Prigožinovou hlavní motivací pro ozbrojenou akci vůči ruskému armádnímu velení a ministerstvu obrany podle amerických médií nebyl údajný raketový útok pravidelné ruské armády na pozice jeho žoldnéřů, ale dlouhotrvající antipatie, kterou Prigožin vůči představitelům ruské armády chová. Tato nevraživost vyvrcholila 10. června po dobytí východoukrajinského města Bachmutu, když ruské ministerstvo obrany vydalo nařízení, že všichni dobrovolní bojovníci se musejí podpisem smlouvy podřídit velení pravidelné ruské armády.

„Pro Prigožina bylo naprosto vyloučené, aby wagnerovce podřídil velení (ministra obrany Sergeje) Šojgua,“ řekla NYT Taťjana Stanová, politoložka z analytického centra Carnegie. Deník připomíná, že antipatie mezi Šojguem a Prigožinem je vzájemná.

Americké rozvědky se o Prigožinových záměrech dozvěděly v polovině června a obratem informovaly Bílý dům a další vládní orgány, píše WP. Podle NYT se o věci dozvěděla i úzká skupina lídrů Kongresu, a to ve čtvrtek, kdy tajné služby získaly další informaci potvrzující, že wagnerovci chystají ozbrojenou akci uvnitř Ruska.

Prigožin 5000 svých mužů zastavil v sobotu jen pár set kilometrů před Moskvou, když se podle ruského tisku podařilo běloruskému vůdci Alexandru Lukašenkovi dojednat návrat bojovníků na základny. Prigožin se podle dohody údajně nyní odebere do Běloruska.

Americké politické vedení své zpravodajské informace podle zdrojů obou amerických deníků drželo v tajnosti, aby nezavdalo ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi důvod svalit vinu za případný puč na Spojené státy. Středobodem amerických obav byla nestabilita, která by vznikla v zemi s jadernými zbraněmi procházející vojenským převratem, shodují se deníky.

Prigožin, známý pod přezdívkou Putinův kuchař, ve Spojených státech čelí obvinění z údajného vměšování se do prezidentských voleb v roce 2016. Kromě cateringu a vedení žoldnéřské organizace se Prigožin věnuje internetové propagandě zaměřené proti Západu ve své Agentuře pro výzkum internetu a rozšiřuje také svůj vliv v Africe, kde uzavírá bezpečnostní kontrakty s tamními vládami, často výměnou za hodnotná těžební práva, píše WP.