Do Íránu se dá dovolat pouze na pevné linky, které jsou ale monitorovány. Spojit se s konkrétními novináři je proto kvůli jejich vlastnímu bezpečí velmi komplikované. Novinářce, se kterou mluvil HlídacíPes.org, se to podařilo díky jejím íránským kontaktům. Redakce její identitu zná.

Ačkoliv to ze zpravodajství vypadá, že Íránci vyšli do ulic kvůli pátečnímu 50procentnímu zdražení pohonných hmot, realita je mnohem dramatičtější.

• Čeho se protesty týkají? Jde skutečně pouze o zdražení benzínu?

Pokud se na protesty díváte zvenčí, zdá se, že jde o reakci na zrušení dotací na pohonné hmoty. Určitě to byl spouštěč. Západní média opakují, že zdražení je o 50 procent, ale ve skutečnosti je to víc. Padesátiprocentní zdražení se totiž týká pouze prvních 60 litrů paliva, které vám ve velkém městě jako je Teherán vydrží zhruba na tři dny. Pokud ale tento limit překročíte, pak musíte zaplatit o 300 % víc. Takže zdražení benzínu současné demonstrace spustilo, ale lidé protestují průběžně už delší dobu. Zhruba rok a půl.

• Kvůli čemu?

Jsou to především lidé z nižších příjmových skupin, kteří už skoro rok nedostávají výplaty. Hodně velkých podniků přestalo vyplácet mzdy, protože na ně nemají. Důvodem jsou částečně sankce uvalené na Írán a z toho plynoucí ekonomické problémy, ale také vysoká míra systémové korupce. Takže lidé protestují už delší dobu a byli průběžně zatýkáni, jsou pod velkým tlakem.

• Dá se tedy říct, že demonstranty ze středních a intelektuálních vrstev, kteří byli hybateli dřívějších protestů, teď nahradily chudší vrstvy?

Ano. Jsou to především lidé z nižších příjmových skupin a nižší střední vrstvy. I když se v tuto chvíli jedná o protesty spojené s benzínem, lidé jsou naštvaní už delší čas. Zajímavá na té proměně je jedna zásadní věc. Vládní establishment od dob íránské revoluce vždy tvrdil, že revoluce proběhla právě kvůli těmto lidem, že byla revolucí chudých. Jenže tito lidé už posledních několik let vidí, že nemají žádný způsob, jak vyjádřit svou nespokojenost se situací v zemi, s tím, že jejich finanční situace je neúnosná.

Když uspořádají nějaký protest, vláda na to reaguje tak, že zatkne jejich vůdce a dá je do vězení, třeba na 16 let. Počty lidí, kteří byli pozatýkáni, jsou šílené. A nejde jen o dělníky. Například učitelé protestovali ohledně výše penzí a pozatýkali je také. A lidé to vidí. I lidé mimo velká města. Vidí, že lidé, kteří jsou nějak propojeni s vládním establishmentem, jsou na tom o hodně lépe. Míra korupce je neslýchaná.

Ukradená revoluce

• Vládní zdroje přesto vytrvale tvrdí, že v ulicích se pohybují především agenti nepřátelských  režimů. Alespoň tak jejich reakci citují média na Západě.

I to je důvod obrovských frustrací. Ti lidé – dělníci, učitelé – jsou těmi, o kterých vláda tvrdí, že jim patří islámská revoluce, a ve chvíli, kdy si jen dovolí otevřít pusu a vyjádří nějakou nespokojenost, tak jsou tou samou vládou označeni za kriminální živly nebo agenty jiných mocností, kteří nemají žádné spojení s Íránem a jsou uvězněni. Tyto frustrace se kupily a když pak vláda v podstatě ze dne na den, bez jakéhokoliv varování nebo vyjasnění, oznámila ve dvě hodiny ráno, aby lidé nemohli nijak zareagovat, že zvyšuje ceny paliva, tak do ulic vyšli i ti, kteří třeba vůbec nevlastní automobily, protože ceny paliva ovlivňují i další ceny. Devalvace měny je obrovská.

• Vláda proti demonstrantům nasadila hrubou sílu. Nejsou jasné přesné počty mrtvých, hovoří se o stovce až dvou stovkách zabitých.

Ano, proti demonstrantům se používají střelné zbraně. A to nejen v Teheránu, ale i v dalších menších městech. Konkrétně v Teheránu je situace rozdělená. Zatímco na severu metropole je v podstatě klid, v jižní a východní  části, kde žijí především lidé s nižšími příjmy, to vypadá jak ve válce. Lidé mi popisovali, že když jdou ulicí, připadají si jako v jiném městě. Je tam například mnoho vypálených bank a poničených benzínových pump.

Někteří lidé dokonce popisovali, že auta a benzínové pumpy ničí sami příslušníci bezpečnostních jednotek, kteří chtějí, aby se lidé zalekli, že protesty se stávají příliš násilnými a raději zůstali doma. Pouliční boje probíhají také v dalších městech. Jsem ve spojení se studenty v Šírázu, kde bezpečnostní složky střílí do demonstrantů a jsou prý mnohem brutálnější než při jakýchkoliv dřívějších protestech. Místní nemocnice jsou přeplněné. Hodně napjatá je také situace v Mašadu, kde žije hodně chudých lidí.

Amnesty International uvedla ve své zprávě, že zatím zemřelo 106 lidí v 21 městech, ale počty mrtvých jsou podle místních neoficiálních zdrojů vyšší. Podle místních lidí nevydávají Revoluční gardy těla mrtvých, protože mají strach, že jejich pohřby by se staly dalším zdrojem demonstrací. Pokud chce rodina tělo, musí podepsat přísahu, že ho pohřbí bez účasti jakýchkoliv svědků s výjimkou nejbližší rodiny. Vypadá to, že se islámská republika posunula od zatýkání politických aktivistů a disidentů k zatýkání běžných občanů, kterým kdysi slibovala lepší budoucnost.

Protesty přes silniční navigaci

• Lidé jsou také odpojeni od internetu…

Íránci jsou na internetu doslova závislí. Každá rodina má založenou nějakou chatovací skupinu jako WhatsApp nebo podobně. Zprávy lidé získávají především prostřednictvím aplikace Telegram. Respektive zprávy, kterým se říká „pravé“ zprávy, které nejsou cenzurované. Lidé jsou velmi aktivní právě na Telegramu. Hodně lidí na internetu také podniká, prodává zboží… Zkrátka internet je velmi důležitou součástí životů Íránců a teď nefunguje, vláda ho zablokovala. Snaží se tak zabránit ještě masovějšímu šíření protestů. Protože právě v Íránu bylo ještě před arabským jarem tzv. První twitterové povstání. Alespoň tak se mu říká. Lidé se tenkrát organizovali přes sociální sítě, hodně právě přes Twitter.

V počátcích těch současných protestů lidé zase hodně používali aplikaci Waze, která se běžně používá ke sledování dopravní situace. Lidé se přes Waze informovali, kde například zaparkovat automobily na hlavních přístupových cestách tak, aby je efektivně zablokovali atd.. lidé jsou v tomto ohledu velmi vynalézaví a organizovaní. Íránci jsou také velmi aktivní v žurnalistice na sociálních sítích. Natáčejí videa, postují fotografie, aby informovali svět o tom, co se děje. To teď ale není možné.

Tereza Engelová pro Ústav nezávislé žurnalistiky