věřil, že mám na všechno spoustu času. Netoužil jsem po luxusu ani po hromadě peněz. Stačilo mi mít kolem sebe partu přátel, bohužel jsem si často vybíral ty špatné. Hrál jsem si na frajera. Až do chvíle, kdy jsem potkal Lenku. Nejenže mi vzala srdce, ale obrátila mi celý život vzhůru nohama.

Chtěl jsem si hrát na frajera, ale pak přišla ona

S kamarády jsme po škole chodili do baru, dali si tři čtyři piva a pak jsme vymýšleli samé hlouposti. Bavilo nás provokovat okolí, škodit sousedům a těm nejbližším jen proto, abychom si dokázali, jak jsme neporazitelní. Byli jsme mladí a hloupí. A pak se objevila ona, dlouhovlasá, dlouhonohá Lenka.

První, co udělala, byla facka. A hned nato pronesla: „Jste pitomí, že jste takhle zničili tátovo auto. Vozí v něm nebožtíky, a vy ho zničíte těmi vašimi hloupými nápisy?“ Chtěl jsem jí něco říct, vyhrožovat, být drsný. Ale byla tak krásná, že jsem místo toho jen sklopil hlavu a omluvil se.

Zamiloval jsem se až po uši, ale stejně jsem dostal kopačky

Tuhle holku jsem prostě chtěl. Týdny jsem se kolem ní motal, snažil se ji zaujmout – dokonce jsem nechal opravit auto jejího táty, jen abych na ni udělal dojem. Nakonec mi šanci dala, ale hned na začátku stanovila jasné pravidlo: „Buď já, nebo tvoji kamarádi.” Vybral jsem ji a začali jsme spolu chodit. Zamiloval jsem se. Byla chytrá, vtipná, měla šmrnc a uměla mě rozesmát jako nikdo jiný.

Jenže já byl trouba. Jakmile jsem se trochu vznášel na obláčku zamilovanosti, moji „drazí“ přátelé mě začali shazovat. Posmívali se mi, že jsem pod pantoflem. Nechtěl jsem před nimi vypadat jako slaboch, a tak jsem se začal k Lence chovat hrubě. Nějakou dobu to snášela. A pak přišla, podívala se mi do očí a oznámila, že je konec.

Byl jsem na cestě ke dnu, dokud mi oči neotevřela máma

Od té doby to se mnou šlo z kopce. Nedokončil jsem gympl, místo toho jsem kradl a utápěl se v alkoholu. Hlavně že jsem měl "přátele", co mě prý vždycky podrží. Jenže to byla iluze. Podrželi mě možná tak při rvačce v hospodě, ale v reálném životě? Tam si každý nesl následky sám. Jakmile nás zadržela policie, byli první, kdo dávali ruce pryč.

Pak mi jednou přišel dopis až z Ameriky. Psala v něm matka dívky, se kterou jsem kdysi chodil. Stálo tam, že se mi před pár lety narodila dcera. Její matka, která zemřela na vážnou nemoc, mě uvedla jako otce. Byl jsem v šoku. Lenka? Nevěřil jsem. Dvě noci jsem brečel a utápěl žal v pití, dokud se o všem nedozvěděla i moje máma.

Přišla za mnou. Otevřela dveře jako by věděla, že tohle je zlom. Poklidila mi byt, sbalila mi věci a položila na stůl obálku s penězi na letenku. A pak pronesla větu, která mi změnila život: „Máš dítě. Vstávej a koukej se sebrat. Zničil jsi si život, ale nemusíš zničit i ten její.”

Netušil jsem, co mě čeká, ale věděl jsem, že ji chci poznat

Celý nervózní jsem přiletěl doslova na druhý konec světa, abych našel svou tehdy dvanáctiletou dceru. Když jsem konečně dorazil na místo, přivítala mě s chladným odstupem Lenčina máma. Sjela mě pohledem od hlavy až k patě a beze slova mě pozvala dovnitř.

Následoval dlouhý a přísný monolog o tom, co všechno jsem pokazil. Jak jsem selhal jako otec a že jsem svou dceru zcela ignoroval. Pokusil jsem se bránit. Řekl jsem, že jsem o ní do té chvíle nevěděl. Lenčina máma mě však okamžitě zarazila a nechtěla slyšet jediné slovo o mé domnělé nevědomosti.

A pak přišel okamžik, na který nikdy nezapomenu. Do místnosti vstoupila starší paní a tiše se zeptala, zda už může přivést dívku. „Ano, přiveďte ji,” odvětila Lenčina máma, stále přísným hlasem.

Když jsem ji poprvé spatřil, nedokázal jsem zadržet slzy

Jenže tehdy jsem netušil, že moje dcera Amanda bude tak nádherná a zároveň na vozíku. Měla dlouhé hnědé vlasy po své matce, ale po nehodě byla odkázaná na invalidní vozík. Rozplakal jsem se ve chvíli, kdy jsem ji poprvé spatřil. Pevně jsem ji objal a v duchu se snažil smazat všechny ty roky, kdy jsem pro ni nebyl.

Přestěhoval jsem se za ní, abych jí byl nablízku. A zůstal jsem. Dodnes jí pomáhám, i když už je sama matkou mého vnoučka. Jsem nesmírně vděčný, že jsem tehdy poslechl svou mámu a nenechal Amandu bez otce.