Pane prezidente, vy už jste několikrát řekl, že tzv. protikuřácký zákon, který schválila vláda, nebudete vetovat. Nicméně pokud jste měl možnost se s jeho zněním seznámit, nepřipadá vám zbytečně přísný? Co ohrožení vesnických hospod nebo svobody podnikání?

My samozřejmě uvidíme, jak se budou vyvíjet tržby zejména venkovských hospod, ale já bych vám odpověděl oklikou. Když jsem byl v Číně, tak mi čínský prezident říkal: náš velký vůdce Teng Siao-pching kouřil do devadesáti let.

V devadesáti letech mu lékaři kouření zakázali, zemřel v jednadevadesáti letech. Takže já samozřejmě plně uznávám negativní důsledky kouření, i já si přeji, aby nekuřáci nebyli obtěžování kouřem. Ale prakticky každá hospoda má dvě místnosti, ne-li více. A proč by jedna místnost nemohla být kuřácká a druhá nekuřácká?

Říkáte, aby nekuřáci nebyli obtěžováni kouřem. Není to ale volba těch lidí, kam jdou? Když jde nekuřák do kuřácké restaurace, je logické, že tam bude kouř…

Víte, já jsem na tiskové konferenci řekl a opakuji to i vám, že já jsem zde v konfliktu zájmů, protože jsem nejenom kuřák, já jsem takzvaný řetězový kuřák, anglicky chain smoker, německy kettenraucher. A právě proto, že jsem v konfliktu zájmů, tak nechci být podezříván z toho, že vetuji nějaký zákon jenom proto, že sám kouřím.

Co se týče problematiky uprchlíků do Evropy, ukazuje se dle zpráv z různých nárazníkových zón, že se ti lidé nechovají zrovna evropským stylem, jak bychom zřejmě rádi. Nevyžaduje si problém masivní imigrace hlubší, přísnější řešení, a to plošné v celé EU? Kupříkladu nějaké omezení, byť dočasné, schengenského prostoru?          

Já bych byl zásadně proti omezení schengenského prostoru a chtěl bych připomenout, že už existuje program Evropské unie, který se, tuším, jmenuje Frontex a který spočívá na zadržování lodí s uprchlíky a jejich vracení na místo, odkud vyjeli.

A EU tento program dotuje nemalými částkami, možná že by bylo dobré, aby se ještě rozšířil.

Jak se v této souvislosti díváte třeba na názory Tomáše Halíka, který opakuje, že je naší morální povinností uprchlíky přijímat?

Naší morální povinností je přijímat politické exulanty. To znamená ty, kteří jsou ve své zemi pronásledováni pro své politické názory a hrozí jim dlouholeté vězení nebo dokonce smrt. Ovšem počet politických exulantů je maximálně jedno procento z celkového počtu uprchlíků.

Manžel vnučky Ferdinanda Peroutky, Jan Kasl, o vás prohlásil, že jste se "asi praštil do hlavy nebo stárnete". Pravdou je, že vámi zmiňovaný článek nalezen dosud nebyl. Čím si vysvětlujete ten neustálý ruch kolem toho?

Každý, kdo si přečte autentické Peroutkovy texty nejenom z období druhé republiky, ale i z období Protektorátu, tak musí tento názor profesora Rataje potvrdit. Nechci se příliš vyjadřovat k názorům neúspěšných politiků jako je Jan Kasl. Pouze bych rád podotknul, že stárneme všichni a ani Jan Kasl nemládne.

Řeknu vám asi něco, co říkám poprvé, z úcty k Parlamentním listům. Já pořád přemýšlím, proč se ten článek nedaří najít, když jsem ho sám na vlastní oči četl, a napadla mě jedna opravdu divoká hypotéza, kde vám současně řeknu i protiargument proti této hypotéze.

Málo se ví, že Ferdinand Peroutka byl za první republiky cenzurován. A jeden z jeho článků byl cenzurován v době anšlusu. Tehdy došlo k tomu, že Hermann Göring říkal našemu velvyslanci v Berlíně Mastnému, že anšlus je familiensache a že se nemáme čeho obávat.

A tohle by byla možná příležitost pro Ferdinanda Peroutku, aby napsal, že Hitler je gentleman a když dá jeho oficiální nástupce, tedy Göring, slovo, tak že to slovo se dodrží. A článek, který byl v té době napsán, byl cenzurován

A teď vám hned řeknu protiargument. Jak já bych se dostal k cenzurovanému článku. Pokud to Jirka Ovčáček do konce června nenajde, tak vypíšu cenu k jeho nalezení a doporučoval bych v takovém případě dělat, co jsem dělal já, jít do univerzitní knihovny a zjistit, zda náhodou v nějakém exempláři svazku Peroutkovy Přítomnosti se neobjevila verze necenzurovaného článku.

Je to ale protiargument, protože to by asi platilo v případě deníku, například u Lidových novin. Jirka Ovčáček mi říkal, že ty měly dokonce tři denní vydání, ale že bych v případě týdeníku já se dostal k necenzurovanému vydání, je krajně nepravděpodobné.

Nicméně je to hypotéza, která mě napadla, je potřeba ji ověřit. Dokonce jeden autor doporučoval, aby se šlo do archivu Přítomnosti, do štočků, ale znovu opakuji, že jsem to nečetl v žádném tajném materiálu, já jsem to četl na vlastní oči v běžném ročníku Přítomnosti a na tom si trvám.

zdroj: Parlamentnilisty.cz