Nemusíte mít extra životní smůlu, abyste se dostali před soud s obžalobou z trestného činu. “Slušnému” člověku se to nejčastěji přihodí v dopravě nebo na pracovišti, ale taky se může hloupě oženit, zkrátka stane se. Pak právem očekává, že trest bude adekvátní situaci, a taky, že se bude dát předem odhadnout jeho výše.

Říká se tomu předvídatelnost práva a patří to k základním prvkům právní jistoty, bez níž si nelze demokratický stát představit. V praxi to znamená, že se co do výše trestu můžete pohybovat v rozpětí pár let, ale těžko může jeden soud říct osm, a druhý osmnáct let. Přesně to se totiž v Bartákově případu stalo.

18. Zrušeno. 15. Zrušeno. 8 let

Nemusíte mít doktora Bartáka rádi, konec konců byl už dřív pravomocně odsouzen za opravdu nehezké skutky. Ty mu v médiích (ještě před vynesením rozsudku) vynesly označení “doktor Čuně”.

Pak se objevila druhá kauza, jeho poněkud fantasmagorický plán kombinující vraždy, vydírání, únik z vězení do Běloruska a zisk politického azylu. Fajn, plán se provalil a začaly soudy.

Krajský soud v Liberci ho napoprvé ohodnotil 18 lety vězení. Vrchní soud verdikt zrušil. Napodruhé tedy 15 let – a to už jsme u úterního jednání Vrchního soudu v Praze. Raději už rozsudek nerušil a znovu do Liberce neposílal a rozhodl sám. Osm let. Proti původním 18 letům docela rozdíl.

Není to jediná podobná vizitka zdejší justice. Martin Novák, známý jako pirát z Brna, dostal za vytlačení dodávky na svodidla napoprvé u soudu 15,5 roku. Exemplárně. Když se na věc podíval odvolací soud, dospěl k 6,5 rokům vězení. Novák se trestu nedočkal: o Velikonocích se upil k smrti.

Kde jsou hodinky?

Žonglování s výší trestu není jediná podivnost na Bartákově případě. Obžaloba stojí a padá se svědectvím jeho mladšího spoluvězně, který lékařovy plány v cele nahrál na hodinky vybavené nahrávacím zařízením. Jaké to byly hodinky? Kde se v cele vzaly? To se nedozvíme, zmizely. Celé to smrdí policejní provokací. Soudům je to ale jedno, důkaz uznaly.

Nemusíte mít rádi bývalého místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru. Zdejší protikorupční obec ho má zapsaného jako jednoho z aktérů tzv. justiční mafie, vem to čert. Pavel Kučera je ale především chodící paměť českého trestního soudnictví, mimochodem aspoň podle dostupných informací poslední zdejší hrdelní soudce.

K Bartákově kauze řekl serveru Česká justice před dvěma lety toto: "Znám to pouze ze sdělovacích prostředků, ale je to něco, co se mi zdá coby bývalému soudci jako něco naprosto nepředstavitelného. Barták byl ve vězení nahráván nějakým speciálním nahrávacím zařízením v hodinkách, a tyto hodinky byly majetkem spoluvězně. Ten nikdy neprozradil, jak se mu ty hodinky dostaly na ruku, respektive jak se vůbec mohly dostat z civilního sektoru do vězení. A to považuji v rozhodování o věrohodnosti tohoto člověka za naprosto rozhodující. Nedovedu si představit, kdybych tuto kauzu soudil, že bych to z toho člověka nedostal, respektive dostal, a potom by to všechno vypadalo úplně jinak. Pokud bych to z něj nedostal, pak by takový svědek byl pro mne naprosto nedůvěryhodnou a nespolehlivou osobou."

Barták je zjevně nemocný člověk, Kučera, který ho znal ještě na svobodě, mluví o zvláštní formě slavomamu. "Ve výkonu trestu si jsou odsouzení schopni vymyslet leccos. Dlouhá chvíle a vztek dokáží probudit fantazii v tom, jak se pomstít. Nakonec to může dospět až k nejrůznějším fantasmagoriím. Z toho, že měl Barták plánovat útěk helikoptérou z pankrácké věznice do Běloruska, musí každý pochopit, že to nemohl říci normální člověk," říká ještě Kučera.

Zdá se, že česká justice, zejména ta v Liberci, trefila velkou rybu. Buďme rádi, že alespoň vrchní soud kauzu srovnal do aspoň trochu normálních poměrů. I když podle všeho se neměla řešit v soudní síni, ale na psychiatrii.

A pozor – nejde jen o Bartáka. Zítra se něco podobného může přihodit i nám, slušným lidem.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky