Sultán Erdogan a jeho nechutná turecká káva

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Co je menší zlo? Nesmlouvavá vojenská diktatura, nebo tuhý náboženský režim? Turci zvolili druhou možnost.

Palestinští demonstranti protestující v pásmu Gazy proti vojenskému puči v Turecku

Palestinští demonstranti protestující v pásmu Gazy proti vojenskému puči v Turecku,zdroj: Profimedia.cz

Tureckem z pátku na sobotu otřásl pokus o státní převrat. Vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana ho ustála. Lidé v ulicích ji podrželi.

Co bude dál?

Požehnání od Alláha

Výsledek armádní vzpoury je tragický (zahynuly stovky lidí) i rozporuplný:

1) Turci uhájili demokratický zvolenou vládu.

2) Turecko se posune k diktatuře a náboženskému státu.

Vítězem je prezident Erdogan. A vítězství je pro něj sladké. Z neúspěšného puče může mít tuplovanou radost. Nejen, že si udržel moc, ale posílí ji – jako "bonus" dostal na stůl "telefonní seznam" svých nepřátel v armádě.

"Toto povstání je požehnáním od Alláha. Konečně můžeme očistit armádu od vzbouřenců," prohlásil krátce poté, co v sobotu přistál v Istanbulu.

Je jasné, že Erdogan utáhne šrouby. Odbojní vojáci už byli zatčeni. Totéž patrně čeká odbojné politiky. A režim už zahájil čistky mezi nezávisle uvažujícími soudci.

Erdogan využije svého triumfu, aby se zbavil všech těch, kterých se zbavit chce, mimo jiné stoupenců islámského učence Fetullaha Gülena, uznávaného kritika jeho režimu. Prezident ho obvinil, že převrat organizoval z amerického exilu.

Kolik Turků této pohádce věří?

V každém případě lze očekávat, že na Erdoganův popud teď vláda urychlí přípravy nové ústavy, která posílí prezidentovy pravomoci a podřídí mu armádu. Z laického (světského) Turecka vytvoří islámský stát (s malým "i", ale se 75 miliony obyvatel) a z náboženství nástroj politiky.

Pryč z temnot křesťanství

Pokus o převrat v Turecku navozuje otázku: Koho vlastně měl Západ podporovat?

a) Autoritářského politika, který hlásá, že "křesťanská Byzanc byla temnou kapitolou dějin" a z Turecka se snaží vytvořit stát založený na muslimské věrouce?

b) Pučisty, kteří se chopí zbraní a snaží se svrhnout demokraticky zvoleného diktátora?

Turci v ulicích Istanbulu a Ankary se postavili za Erdogana.

Alláh jim buď milostiv.

K Erdoganovu režimu se po počátečním váhání přiklonili také západní vůdci (Barack Obama a Angela Merkelová) a podpořili zvolenou vládu Turecka. Stejně jako vláda Íránu, která tak učinila bez váhání. Jak jinak…

Dvě zla

Pro západní svět je rozhodnutí mezi a) a b) volbou ze dvou špatných řešení.

Nahlíženo z Evropy je demokraticky zvolený "sultán" Erdogan spojenec "na baterky", vyděrač, který pochopil, že v době uprchlické krize potřebuje Evropská unie Turecko víc, než Turecko Evropskou unii. A dokáže toho využívat.

Přiměl evropské vůdce, aby mu snesli tři miliardy eur (81 miliard korun) jako příspěvek na péči o uprchlíky. Poté, když blahosklonně naznačil, že to je málo, Evropa mu slíbila další tři. Především však unii přinutil, aby s jeho režimem obnovila rozhovory o vstupu Turecka do společenství a o zrušení víz.

Evropská komise letos v prohlášení upozorňuje, že Turecko udělalo "pozoruhodný pokrok" při sbližování s Evropskou unií a při demokratických institucí.

Jenže jaký pokrok? Erdoganův režim pronásleduje a vězní nejen Kurdy, ale všechny ty, kteří si dovolí kritizovat prezidentský majestát a jeho politiku. Za urážku "sultána" už předstoupily před soudy dvě tisícovky lidí. Stovky z nich jsou vězněny. A teď jich přibude.

Drsní pučisté

Turecká armáda, po americké druhá největší v NATO, v posledních desetiletích odstavila od moci čtyři politické reprezentace. V letech 1960, 1971 a 1980 stála za ozbrojenými převraty. V roce 1997 stačilo, aby generálové převratem pohrozili a premiér, "umírněný" islamista, Necmettin Erbakan, se sám odporoučel.

Všechny zásahy zdůvodnila armáda ochranou ústavy. Tuto úlohu jí přiřkl zakladatel a první prezident tureckého státu Mustafa Kemal Atatürk, který zavedl latinku místo arabského písma a nabádal ženy, aby se nehalily do závojů. Atatürk viděl v armádě strážce světského charakteru státu.

Pochopitelně, že při převratech v Turecku tekla krev. Vojáci nejsou učitelé společenského chování a tance, rychle sahají po zbrani a nesnesou odpor.  Po prvním puči oběsili premiéra Adnana Menderese i dva ministry jeho vlády.

Vojenské převraty až na výjimky bývají drsné. Zpravidla není, co oslavovat a vyslovit podporu pro armádní převrat je pro západní demokracii sotva myslitelné. Ačkoli…

Sbohem světské Turecko

Neúspěšný pokus o převrat přiblížil v zemi půlměsíce islamistický režim. Z evropského pohledu to není lákavá představa. Bylo ale reálné pomýšlet na to, že stát, v němž žije téměř 99 procent muslimů, udrží Atatürkův odkaz a zůstane sekulární?

Nejnovější turecká peripetie každopádně dokazuje, že tahle země do Evropy (potažmo Evropské unie) nepatří. Nejen geograficky, ale i kulturně.

S Tureckem je možné spolupracovat, obchodovat… Ale vyjednávat s takovou zemí o vstupu do Evropské unie, to je příliš.

Tagy: zahraničí Turecko turecká politika pokus o vojenský převrat v Turecku

Zdroje: Vlastní