Konec jednoho přátelství? Izraelci zuří kvůli mlčení Američanů

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Vítěz amerických prezidentských voleb Donald Trump se ještě ani nestihl nastěhovat do Bílého domu a už si připsal na konto první diplomatický neúspěch. Výsledkem jsou rozezlení Izraelci a památní rezoluce OSN, kterou diplomaté odcházejícího prezidenta Baracka Obamy natruc nevetovali. 

Netanjahu a Obama

Netanjahu a Obama,zdroj: Profimedia.cz

Na žádost izraelského premiéra Benjamina Netanjahua jeruzalémské úřady odložily hlasování o výstavbě 492 nových bytů pro Izraelce ve východním Jeruzalémě. Šéf izraelské vlády sice výstavbu podporuje, nechce ale vyhrotit situaci a víc poškodit už beztak napjaté vztahy s USA.

K zastavení výstavby osad vyzvala Izrael v pátek ve své rezoluci číslo 2334 Rada bezpečnosti OSN. Izrael přitom už oznámil, že se rezoluci nepodřídí, a předvolal si velvyslance deseti zemí, které pro ni hlasovaly – včetně velvyslance Spojených států, které se hlasování zdržely a nevyužily svého práva veta.

Netanjahu pokládá rezoluci za hanebnou a pohrozil, že Izrael přehodnotí své vztahy s OSN a přijme odvetná opatření. Pozastavil rovněž platbu v přepočtu více než 200 milionů korun pěti institucím OSN, které označil za nepřátelské vůči Izraeli. Spojené státy pak obvinil, že se na vypracování rezoluce aktivně podílely. Americký velvyslanec musel postoj své země v neděli večer osobně vysvětlovat Netanjahuovi.

Podle izraelského premiéra Američané porušili dobrou tradici "nediktovat Izraeli mírové podmínky". Zlostná reakce Izraele ale v tomto ohledu zřejmě není namístě: Proč by měl být Obama obviňován z nepřátelství vůči židovskému státu jen pár měsíců poté, co schválil rekordní vojenskou pomoc Izraeli v hodnotě přes 910 miliard korun?

První podobná rezoluce od roku 1980

Spojené státy se při hlasování v Radě bezpečnosti nepodpořily Izrael v otázce výstavby osad poprvé za posledních 36 let. Washington to vysvětluje tím, že rozšiřování osad poškozuje snahy oživit mírový proces na Blízkém východě, což ve středu ve svém projevu potvrdil i ministr zahraničí John Kerry. Podobnou rezoluci přitom USA vetovaly 18. února 2011, zatímco ostatních 14 členů Rady pro ni hlasovalo.

Páteční rezoluce označuje izraelskou osadní politiku za zjevné porušování mezinárodního práva, které ohrožuje vizi dvou států žijících bok po boku v míru a bezpečnosti. Izrael musí okamžitě zastavit všechny osidlovací aktivity na okupovaných palestinských územích včetně východní části Jeruzaléma.

Obě strany musí zabránit násilí a zastavit provokace, aby zajistily klid a znovu vybudovaly vzájemnou důvěru; musí také usilovat o obnovení vážně míněných mírových jednání. Všechny státy musí rozlišovat mezi územím státu Izrael a územími okupovanými od roku 1967.

Jde o první rezoluci Rady bezpečnosti OSN od roku 1980, která odsoudila Izrael za jeho politiku kolonizace. Rezoluce číslo 465 z 1. března 1980 kritizovala Izrael za to, že brání v cestování starostovi Hebronu na západním břehu Jordánu. Rezoluce číslo 478 z 20. srpna téhož roku byla namířena proti takzvanému Jeruzalémskému zákonu, který označuje Jeruzalém za izraelské věčné a nedělitelné město.

Hlavní překážka mírových rozhovorů

Židovské osady představují jeden z hlavních palestinsko-izraelských problémů. Izrael je začal budovat po šestidenní válce v červnu 1967, kdy obsadil Západní břeh a východní část Jeruzaléma. Tato území mají spolu s Pásmem Gazy tvořit budoucí palestinský stát, o jehož vznik Palestinci dlouhodobě usilují.

