Dnes je čtvrtek 18. dubna 2024., Svátek má Valérie
Počasí dnes 8°C Dešťové přeháňky

Nový zákon o úvěrech podrobně: Co vše se změní?

Nový zákon o úvěrech podrobně: Co vše se změní?
Před vlastní hloupostí člověka nedokáže ochránit ani sebelepší zákon. Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Někteří dlužníci na tom brzy budou o něco líp. Jiným ani nový zákon o úvěru pro spotřebitele nepomůže, protože žádný zákon člověka neochrání před jeho hloupostí.

Hned zkraje odpověď na otázku z titulku: Rozdíl mezi dezercí z armády a dezercí z hypotéky není téměř žádný.

Dezerce z armády je trestná a podobně se to má s dezercí z hypotéky. Obvykle (pokud nemáte polehčující okolnosti) jste za ni tvrdě potrestání. Zaplatíte bance tučné penále.

Nově však bude možné splatit hypotéku beztrestně. Zákon, který mění postavení dlužníka k lepšímu, je za dveřmi. Schválila ho sněmovna a poslala do senátu.

Jak tedy budou fungovat úvěry, až bude platit zákon o úvěru pro spotřebitele, co se změní a jaké to bude mít důsledky? Shrnuto do šesti bodů:

1) Předčasné splátky snáz a levněji

Všechny typy úvěrů včetně hypoték bude dlužník moci splatit předčasně. Bude to pro něj šance snížit si náklady na úvěr, jinými slovy méně přeplatit jistinu (půjčenou částku, kterou splácí a z níž hradí úroky).

Zákon o úvěru pro spotřebitele umožní klientům bank s hypotékou, aby jednou ročně (v měsíci před výročím uzavření smlouvy) splatili až čtvrtinu úvěru bez sankce – i mimo konec fixačního období, po které je garantována úroková sazba. (Za předčasné splacení dnes většina bank vybírá kolem pěti procent – ale i dvojnásobek – ze splácené částky za každý rok zbývající do fixace úvěru.)

Pokud splatíte celou hypotéku, nebo její část mimo výročí smlouvy, bude vám banka moci účtovat pouze náklady, které jí tím vzniknou.

Jenže pozor. Snáze splatit úvěr budou smět jen ti dlužníci, kteří si ho sjednají až po datu, kdy začne zákon platit. Návrh zákona bude ještě projednávat senát. Pokud ho schválí, anebo zamítne a sněmovna senát přehlasuje (prezident už dal najevo, že normu podepíše), měl by zákon platit někdy od podzimu.

Změna se sice bude vztahovat i na hypotéky uzavřené před tímto datem, u nich si ale dlužníci budou muset počkat na fixaci úrokové sazby a uzavřít novou smlouvu.

(U spotřebitelského úvěru – mimo úvěru na bydlení – dál platí, že výše "odškodnění" poskytovatele úvěru za předčasné splacení nesmí přesáhnout procento předčasně splacené části. Pokud je doba mezi splacením a sjednaným koncem splátek kratší než rok, platí se jen půl procenta.)

2) Zdraží zákon hypotéky?

Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Je nicméně jasné, že omezení poplatků za splacení půjčky před dohodnutým datem bude tlačit na růst úrokových sazeb.

Vysokým penále, které odrazuje od předčasného splacení úvěru, si banky zajišťují zisky. Banky si na hypotéky samy půjčují a musí platit úroky. Nemají přitom jistotu, že peníze, které jí klient předčasně splatí, na trhu zhodnotí.

Banky přirozeně chtějí, aby klient přeplatil jistinu (ať už na úrocích nebo poplatku za předčasné splacení) o částku, se kterou kalkulovaly. Pokud jim zákon tuto možnost výrazně omezí, banka může přijít o část zisku a bude hledat způsob, kde ho vzít.

Také banka (jako každá obchodní společnost) se řídí zásadou "o zisk jde až v první řadě". Nadto platí, že banka si zisk zpravidla nějak dorovná na potřebnou sumu – třeba vyššími úroky.

Na trhu je však v současnosti ostrá konkurence. Obavy ze skokového růstu úrokových sazeb proto nejsou oprávněné. Co víc, těch kteří mají na to, aby úvěr předčasně splatili, je jako šafránu.

Na výši úrokových sazeb má mnohem větší dopad Česká národní banka. Tato instituce určuje cenu peněz.

