Naše seznamovací historka nebyla žádná velká romantika. Karel mě prostě sbalil ještě na gymplu, v jedné z posledních lavic, a od té doby jsme spolu. Náš manželský vztah byl celkem vyrovnaný. Když přišly děti, občas se zatáhly mraky, ale jak rostly, problémy se rozplynuly. A právě v té každodenní všednosti člověk začne hledat malé úniky, jak si život trochu zpestřit. Rozumějte, Karla bych nikdy nepodvedla, zvlášť ne v tomhle věku. Ale přiznávám, že jsem si občas ráda zaflirtovala.

Měla jsem pocit, že pro svého muže jsem už jen součást domácnosti

Nejdřív to byl mladší kolega z práce, který mi začal nadbíhat. Ne z lásky, ale spíš proto, aby si pojistil mou vedoucí pozici, až jednou odejdu do důchodu. Věděla jsem to. V tomhle mám nohy pevně na zemi. Ale přiznávám, lichotilo mi to. Kdykoliv jsem kolem něj prošla, usmál se, pochválil mi šaty nebo účes. A já měla najednou důvod se víc upravit. Chtěla jsem u něj vzbudit zájem.

Z domu jsem odcházela upravená, navoněná, ale můj muž si toho nikdy nevšiml. Po tolika letech jsem si říkala, že to už asi ani nemá smysl. „Bere mě jako kus domácího inventáře,“ napadlo mě často. Nevadilo mi to, obdiv jsem nacházela jinde.

Pak ale přišel šéf. Věděl, že se za pár let chystám do důchodu, ale místo rozloučení měl jiný návrh – nabídku vést samostatný projekt. Prý proto, že mám nejvyšší kvalifikaci i zkušenosti.

V nové práci jsem získala sympatického spojence

S takovou radostí jsem nabídku přijala a hned od dalšího pondělí se pustila do práce. Nejenže mi výrazně navýšili plat, téměř na dvojnásobek, ale zároveň mi do týmu přidělili zkušené profesionály. Mezi nimi i Evžena. Už na našem prvním meetingu jsme si padli do oka. A já v něm získala neuvěřitelného spojence.

Každé ráno mi nosil kávu a jeho lichotky mě těšily. Na rozdíl od mladšího kolegy, u něj to nebyla hra, u Evžena jsme si byli rovni. „Kateřino, dnes tě zvu do divadla. Vezmi si ty krásné červené šaty z té fotky z dovolené. Ať jsi za hvězdu,“ usmál se.

Evžen mě donutil zamyslet se nad mým manželstvím

Jasně, že jsem si je vzala. A byl to nádherný večer. Evžen krásně zpíval, měl vytříbený vkus a kromě pracovních témat jsme sdíleli i lásku ke knihám a kultuře. To mi doma vždycky chybělo. Můj muž tyhle věci nikdy moc neřešil.

Jednou se mě Evžen zeptal: „Nežárlí na tebe tvůj muž?“ Zamyslela jsem se. „Popravdě možná ani neví, že ještě existuju. Pozdravíme se, ale jinak si toho poslední roky moc neřekneme.“ Evžen pokrčil rameny. „Je blbec. Jsi nádherná, energická žena. Takových jako ty moc není.“ Pak mi vzal ruku a políbil ji se vší galantností. A já si po dlouhé době připadala výjimečně.

Manžel mě podezíral s nevěry

Jednoho dne, a pamatuji si to přesně, byl to pátek třináctého, jsme se s Evženem v práci smáli, že se nám nic nedaří, a připisovali to právě datu. Když jsem večer přišla domů, manžel se tvářil vážně a řekl, že si chce promluvit. To se u něj často nestávalo.Sedli jsme si ke stolu, otevřeli víno a já ho vyzvala: „Co máš na srdci?“ Karel se na mě chvíli díval, pak položil na stůl rozvodové papíry. „Vždyť je to jasné na první pohled, Káčí,“ řekl tiše.

Byla jsem v šoku. „Ty někoho máš, Kájo?“ zeptala jsem se. Usmál se. „Já ne. Jsem ti pořád věrný. Ale ty asi někoho máš, ne?“ Zmateně jsem se nadechla: „Koho jako?“ Chytil mě za ruce a řekl: „Jsme dospělí. Chápu, že ti nejsem rovnocenným partnerem. Asi jsem prohrál bitvu s Evženem. Jen nechci být za blbce.“ A tehdy jsem poprvé po letech v jeho očích zahlédla žárlivost. „Evžen? Myslíš mého kolegu? Gaye?“ Karel zčervenal. „On je na kluky?“ ujišťoval se znovu.

Řekla jsem mu všechno na rovinu

„Ano, Kájo, na kluky. A víš co? Prober se a udělej s naším manželstvím něco dřív, než přijde jiný Evžen. Takové štěstí už mít nemusíš.“ A já v sobě konečně našla odvahu říct všechno nahlas.

Od toho nešťastného pátku třináctého jako by se Karel úplně proměnil. Začal mi nosit květiny, zval mě na rande, dávat mi pusy na čelo a objímat mě pokaždé, když mě uviděl. A já si najednou uvědomila, že v něm pořád vidím toho kluka ze školní lavice, do kterého jsem se kdysi zamilovala.