První osadou byl v roce 1967 Kfar Ecion u Hebronu. Izrael rozděluje osady na schválené a divoké, vládou neschválené. V jejich budování pokračoval i po dohodách z Osla z roku 1995, které Západní břeh rozdělily na izraelské a palestinské zóny.

Nyní žije na západním břehu Jordánu podle odhadů 430 tisíc židovských osadníků vedle asi 2,6 milionu Palestinců. Ve východním Jeruzalémě žije na 200 tisíc židovských osadníků a asi 300 tisíc Palestinců, kolem 30 tisíc židovských osadníků je také na Golanských výšinách u hranic se Sýrií.

Izrael evakuoval po svém stažení z oblastí všechny své osadníky v roce 1982 ze Sinajského poloostrova a v roce 2005 z Pásma Gazy. Největší osady na Západním břehu mají již status města. Největší je Modi'in Ilit (známá i pod názvem Kirjat Sefer) západně od Ramalláhu. Má 64 tisíc obyvatel - tedy o něco méně než Kladno.

Podle většiny států světa jsou židovské osady na okupovaných územích nelegální a Palestinci je považují za hlavní překážku míru a válečný zločin. Chtějí, aby se Izrael stáhl ze všech oblastí okupovaných od války v roce 1967 a aby všechny osady zrušil. Připouštějí přitom možnost výměny území. Izrael ale návrat na hranice před rokem 1967 vylučuje a považuje Jeruzalém za nedělitelný, Palestinci naopak chtějí jeho východní část vyhlásit za hlavní město svého budoucího státu.

Existují v zásadě tři možnosti řešení problému: osadníci budou žít pod palestinskou správou, osady budou zrušeny, nebo budou jako oddělené enklávy spadat pod izraelskou svrchovanost.

Evropská unie svůj přístup k Izraeli koordinuje společně se Spojenými státy, řada států se ale přiklání spíše k tvrdšímu postoji: Zboží z židovských osad na okupovaném území prodávané v EU například nesmí nést označení Izraele jako země původu.

Hysterická reakce Izraele nic nepřinese

Izrael se v OSN ocitá na pranýři poměrně často. Nejčastěji zaznívají obvinění paradoxně ze strany států, které v otázce lidských práv mají na hlavě pořádnou hroudu másla. Přesto se v OSN kritickým prohlášením na adresu židovského státu tleská.

Není proto divu, že si Izrael stěžuje na licoměrnost světové organizace - zvlášť když je Rada bezpečnosti paralyzovaná třeba v tak důležité otázce, jako je syrský konflikt, který si vyžádal už statisíce mrtvých.

Jakkoli lze rozčílení Izraele chápat, jeho reakce na schválení rezoluce je zbytečně hysterická. To dává tušit, že postoj Američanů při hlasování byl pro židovský stát nečekaný. Izrael dočasně omezil diplomatické styky se státy, které pro rezoluci hlasovaly. Mluvčí ministerstva zahraničí upřesnil, že není možné, aby se zástupci těchto zemí dále jezdili do Izraele učit, jak bojovat proti terorismu, kybernetickým hrozbám a jak využívat zemědělské technologie, a pak si v OSN dělali, co je napadne.

Čeho chce ale židovský stát tímto krokem dosáhnout? Na kritiku, že jeho reakce je přehnaná, Netanjahu už v pondělí odpověděl, že "nehodlá nastavit ještě druhou tvář". Krajně pravicový ministr školství Naftali Benet dokonce navrhl, aby Izrael jako odvetu za rezoluci anektoval velkou část Západního břehu.

Ministr Kerry rezoluci obhajoval

Americký ministr zahraničí John Kerry ve středu rezoluci obhajoval jako dokument zachovávající možnost vzniku samostatného palestinského státu. Současná situace mezi Izraelci a Palestinci podle něj vznik takového státu neumožňuje a stále se rozšiřující výstavba osad nahrává věčné okupaci palestinských území.

