník v Rusku, z toho nebyl příliš nadšen a dokonce se spekulovalo, že jednání o privatizaci sabotuje. Od jednacího stolu postupně odešli Japonci, Vietnamci, Indové nebo Číňané, kterým nevyhovovala údajná podmínka, že nový majitel balíčku akcií fakticky nebude zasahovat do chodu společnosti.

Sečin prý usiloval o záruku, že se nespolčí s BP, která ovládá necelých 20 procent akcií Rosněfti, což by britské korporaci poskytlo právo veta.

Nemalou překážkou pro potenciální zájemce byla i image Rosněfti, která na cestě k ovládnutí ruského ropného trhu kdysi spolkla soukromou společnost Jukos za pochybných okolností, jež poslaly jejího majitele Michaila Chodorkovského na dlouhá léta za mříže.  

Do karet Moskvě nehrály ani americké sankce, které se dotkly jak Rosněfti, tak i jejího šéfa Sečina osobně. Nedůvěra k investičnímu klimatu v Rusku odradila dokonce i Indii, která se sice k protiruským sankcím nepřipojila, tamní banky ale odmítly financovat obchod případných indických zájemců.

Zato Katar nevnímá protiruské sankce jako vadu na kráse. Katařané navíc obvykle nezasahují do chodu společností, do kterých investují peníze, a jen těžko si lze představit, že by se s nimi dokázala dohodnout na nějakém spojenectví BP, k níž se Katar kvůli svým zkušenostem z 80. let staví nanejvýš podezřívavě. 

Co ale přimělo emirát uzavřít dohodu se znepřáteleným Ruskem? "Lze to považovat za snahu katarského vedení vytvořit určitou protiváhu Washingtonu, s jehož politikou na Blízkém východě nejsou lidé v Dauhá příliš spokojeni,"vysvětluje Michail Krutichin, analytik z Moskevského Carnegieho centra s odvoláním na důvěrné zdroje v Kataru.  

O politické stopě svědčí podle katarských pozorovatelů také "bezdůvodně vysoká" cena ruských akcií, jak dodává Krutichin. Kreml zřejmě doufá, že se Katar bude podílet i na dalších privatizacích. Mluví se třeba o Novorossijském mořském obchodním přístavu. Kontrolní balík jeho akcií chce Rusko dát k prodeji v příštím roce a v jednom lotu nabídne také podíly v ruských železnicích, Transněfti a Rosimuščestvu, federální agentuře, která spravuje státní majetek. 

I když ruská vláda dostane z částečné privatizaci Rosněfti méně peněz, než původně chtěla po Sečinovi (o 2,5 procenta, rozdíl mezi výslednou a požadovanou částkou zaplatí Rosněftěgaz, státní podnik ovládající většinu akcií Rosněfti, který tak neochotně vyplácí státu dividendy ze svého podnikání), potenciální zlepšení investičního klimatu a případný zájem Katařanů o další investice se může Rusku nakonec vyplatit. 

Zajímavá situace vzniká pro Glencore, který patří mezi největší distributory ropy Rosněfti (vůbec největším je holandská Trafigura s necelými 38 procenty, hned za ní je Glencore s necelými 19 procenty; Glencore kromě toho dostává ruskou ropu výhodně za pomoc s odkoupením polovičního podílu v ropné společnosti TNK-BP před čtyřmi lety, který Rosněfť získala od BP. Britové tehdy výměnou získali akcie v Rosněfti).

Vstupem do Rosněfti si Glencore vyjednal pětiletou smlouvu na zvýšení objemu odběru ropy a to až o 220 barelů za den, tedy kolem milionu za rok. 

Pokud tato dohoda začne platit už příští rok, Rosněfť bude muset omezit dodávky ostatním odběratelům. Ve hře je přitom slib Rusů, který dali ropným šejkům z Perského zálivu, že od ledna sníží těžbu o 300 barelů ropy denně. Je to sice tak trochu kouzlo ve stylu arabských pohádek, katarsko-ruský obchod je každopádně potvrzením ropného kartelu mezi OPEC a Ruskem.

Nakolik je odprodej balíčku akcií Rosněfti skutečně výhodný a zda jde opravdu o Putinův "triumf", se teprve ukáže. Řada analytiků totiž varuje, že daňové úlevy a další výhody pro kupující můžou Rusku víc vzít, než dát. Faktem ale je, že se Moskvě tímto "obchodem roku" podařilo názorně ukázat, že sevření západních sankcí, které měly de facto obdobným obchodům bránit, není tak pevné, jak vypadá. 

Tagy: Rusko zahraničí Katar ruská ropa ropa a zemní plyn světová ekonomika

Zdroje: Vlastní,Bloomberg,Kommersant,The Financial Times,Moskevské Carnegieho centrum