Ostrov ve Středozemním moři je rozdělený od vojenského převratu v roce 1974, kdy turecká armáda obsadila severní třetinu Kypru. A je to právě Turecko, na němž budoucnost znesvářeného ostrova záleží.

Dosud mělo motivaci znovusjednocení podporovat, protože i na něm ležela otázka připojení k Evropské unii. "Víme, že pokud nebude dohoda na Kypru, tak se nepohne dohoda o přistoupení Turecka do EU," řekl serveru Politico velvyslanec Turecka v EU Selim Yenel.

Poté, co začala unie minulý týden vyhrožovat zmražením přístupových jednání a Ankara výměnou za to "vypuštěním" uprchlíků, vztahy ochladly. A Kypr může být jejich obětí, samozvaná Severokyperská turecká republika je na Ankaře závislá (byť ne oficiálně) a bez jejího posvěcení nezmůže nic.

Odmítnutí sjednocení v referendu

Více než čtyři desítky let trvající napětí na rozděleném ostrově nelze utišit bez velkých kompromisů – územních, politických, náboženských i vojenských. Překvapivě ty náboženské – mohou v míru společně spravovat svou zemi sunnitští muslimové a ortodoxní křesťané? – jsou nejméně problematické.

První výraznější naději na smíření přineslo nové tisíciletí, kdy došlo ke zlepšení vztahů mezi oběma kyperskými státními útvary a v roce 2003 dokonce k otevření společné hranice. To, že pachuť z nuceného opuštění domovů a přítomnosti 35 tisíc tureckých vojáků na severu ostrova, v kyperských Řecích ale stále přetrvává, ukázalo referendum o rok později.

Konfederaci a její následný vstup do Evropské unie chtěly sice dvě třetiny kyperských Turků, ale 76 procent těch řeckých bylo proti sloučení. Naděje na sjednocení padly a Kypr vstoupil do unie ve své "okleštěné" podobě…

Najít shodu a její povinné posvěcení občany ve dvou paralelních referendech tak bude možná podobně obtížné jako protlačení mírové dohody v Kolumbii.

Spory o rozdělení území a vrácení pozemků

Do tureckého převratu se zdálo, že by mohla být alespoň v základních obrysech na světě do konce roku. Ostatně tvrdil to turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který tahá za kyperskoturecké nitky.

Co přesně se na samotě ve švýcarských horách mezi kyperským prezidentem Nikosem Anastasiadisem a severokyperským vůdcem Mustafou Akincim stalo, není oficiálně jasné. První kolo jednání, které trvá už rok a půl, se má zabývat územním rozdělením.

Spory se týkají v podstatě jen malého území, jde tu o zhruba jedno procento rozlohy ostrova – zatímco kyperští Řekové chtějí svým tureckým kolegům přenechat správu 28 procent území, Turci požadují 29,2 procenta. Británie, jejíž byl Kypr kolonií do roku 1960, je dokonce ochotná vzdát se části svého území, které má stále pod správou, kdyby to míru pomohlo.

Mnohem komplikovanější je to s nároky kyperských Řeků, kteří museli po turecké invazi opustit své domovy na severu. V rámci sjednocení chtějí pozemky zpět, případně se dočkat adekvátního odškodnění. Mělo by jít o několik desítek tisíc kyperských Řeků, což je podle Akinciho hlavní důvod krachu švýcarských jednání.

"Je třeba vzít v úvahu, že mnoho rodin začalo na severu nový život. Je potřeba najít rozumnou mez," uvádí oficiální stránky severokyperského vůdce, který se minulý týden se svým kyperským protějškem rozešel se slovy, že odjíždí domů, aby "našli vhodné východisko".

Co se stalo ve švýcarských horách?

Co skutečně ale za zlomem stojí, není jasné. Jednání obou čelních představitelů probíhalo za zavřenými dveřmi, ale že se vyskytl problém naznačovalo i týdenní přerušení jednání v půlce měsíce. "Měli spolu dobrý vztah, ten byl ale pošpiněn v Mont Pelerin," tvrdí Harry-Zachary Tzimitras, ředitel nezávislého Prio Cyprus Centra, které sleduje dialog mezi oběma stranami.

Zdá se, že se napětí rozhořelo ve chvíli, kdy se do jednání vložil řecký premiér Alexis Tsipras. Původní scénář byl přitom pevně daný – nejdříve se obě kyperské strany domluví na územním rozdělení a teprve pak se do jednání víc zapojí Řecko, Turecko a Velká Británie, tedy mocnosti, které mají podle zákona povoleno na ostrově zasáhnout v případě jeho napadení.

Tsipras přišel už nyní se striktním prohlášením, že žádné dohody – tedy ani vznikající územní – nemohou existovat bez stažení tureckého vojska ze severní části ostrova. Na severokyperském území působí 35 až 40 tisíc tureckých vojáků pod záminkou ochrany kyperských Turků.

Tsiprasův argument, kterým vstoupil doprostřed nadějně se rodící dohody, je poměrně logický a stejný požadavek má od začátku i "jeho" Kypr i Evropská unie. Přece jen kdyby se sever připojil ke zbytku Kypru, stal by se součástí Evropské unie, a to s přítomností cizích vojsk nejde moc dohromady.

Konec jednání a sever ostrova jako provincie Turecka?

OSN v dohodu věří stále a obě kyperské strany se dušují, že krach posledního jednání rozhodně neznamená konec. Jen je podle politologů pravděpodobné, že se prodlouží a zkomplikují. O budoucnosti ostrova budou formou "o nás bez nás" těsně před Vánoci jednat Tsipras s Erdoganem.

A i když je nyní Tsipras ten, kdo zastává tvrdou linii a dost možná zablokoval současné vyjednávání, je to turecký prezident, kdo má herní převahu. "Bez souhlasu Ankary má Akinci téměř nulový manévrovací prostor," řekl Michael Leigh, odborník na evropskou politiku Německého Marshallova fondu Spojených států.

Scénářů následujícího vývoje může být několik. V tom nejlepším nebude Ankara jednání blokovat, aby ukázala vstřícnost a odstranila jednu z překážek při vyjednávání o svém připojení k Evropské unii (Kypr nyní většinu přístupových dohod vetuje).

Po vývoji z posledních dní ale v tento vývoj věří jen málokdo. Turecký prezident prohlubuje spolupráci s Ruskem a Asií a unie mu zmražením přístupových rozhovorů také bere motivaci podporovat sjednocení, ze kterého by tak Turecko nic nemělo.

"Možná bude mít stále více autoritářské Turecko s Kyprem jiné plány. Bylo by pravděpodobnější, kdyby chtělo posílit Tureckou republiku severního Kypru, nebo dokonce ze severního Kypru udělat tureckou provincii," varuje Ahmet Sözen, profesor politologie a mezinárodních vztahů na Východní středomořské univerzitě v severním Kypru, který se v roce 2008 zúčastnil jednání za tureckokyperskou stranu.