Podle Kerryho se Spojené státy zdržely hlasování v souladu se svými hodnotami tak, jak to činily i předcházející americké vlády. O dalším vývoji blízkovýchodního vztahu, a tedy o otázce osad, sporného statusu Jeruzaléma a o řešení "dvou států" rozhodne až vláda Obamova nástupce Donalda Trumpa, prohlásil šéf americké diplomacie a dodal, že jeho země nemůže dělat vůbec nic, když vidí, že se naděje na mír vzdaluje.

Izrael se na amerického spojence v Radě bezpečnosti zpravidla mohl spolehnout. S tím je od pátku konec - i když zřejmě jen na krátký čas. Trump už dal několikrát najevo, že zaujme vstřícnější postoj k židovskému státu než dosluhující prezident. Už před dvěma týdny si na post nového velvyslance v Izraeli vybral svého poradce Davida Friedmana - muže, který má úzké vztahy s židovskými osadníky a na izraelské politické scéně podporuje krajní pravici.

Ještě před rokem přitom Trump tvrdil, že ke konfliktu kolem palestinských území zaujme neutrální postoj. Ve středu ale na Twitteru napsal, že se nesmí dovolit, aby se s Izraelem jednalo s naprostým pohrdáním a neúctou. "Měli ve Spojených státech velkého přítele, ale už tomu tak není," napsal s tím, že 20. leden, kdy se ujme úřadu, se rychle blíží. Pak se podle něj v Bílém domě i v sídle OSN v New Yorku mnohé změní.

S rezolucí číslo 2334 sice už Trump nic nenadělá, přesto se kvůli jejímu schválení pustil i do OSN a prohlásil, že je smutné, že Spojené národy jsou navzdory velkému potenciálu jen klub pro lidi, aby se tu scházeli, pokecali a užili si to.

Diplomatická pohroma pro Trumpa, Netanjahua i Egypt

Rezoluce číslo 2334 byla ale právě pro Trumpa prvním diplomatickým neúspěchem a pro Izrael a Egypt dokonce přímo diplomatickou pohromou. Nespokojenost Washingtonu s Netanjahuovou politikou v posledních měsících nebylo možné přehlédnout. Jediný, kdo ji nezaznamenal, byl zřejmě sám Netanjahu, který byl příliš zahleděn do své bilaterální diplomacie, v níž se palestinská otázka prostě nevyskytovala. Není jasné, co se dělo v zákulisí, ale světové společenství dalo rezolucí Izraeli najevo, že se právní základ izraelsko-palestinského smíru nezměnil.

Poslední kapkou pro postoj Američanů při hlasování byly zřejmě zprávy, podle nichž izraelští vládní činitelé Obamu obešli a obrátili se přímo na Trumpův tým, aby rezoluci zabránil.

Netanjahuova taktika ale selhala. Trump mu sice vyhověl a po jeho intervenci Egypt navrhovanou rezoluci skutečně stáhl. Během několika hodin ale tutéž rezoluci předložily znovu Senegal, Malajsie, Venezuela a Nový Zéland, a s tím už ani Trump nic nenadělal. Pro Egypt je to diplomatická katastrofa, protože ve své tradiční roli izraelského kritika se dobrovolně vzdal možnosti protlačit v Radě po 36 letech rezoluci odsuzující budování osad.

V polovině ledna se bude v Paříži konat mírová konference o Blízkém východě. Podle předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse by právě tam mohl vzniknout mechanismus, který povede k ukončení výstavby židovských osad na okupovaných palestinských územích.

Konference se zúčastní zástupci desítek zemí, nikoli ale představitelé Izraele. Podle Netanjahua by řešení mohla přinést jen přímá jednání mezi Palestinci a židovským státem. Abbáse již k podobné schůzce vyzval, ten ji ale odmítá, dokud nebude výstavba osad ukončena. Izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman označil pařížskou schůzku za protiizraelský tribunál a přirovnal ji k Dreyfusově aféře – jen s tím rozdílem, že na lavici obžalovaných nesedí jeden Žid, ale celý izraelský národ. 

Tagy: zahraničí Izrael Palestina Spojené státy Západní břeh izraelsko-palestinský konflikt americká politika izraelská politika

Zdroje: Vlastní