Čtveřice (unesených bylo pět, ale tajný agent Martin Psík se k žádosti nepřipojil) unesených Čechů se obrátila na ministerstvo financí s žádostí o finanční kompenzaci za chybný postup úřadů. Vadí jim, že byli osvobození až za půl roku a především v tom, že nebyli před cestou nikým varováni.

Ano, čtete dobře. Úřady pochybily v tom, že Čechům odjíždějícím do Libanonu, na hranice se Sýrií, potažmo s Islámským státem, nesdělily, že jim hrozí nebezpečí. Upřesňuje to v opravdu šťavnatém rozhovoru pro server expres.cz novinář Pavel Kofroň:"Že nechaly pět českých občanů odjet na Blízký východ, když tu máme zavřeného nějakého Libanonce, který má dlouhé prsty, tak to je průser."

Jinými slovy, Kofroň se snaží vytvořit dojem, že nikdo z unesených netušil, že je Alí Fajád ( onen Libanonec s "dlouhými prsty") v českém vězení. To se nedá nazvat jinak, než nehoráznou lží, protože hlavním organizátorem výjezdu do Libanonu byl právník Jan Švarc, Fajádův advokát.

Takže pokud Kofroň tvrdí, že je měl někdo upozornit na potenciální rizika, tak to měl s největší pravděpodobností udělat pan Švarc, který si Kofroně i další najal, aby s ním do Libanonu jeli. Švarc dobře věděl, koho zastupuje. Pokud to ostatním řekl, pak pan Kofroň lže. Pokud jim to nesdělil (což je dost nepravděpodobné), pak by se měli obrátit s žádostí o finanční kompenzaci na Švarce.

Kofroň dále v rozhovoru tvrdí, že nebezpečí očekávali pouze u hranic s Islámským státem, přepadení v údolí Bikáa přirovnal k tomu, jako by je někdo přepadl mezi Jindřichovým Hradcem a Dačicemi. Mluví přitom o zemi, která je skrz naskrz prolezlá nejrůznějšími teroristickými a polokriminálními skupinami v čele s notoricky známým Hizballáhem.

Oáza bezpečí jménem Libanon

Průměrně inteligentní člověk po přečtení pouhých několika řádků na Wikipedii pochopí, že Libanon je všechno možné, jen ne klidný a bezpečný stát. Pokud navíc pánové jeli do této země na pozvání právníka zatčeného Libanonce, mohli čekat průšvih od chvíle, co vystoupili z letadla.

Kofroň si dále stěžuje, že je policie po výslechu jednoduše pustila domů, že se s nimi vlastně nikdo nebaví, nikdo nemá snahu to řešit, že si teď dokonce všichni myslí, že si za únos mohou sami. V tom posledním má Kofroň nepochybně pravdu a u toho ostatního se není čemu divit.

Pokud Kofroň očekává, že dostane Řád bílého lva, nebo že bude odměněn nějak jinak, pak bude nejspíš zklamán. Unesené Čechy nikdo nevítal a to je zcela pochopitelné. Český stát zaplatil za jejich osvobození vysokou cenu v podobě zhoršení vztahů se Spojenými státy, ztrátou reputace a malou politickou krizí.

Nebýt zbabělosti ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který -  jak sám řekl - nechtěl mít na rukou krev a Fajáda pustil výměnou za Čechy na svobodu, mohli hnít Švarc a spol. v Libanonu dodnes. Právem nyní ministr vnitra Milan Chovanec odpovídá přes média čtveřici, že by se měli s žádostí o odškodné obrátit na organizátora výletu (kterým je právě právník Švarc) a českému státu by měli spíše poděkovat. S tím nelze než jedině souhlasit.

Kdo za to může? Tak to je snad jasné!

Nehoráznost, ke které se uchýlil čtyřlístek kolem Švarce, jen prohloubí už tak velmi prapodivný vztah, který mají Češi ke svým uneseným občanům. Případ unesených dívek v Pakistánu ukázal, že veřejnost není nakloněna jakémukoliv vyjednávání s teroristy, nebo placení výkupného.

Když se pak dokonce teroristé pouští na svobodu, aby se unesení občané dostali domů, vzniká tím velmi nebezpečný precedent. Pokud se kdykoliv v budoucnosti dostane někde někdo z Čechů do nesnází, přesněji řečeno když je někdo unese, volání veřejnosti bude jasné: Nic neplaťte a s nikým nevyjednávejte, stejně to pak dopadne jako s Kofroněm. Prokazují tím všem dalším nešťastníkům opravdu medvědí službu.

Kofroň se ve zmíněném rozhovoru opakovaně dožaduje, aby už jim někdo konečně řekl, kdo za to všechno může. Odpověď je zřejmá. Pane Kofroni, můžete si za to vy sám.