Smutnou pravdou pro levici je, že nyní mají čistě středolevou vládu jen dvě země Evropské unie – Portugalsko a Malta. Ve zbylých státech vládne pravice, nebo se musí sociální demokraté "tísnit" v koalicích, které jim nedávají příliš velkou šanci na rozlet.

Zatímco komunistům jejich voličská základna pomalu, ale jistě vymírá, demokraté řeší možná větší problém – její tradiční voliči, "dělnická třída", masově přebíhá k extrémní pravici. Zdá se, že tradiční spojení umírněné levice a pracující třídy přestává fungovat.

V Rakousku volilo téměř 80 procent takzvaných "modrých límečků" v prezidentských volbách pravicového populistu Norberta Hofera. V německých regionálních volbách dávají přednost Alternativě pro Německo, ve Francii zhruba polovina voličů z pracující třídy vhodila hlas Národní frontě. A dalo by se pokračovat.

Dělníci a intelektuálové z velkých měst

Program středolevých stran už na jejich původní voliče nefunguje. Jejich voličská základna se postupem času rozdělila na dvě skupiny, které jsou si však podobné jako noc a den. Na jednu stranu ji volí nízkopříjmové skupiny a pracující třída, na druhé nově vysokoškolští intelektuálové žijící v kosmopolitních městech.

"Tyto dvě skupiny mají rozdílné systémy hodnot. Jedna je proti globalizaci, je protekcionistická, více komunitářská a upřednostňuje sociální řád před individuální svobodou. Druhá skupina voličů je proglobalizační, liberální a kosmopolitní," napsal pro deník The Wall Street Journal Francesco Ronchi z Institutu politických věd v Paříži.

Levice je tak vystavěna existenciálnímu dilematu, protože vyhovět zároveň oběma skupinám je nemožné. Většina evropských stran se tak přiklonila k městským liberálům a tak se není co divit, že si její původní základna hledá novou stranu, která její potřeby vyslyší. Ohlas nacházejí u extrémní pravice.

Ekonomika pracující třídu tolik netrápí, zato uprchlíci ano

V marné snaze o záchranu jim levicové strany nabízejí v programu zastavení privatizace či zavedení minimální mzdy. Neuvědomují si ale, že socio-ekonomické problémy už jejich voliče tolik netrápí. Hranice nezaměstnanosti je v Evropské unii nejnižší od roku 2009 a snižuje se i počet mladých lidí těsně po škole bez práce.

"Stavění svého pokusu o znovudobytí pracující třídy hlavně na socio-ekonomických otázkách, je pro levici velkou chybou. To, co trápí pracující nejvíc, je migrace, nikoli ekonomika," upozorňuje Ronchi.

Levice se však tématu migrace snažila dosud vyhýbat. Vymezením se proti ní by sice získala zpět své tradiční voliče, ale šla by proti druhé skupině svých voličů. Nicméně bez toho, aby se zaměřila i na odpůrce migrace, kterých je ve společnosti stále více, nemá šanci přežít další volby.

"Evropský levý střed musí opustit ekonomický fokus a začít se soustředit na celé spektrum veřejného zájmu," předpovídá na serveru Politico Michael Bröning, ředitel oddělení mezinárodní politiky na sociálnědemokratickém institutu Friedrich-Ebert-Stiftung.

Průzkumy napříč Evropou ukázaly, že hlavním tématem je právě migrace, většina "modrých límečků" je ochotna obětovat volný pohyb ve prospěch hranic, jsou ochotni vzdát se volnosti.

Tomuto tématu se tak levice nemůže vyhýbat věčně, nemůže ho přenechávat jen populistům. Podle Ronchiho pro ni budou nejdůležitější dvě otázky – sociální stát a ochrana hranic.

S tím vším se dá opatrně pracovat tak, aby se vyhovělo i odpůrcům migrace. Například tím, že na sociální bydlení budou mít lidé nárok nikoli podle počtu rodinných příslušníků, ale na základě toho, jak dlouho dotyčný v lokalitě žije. 

"Čím dřív přijme umírněná levice novou skutečnost, tím dřív se jí podaří získat si zpět své voliče," dodává Bröning.