Přes 130 lidí zemřelo v pondělí při masakru svatebčanů v jemenské vesnici al-Wahga. Útok je zastihl nepřipravené, spící v improvizovaných stanech vztyčených speciálně kvůli výjimečné události.

Mezi oběťmi byli také ženich a jeho nastávající, na 70 žen a několik dětí. Zodpovědnost za nejkrvavější incident od počátku jemenského konfliktu paradoxně nenese odnož Al-Káidy, která je na tomto území aktivní, místní buňka Islámského státu ani žádná jiná teroristická organizace – ale koalice arabských států, která od března bombarduje zemi stiženou občanskou válkou.

Konfliktům na Blízkém východě se obvykle věnuje silná pozornost médií i politiků, je to ostatně vděčné téma. Jemen jako by stál stranou tohoto trendu.

Válčí se tam přitom fakticky už od začátku roku, kdy ofenzíva rebelujících šíitských kmenů známých jako Hútíové s podporou svrženého autokrata Alího Abdalláha Sáliha překvapivě dobyla hlavní město Saná a svým rychlým postupem na jih vypudila prezidenta Mansúra Hádího do Saúdské Arábie.

Vzápětí se do toho vložila koalice arabských států pod vedením právě saúdskoarabského království, rozhodnutá Hádího dosadit zpátky do čela země a zničit Íránem podporované rebely.

K tomu došlo na konci března. Koaliční nálety na jemenské území, které jsou prakticky na denním pořádku, přináší na rozdíl od útoků na Islámský stát nějaké výsledky. Zatím si vyžádalo na 2355 mrtvých civilistů. 

Masakr svatebčanů je sice největším, ale zdaleka ne jediným nepochopitelným incidentem, kdy při náletech arabských letounů umírali nevinní.

Namátkou: už 30. března, pouhé čtyři dny po začátku intervence, zasáhly bomby uprchlický tábor v severním Jemenu.

V červenci letadla zabíjela v ubytovnách pro dělníky ve městě Mokha (63 mrtvých) nebo v mlékárně ve městě Hudajdá na břehu Rudého moře (65 mrtvých), v srpnu zemřelo 13 dělníků při náletu na továrnu vyrábějící balenou vodu.

Civilisté pravidelně umírají při každodenních náletech na šíitský sever, který byl koalicí jako celek označen za "válečnou zónu" a kde byly části velkých měst jako Sáada prakticky srovnány se zemí.

Kromě mrtvých a zraněných přispěly nálety směřované často do center velkých osídlení k masivnímu exodu obyvatel do uprchlických táborů nebo do hor. Nemluvě o námořní blokádě, kvůli níž trpí většina země nedostatkem čisté vody, jídla i léků.

Saúdská Arábie a ostatní členové koalice přitom až výsměšným způsobem odmítají jakoukoli zodpovědnost za oběti svých náletů – včetně svatebního masakru.

"Proč bychom se měli přiznávat k něčemu, co se nikdy nestalo?" prohlásil mluvčí koalice, brigádní generál Ahmed Asiri.

Podobně se vyjádřil i saúdskoarabský ministr zahraničí, podle kterého se arabským státům vyčítá něco, čeho se ve skutečnosti dopouští hútíjští rebelové – přestože ti nemají k dispozici letectvo.

Na místech náletů se navíc pravidelně nachází bomby americké výroby, jimiž disponují pouze státy Perského zálivu jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty nebo Katar, tedy členové intervenující koalice.

Role Spojených států v konfliktu je sama o sobě zajímavá.

Nejenže kvůli kompenzacím za uzavření jaderné dohody s Íránem dodávají rekordní množství nejmodernějších zbraňových systémů do států Perského zálivu – intervenující koalici kromě toho poskytují zpravodajské informace a logistickou podporu včetně doplňování paliva pro bombardující letadla.

Představitelé USA alespoň opakovaně vyzvali Saúdskou Arábii a její spojence, aby se útoků na civilisty vyvarovali, a pravidelně žádají prošetření obzvlášť alarmujících incidentů. Nic z toho se ovšem dodnes nekonalo.

A nic na tom bezpochyby nezmění ani čerstvé vystoupení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna před Valným shromážděním s výzvou k co nejrychlejšímu vyhlášení příměří.

Nic z výše řečeného neznamená, že by snad Hútíové a jejich spojenci chovali v úctě lidská práva – organizace jako Human Rights Watch pravidelně publikují zprávy o jejich vlastních válečných zločinech, při nichž umírají civilisté.

Jde ovšem o rebely, nikoli o plnohodnotné členy mezinárodního společenství navíc přímo podporované Spojenými státy a nepřímo dalšími mlčícími státy Západu, které nechtějí rozhněvat své spojence na jiných frontách.

Vzdušné útoky přitom mají podle mnohých pozorovatelů charakter až náboženské čistky a odvetné války, kdy se sunnitské velmoci snaží cíleně trestat šíitské oblasti na severu Jemenu a vyděsit tak rovněž vlastní neposlušné šíitské menšiny.

Nepřímým cílem je samozřejmě také Írán podporující rebely zbraněmi a vojenskými poradci, se kterým sunnitské státy vedou nepřímou válku o vliv v různých částech Blízkého východu.

Letecké údery spolu s námořní blokádou přitom mohou být pouhým začátkem ještě mnohem krvavější a tragičtější pozemní operace.

Nálety možná oslabily hútíjské pozice a umožnily například znovudobytí klíčového přístavního města Adenu, rozsáhlé oblasti Jemenu jsou však nadále v rukou povstalců. Včetně hlavního města Saná, kam by se mohla soustředit potenciální pozemní operace koaličních jednotek.

Nasazení několika stovek vojáků si už vyzkoušely minimálně Spojené arabské emiráty právě při dobývání Adenu, obsazení Saná bude ale vyžadovat tisíce.

Pak přijde opravdové peklo. Otázkou je, zda se o něm vůbec dozvíme, když ho rozpoutají naši spojenci...