Život na nejhlubším dně: Nic než sluhové, o něž se nikdo nezajímá

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Žijí tam, kam byste dobrovolně nevstoupili. Jejich údělem je práce sluhů. Nikdo pořádně ani neví, kolik jich je. Když na jejich slumy dopadají bomby, prakticky nikoho to nezajímá. Život největší jemenské spodiny je peklem na zemi. 

Muhammašínští zametači ulice v jemenské metropoli Saná

Muhammašínští zametači ulice v jemenské metropoli Saná,zdroj: Profimedia.cz

Říkají si muhammašín neboli ti na okraji. Jsou na nejspodnějším stupni jemenské společnosti, je pro ně místo jenom v chudinských čtvrtích na okrajích měst a v nynějších bojích nemají u nikoho žádnou ochranu. Často se stěhují a protože přišli o všechny legální způsoby obživy, nezbývá jim, než žebrat. Řeč je o jemenské skupině achdam, což je množné číslo slova chádim - sluha.

Oni sami si říkají "ti na okraji". Školy odmítají přijímat děti těchto lidí a pro dospělé je určena výhradně manuální práce typu čištění bot nebo ulic. Pro ostatní Jemence jsou achdam - sluhové.

V zemi, kde je nezbytné náležet k nějakému kmeni, který člověku zajistí ochranu, postavení i živobytí, žijí tito černoši mimo kmenový systém. Odhaduje se, že jsou jich tři miliony, vláda si myslí, že jich je 500 tisíc.

Za současného konfliktu, v němž bojují šíité proti vládě, často dopadají bomby na okraje měst a na shluky plechových bud a příbytků z krabic a hadrů. Ti, kteří se dají na útěk, nemají kam jít a nejsou nikde vítáni. Organizace, které rozdělují humanitární pomoc, si jich nevšímají.

"Jsme nazí, nemáme nic," říká Husna Muhammadová nad troskami svého bývalého příbytku na kraji města Táizz. V březnu chatrč zasáhl granát a vše shořelo. Dvacetiletý Valíd Abdalláh žil v kolonii Džahmalíja v Táizzu a po zásahu palbou odsud 200 rodin uprchlo do Radhy, jiné části Táizzu. Valíd skončil až v Saná a říká, že jeho početná rodina je rozprášená do několika slumů. Základem jeho příjmů býval pronájem motocyklu, o který už ale přišel. "Teď nemám nic," říká.

V jemenském konfliktu podle odhadů od loňska zahynulo až 9000 lidí a dalších zhruba 2,4 milionu jich uprchlo ze svých domovů. Jaké ztráty jsou mezi muhammašíny, nikdo neví. Nikdo se o ně nestará. Jemenská organizace proti diskriminaci ví o 300 mrtvých v této skupině.

Původ muhammašínů je nejasný. Říká se, že jsou to potomci etiopských vojáků, kteří Jemen obsadili v 6. století. Podle dalších teorií byli mezi prvním Afričany, kteří obydleli přímořské oblasti Jemenu. Po celé generace se s nimi v Jemenu jedná jako se spodinou. Pro Jemence jsou špinaví a svým dětem nedovolují, aby se stýkaly s dětmi muhammašínů. Existuje také přísloví Umyj si svůj talíř, když se ho dotkne pes, rozbij ho, dotkne-li se ho chádim.

Nemocnice a školy členy této komunity nepřijímají. Ženy jsou často obětí násilí Jemenců, protože soudy viníky buď nesoudí nebo kmeny viníků nutí muhammašíny mlčet. Jestliže se naopak muhammašín začne stýkat s jinou Jemenkou, může být z místa vypovězena celá jeho komunita.

Děti, které mají kuráž chodit do školy, si často vyslechnou urážky od spolužáků i učitelů. Saíd si vzpomíná, že když byl v první třídě, prohlásila učitelka, že černí Jemenci jsou potomky těch, kdo se snažili zničit svatyni Kaabu v Mekce. Narážela na historickou událost, kdy etiopský křesťanský král z Jemenu vyslal ke zničení Kaaby armádu a slony. "Představte si, že tam bylo 70 dětí, kteří se na mě dívali s odporem," cituje Saída agentura AP.

Sálihovi Bajrovi se podařilo jako jednomu z mála muhammašínů projít školou. V 90. letech studoval politologii v bývalém Sovětském svazu a na Kubě. Přesto teď pracuje jako leštič bot v Saná. Říká, že jeho komunita měla v Jemenu problémy i před nynější válkou. "Když jste se dostali k soudu, soudce vás neoslovoval jménem, ale slovem sluha. Jak můžete v takové situaci doufat ve spravedlnost?" řekl.

UNICEF v roce 2014 zkoumal život 9000 rodin muhammašínů v Táizzu, kde je je jich asi nejvíc. Konstatoval velkou chudobu a nevzdělanost, které byly hluboko pod státním průměrem. Jen polovina dětí chodila do školy, negramotných bylo 80 procent dospělých a 52 procent dětí ve věku od deseti do 14 let.

Víc než polovina dětí do jednoho roku nebyla očkována. Odbornice na sociální ochranu v UNICEF Busaina Irjaniová podotýká, že její organizace rodinám v Saná a Táizzu dala peníze, aby si koupily, co nejnutněji potřebují. "Je to ale jen kapka v moři," přiznala.

Ve válce tito lidé přišli doslova o všechno a většina z nich žebrá. Na ulicích je vidět spát bosé, špinavé děti a jejich matky, jak natahují ruce k chodcům a žebrající o peníze. "Humanitární situace je hrozná," přiznává šéf národního svazu muhammašínů Nuamán Huzifí.

Zatímco ostatní, kteří jsou přinuceni k útěku z domova, mají kmeny nebo bohatší příbuzné, kteří mohou pomoci nebo se jich ujmout, muhammašínové nemají nic. Pro ty, kteří jsou raněni při útocích, se v nemocnicích nenajde postel ani lék a jsou necháni napospas.

Tagy: zahraničí menšiny Jemen lidská práva zajímavosti a kuriozity války a ozbrojené konflikty konflikt v Jemenu

Zdroje: ČTK,AP