Na první pohled to zní jako extrém vytažený z reality show, při bližším pohledu ale jde o příběh, který balancuje mezi kulturní tradicí, osobní posedlostí a vážným zdravotním rizikem. Wendy Marshall z Floridy si vybudovala životní styl, který většina lidí považuje za nechutný a nebezpečný. Denně sní téměř kilo syrového masa a považuje to za naprosto přirozené. Teprve lékařské vyšetření ukázalo, že její tělo si za roky tohoto stravování vybralo vysokou daň.

Marshallová je majitelkou tetovacího studia a její záliba v syrovém mase není žádným krátkodobým výstřelkem. Syrové hovězí, mleté maso, celé kusy pečení nebo krvavé steaky jsou pro ni běžnou součástí dne. Nevaří, nesmaží, maso jí přímo z obalu, klidně i na veřejnosti. Sama připouští, že okolí na její chování reaguje s odporem, ale sociální normy pro ni nehrají žádnou roli. Problém s tím má především rodina jejího manžela, která její stravování vnímá jako nehygienické a nebezpečné.

Kořeny posedlosti a syrové maso v kulturách světa

Záliba Wendy Marshall v syrovém mase vznikla už v dětství. Klíčovou roli v tom sehrála její babička, se kterou maso jedla jako součást společně stráveného času. Nešlo jen o jídlo, ale o rituál, během něhož si povídaly a budovaly vzájemný vztah. Tento zvyk se postupně proměnil v celoživotní návyk, který přetrval i poté, co babička zemřela na rakovinu močového měchýře.

zdroj: Profimedia.cz

Konzumace syrového masa přitom není výhradně moderní bizarností. V různých kulturách má dlouhou tradici. V Etiopii je běžné jíst syrové hovězí maso v podobě pokrmů jako kitfo nebo gored gored, často ochucené kořením a podávané při slavnostních příležitostech. U arktických domorodých národů, například Inuitů, bylo syrové maso a ryby po staletí nutností, protože tepelná úprava nebyla vždy možná a syrová strava poskytovala potřebné živiny v extrémních podmínkách.

Také v Evropě existují sofistikovanější formy této tradice. Steak tartare nebo carpaccio jsou považovány za delikatesy, ovšem připravují se z pečlivě vybraného masa, za přísných hygienických podmínek a s důrazem na bezpečnost. Rozdíl oproti Marshallové spočívá právě v kontrole rizika. Zatímco tradiční kuchyně pracují se syrovým masem opatrně a výjimečně, její přístup je každodenní, nekontrolovaný a zdravotně problematický.

Zdravotní rizika a varování odborníků

Extrémní jídelníček Wendy Marshallové nakonec přiměl rodinu, aby zasáhla. Po vyšetření u zdravotní sestry Vanessy Cabrerové vyšlo najevo, že má v tlustém střevě chronickou infekci bakterií E. coli. Přestože většina kmenů této bakterie je běžnou součástí střevní mikroflóry, některé mohou způsobovat těžké průjmy, horečky a v krajních případech i selhání orgánů.

Zarážející bylo, že Marshallová neměla žádné viditelné příznaky. Podle zdravotnice to naznačuje, že bakterie je v jejím těle přítomna už velmi dlouho a organismus se jí přizpůsobil. Ještě vážnější je ale riziko, že se bakterie stala odolnou vůči většině antibiotik. Pokud by se v budoucnu objevilo jiné onemocnění, léčba by mohla selhat a situace by se mohla rychle stát život ohrožující.

Marshallová po této diagnóze slíbila změnu, ale jen částečnou. Rozhodla se vyřadit syrové mleté maso, které představuje nejvyšší riziko kontaminace, a zaměřit se výhradně na maso z ověřených zdrojů. Syrového masa jako takového se však vzdát nechce. Je přesvědčena, že její tělo je na tento způsob stravování zvyklé a že jí ani její rodině nehrozí vážné následky.

Příběh Wendy Marshall tak zůstává na hraně mezi kulturními zvyklostmi, osobní svobodou a medicínskou realitou. Ukazuje, že to, co může v jednom kontextu fungovat jako tradiční strava, se v jiném může změnit v nebezpečnou posedlost. A také připomíná, že lidské tělo má sice pozoruhodnou schopnost přizpůsobení, ale zároveň i své limity, které není radno dlouhodobě ignorovat.