V mezinárodním srovnání na tom Česko skutečně dobře není. V Německu činí podíl uložených peněžitých trestů 84 procent, ve Francii 73 procent. Zde je možné to vysvětlil výrazně lepší ekonomickou situací pachatelů, kteří před soudem stojí. Soudce má totiž daleko větší jistotu, že uložený trest bude také vykonatelný.

Pak jsou zde ale čísla ze srovnatelnějších zemí: Rakousko – 30 procent, Polsko – 24 procent, stále o řád výš než situace v ČR.

Změňte to! žádá teď společně předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Minulý týden představili plán, jak počet ukládaných peněžitých trestů zvýšit.

Statistiky: Po nárůstu přišel po roce 2009 strmý pád

Počet uložených peněžitých trestů v ČR | zdroj: Hlídací Pes

Počet uložených peněžitých trestů - mezinárodní srovnání | zdroj: Hlídací Pes

Ukládání peněžitých trestů podle jednotlivých krajů | zdroj: Hlídací Pes

Podrobnější údaje najdete zde.

(zdroj: Nejvyšší státní zastupitelství ČR)

ROZHOVOR: Soudce vychází z toho, co řekne obžalovaný

Jediným obvodem, který drží poměrně vysoký podíl ukládaných peněžitých trestů, je Jihomoravský kraj. Pověřený místopředseda zdejšího krajského soudu Aleš Flídr ovšem přiznává, že existují důvody k celkovému poklesu. Sedm let stará úprava trestního řízení totiž ztížila praxi – a soudci jsou tak demotivováni finanční sankce ukládat.

• Co je podle vás příčinou prudkého poklesu po roce 2009, který vykazují statistiky?

U ostatních soudů se to výrazně snížilo, my jsme si zachovali kontinuitu. A abych byl upřímný, byl jsem z toho mile překvapen. To, že to jde jinde dolů, stojí podle mého názoru na nové úpravě trestního zákoníku, platného od roku 2010. Dobrým úmyslem, ve snaze neposílat lidi rovnou do vězení, se praxe výrazně zkomplikovala – totiž výkon takového rozhodnutí, tedy vymožení takového trestu po právní moci, je často složitější než samotné souzení.

• Stručně řečeno – jedna věc je peněžitý trest uložit, druhá takový trest vymoci…

Ano. Extrémně to zatížilo jak trestní kanceláře soudů, tak samotné soudce. Přirozenou reakcí každého je, když se mu něco zkomplikuje a ztíží, že se tomu má tendenci vyhýbat. A tabulky předložené Nejvyšším státním zastupitelstvím to jasně ukazují – od roku 2010  jdeme dolů.

• Chybí vám i další nástroje – mám na mysli hlavně domácí vězení?

Ano, to by byla další varianta. A velmi dobrá. Ale bohužel to zůstalo v jakési více méně latentní podobě.

• Čili bez náramků, které jsou v dost nešťastném zablokovaném stavu, k tomuto typu trestu soudci nemají dost důvěry?

Podle našich zkušeností a zpráv, které nám podává Probační a mediační služba, jsou poznatky dost negativní.

• Součástí společného návrhu Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství je, aby se policie již v průběhu trestního řízení pokusila lépe zmapovat majetkové poměry obžalovaného, aby soudce při vynášení trestu věděl, zda má případný peněžitý trest bude vykonatelný. Je to podle vás reálné?

Ano, to je návrh prof. Šámala, který na to, že je teoretik, je velice pragmatický muž. Současná praxe je totiž taková, že se soudce na majetkové poměry obžalovaného zeptá, on se trochu vyděsí a vylíčí je obvykle horší, než ve skutečnosti jsou.

• A sám si tak zavírá cestu k peněžitému trestu.

A dostává jiný trest. Pokud by to policie od počátku lépe mapovala, tendence k ukládání peněžitých trestů by byla vyšší. A hlavně by to bylo jednodušší. Soudce trochu lidově řečeno vaří z vody a vychází jen z toho, co mu sám obžalovaný řekne.

• Dostáváme se tak k laické radě: Stojíte-li před soudem, raději řekněte, že na to máte, pokud nechcete do vězení…

Jistě, ano. Jsou lidé, kteří se peněžitého trestu dožadují. Na druhou stranu jsem zažil řadu případů, kdy jsou lidé v ekonomicky bídné situaci a žádají raději podmíněný trest. Je to absurdní, neboť podmíněný trest, vlastně jakýkoli trest odnětí svobody, je přísnější než trest peněžitý. Ale v určité konkrétní situaci můžeme vyhovět; pokud má dvě malé děti, manželku na mateřské, byl by peněžitý trest by byl likvidační.

• Je podle vás plošně reálné rozšířit udělování peněžitých trestů z oblasti dopravy i na majetkovou nebo hospodářskou trestnou činnost?

Velké procento lidí, které soudíme, jsou recidivisté. A trestné činnosti se často dopouštějí právě kvůli nedostatku peněz. Čili jim dávat peněžitý trest je absurdní. A pak je zde též vysoké procento lidí, kteří recidivisty nejsou, ale jsou v tíživé životní situaci, a pro ně je takový trest extrémně nepříjemný, takřka likvidační. Vezměte si už zmíněnou rodinu se dvěma malými dětmi, tam de facto odsuzujete ty děti k tomu, že nepojedou na školní zájezd, na dovolenou a podobně. Nejlépe se z pohledu peněžitých trestů soudí svobodní mladí muži.