3) Strop pro sankce

Sankce za opožděné splátky bývají pro lichváře nástrojem k tomu, aby oškubali klienty. Úprava zákona pro ně předpisuje strop. Věřitel bude moci uložit penále "pouze" do 50 procent z výše úvěru, maximálně ale 200 tisíc korun. 

V tomto případě bude změna, na rozdíl od předčasných splátek, fungovat zpětně. To znamená, že se bude týkat rovněž úvěrů uzavřených za starého (nynějšího) zákona.

Tady je regulace zcela na místě.

4) Půjčka jen proklepnutým

Zákon uloží věřiteli povinnost zjistit, zda je zájemce dostatečně bonitní, jinými slovy – zda je schopen úvěr ze svých příjmů splácet. Banky to běžně dělají. Někteří z nebankovních poskytovatelů půjček však spoléhají především na vymahače dluhů (nikoli soudní exekutory, ale gangstery), jejichž postupy jsou často za hranou zákona.

Nově bude platit zásada, podle které je smlouva o úvěru neplatná, pokud dlužník zjevně není schopen půjčku uhradit. Spotřebitel v takovém případě nebude platit úrok. Dokonce dostane už zaplacené úroky zpět. Jistinu pochopitelně splatit musí, jenže jen v takovém splátkovém kalendáři, který je schopen dodržet. Dohodne se na něm s věřitelem, jinak ho určí soud.

Někteří kritici tohoto opatření namítají, že dělá z každého žadatele o úvěr neodpovědného pitomce a zavalí soudy spory věřitelů s dlužníky. Obhájci regulace zase upozorňují, že spotřebitel musí být chráněn před svou lehkomyslností a hloupostí.

Takže, který názor pokládáte správný?

5) Konec housek na krámě

Poskytovat úvěry je v Česku snazší než prodávat housky na krámě. Nepotřebujete k tomu kvalifikaci, nemusíte složit kapitál, dokonce nemáte povinnost prokázat se čistým trestním rejstříkem (!). Stačí zajít na úřad a pořídit si živnostenské oprávnění. To vše by se mělo změnit. (Zákon mimo jiné předpisuje základní kapitál dvacet milionů korun.)

Nejvyšší čas. Jistě, můžete namítnout, že takové opatření omezí konkurenci poskytovatelů půjček.Máte pravdu. Nyní je na trhu na 60 tisíc jednotlivců a firem, které mohou půjčky nabízet. Zůstane jich zlomek, což usnadní kontrolu. A k redukci jejich počtu přispěje i to, že budou muset získat licenci od České národní banky.

To nicméně neznamená, že trh se zcela pročistí a že na něm zůstanou pouze poskytovatelé půjček, kteří se drží dobrých mravů a nevymýšlejí podrazy.

Někteří lichváři se přesunou na černý trh, kde nebudou kontrolovatelní. Nekontrolovatelní však jsou při nynějším počtu nebankovních poskytovatelů půjček už nyní. A pokud je zákon vyloučí z legálního trhu, budou mít těžší přístup ke klientům. Sotva si budou moci dovolit nabízet své půjčky veřejně, budou snáz postižitelní.

6) Zákon proti hlouposti

Tím výčet změn, které zavádí obsáhlý zákon (75 stran plus desítky stran příloh), zdaleka nekončí. Norma reguluje kdeco. Také půjčky pod pět tisíc (mikropůjčky, nebo "půjčky před výplatou"), u kterých často začíná namydlená dluhová spirála, po níž spotřebitel sjíždí do dluhové pasti. Dosud je nikdo nereguloval, a tedy ani nikdo nekontroloval.

A co z toho všeho vyplývá? Že bude rodina Vomáčků konečně chráněna před věřiteli? Pak by si tedy pan Vomáčka bez starostí mohl jít půjčit na dovolenou!

Kdepak. Vomáčka by spáchal pořádnou pitomost. Půjčka na dovolenou je vedle půjčky na vánoční dárky tím nejnesmyslnějším důvodem, proč se zadlužit. Na tom nový zákon nic nezmění.

Zákon o úvěru pro spotřebitele, který vychází z evropské směrnice (2008/48/ES) je veden ušlechtilým záměrem chránit dlužníky. Dlužník nebo budoucí dlužník by však neměl spoléhat na to, že ho ochrání.

Žádný zákon není tak dokonalý, aby člověka stoprocentně chránil před vlastní hloupostí. To platí i pro dlužníky a zákon o úvěru pro spotřebitele.

Autor je finanční poradce, pracuje v Partners Financial Services, a.s.

Zdroje:
Vlastní