K tomu všemu je třeba přičíst i fakt, že za pár týdnů budou Turci v referendu hlasovat o ústavních změnách, které prezidentovi Recepovi Tayyipu Erdoganovi dávají šanci zůstat v úřadu do roku 2029. Návštěva Merkelové by se tak mohla chápat jako podpora Erdoganově autoritářskému politickému stylu. Podobnou kritiku kancléřka sklidila už v listopadu 2015, kdy se s Erdoganem sešla právě v době před parlamentními volbami.

Dalším bolavým místem v německo-tureckých vztazích je přítomnost exilového novináře Cana Dündara na novoročním setkání na německém ministerstvu spravedlnosti. Kritik Erdoganova režimu byl pozván jako čestný host, což Turecko považuje za provokaci. Turecký ministr spravedlnosti Bekir Bozdag před několika dny kancléřku dokonce přímo obvinil, že její země chrání teroristy z hnutí islámského duchovního Fethullaha Gülena a z kurdské PKK.

Obzvlášť citlivá je v těchto dnech otázka čtyř desítek tureckých vojáků, kteří v Německu pobývají v rámci sil NATO a požádali tam o azyl. Ankara požaduje, aby Berlín žádost těchto "pravděpodobných pučistů" zamítl, v opačném případě hrozí odvetnými opatřeními.

Vojáci, mezi nimiž jsou většinou vysocí důstojníci, ovšem tvrdí, že nemají s loňským pokusem o převrat nic společného a že jim v případě návratu domů hrozí zatčení a mučení. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky zdůrazňuje, že případ bude posuzovat jako jakoukoli jinou žádost o azyl.

Od pokusu o převrat uprchlo z Turecka mnoho vojáků, zejména do Evropy. Nejznámější je zřejmě případ osmi vojáků, kteří utekli do Řecka. Ankara žádá o jejich vydání, což ovšem řecký soud odmítl s tím, že by jim v Turecku nebyl zajištěn spravedlivý soud a hrozilo by jim tam mučení či smrt.

Už žádná právní pomoc Turecku

Němečtí spolkoví a zemští ministři spravedlnosti se kromě toho minulý týden dohodli, že Německo už nebude Turecku poskytovat právní pomoc, pokud půjde o politicky motivované činy. Vládní dohoda z roku 1974 zavazuje obě země k vzájemné pomoci v trestních záležitostech.

Turecké generální konzuláty příslušné žádosti směřují přímo na německé soudy, které pak z tureckého pověření vyslýchají obviněné, svědky nebo znalce. Němečtí ministři se obávají, že Ankara tohoto procesu zneužívá k politickým účelům.

Po loňském neúspěšném pokusu o převrat vyhlásil prezident Erdogan výjimečný stav a zahájil rozsáhlé čistky, během nichž bylo propuštěno z práce přes 100 tisíc lidí kvůli údajné příslušnosti ke Gülenovu hnutí.

Přes 40 tisíc lidí skončilo za mřížemi. Nejméně rok vězení čeká i ty, kdo se dopustili urážky prezidenta – a za opakované urážky se zvyšuje i trest. Loňský případ satirika Jana Böhmermanna dokazuje, že proti urážkám bojuje Erdogan i v zahraničí. V hledáčku má ale především své krajany, proti nimž postupuje v Německu podle tureckého práva. Německé úřady mu dosud vycházely vstříc.

Spolkové ministerstvo spravedlnosti po neúspěšném puči v Turecku požádalo zemské justiční orgány, aby všechny procesy s tím související chápaly jako záležitosti zvláštního významu a informovaly o nich ministerstvo spravedlnosti. Nelze přitom zjistit, kolik příslušných tureckých požadavků celkem dorazilo, protože se statisticky neevidují.

Dosud platilo, že v souvislosti s politicky motivovanými činy Německo obecně právní pomoc neposkytuje, ministerstvo ale zřejmě pociťovalo potřebu na to zemské orgány znovu upozornit. Němci v tom přitom nejsou sami: Turecko se v otázce urážek prezidenta Erdogana obrátilo s žádostí o právní pomoc i na Švýcarsko.