Vítězové

Theresa Mayová – nová britská premiérka má za úkol především dokončit tzv. brexit. Když se jí to povede, respektive když dojedná přijatelné podmínky, bude za národní hrdinku. Když na ni bude Evropská unie tvrdá a ona to nezvládne, vždy může říct, že Británii zavařili proradní Evropané z kontinentu a je jedině dobře, že Britové z EU odcházejí. Ať tak, či onak, příští rok nejspíš zažije svou hvězdnou chvíli.

Vladimir Putin – ruský prezident se letos pustil do riskantního podniku v Sýrii, aby ukázal sílu a ambice Ruska. Obnovil tím geopolitické hry jako vystřižené z dob studené války. Na domácí politické scéně Putin nemá konkurenta, opozici zašlapal do země. Že tím tak trochu trpí demokracie? Pche, koho to dnes zajímá, že?

Michel Barnier – hlavní vyjednavač EU o brexitu. Když se mu podaří Brity přechytračit a pořádně s nimi zamést, francouzští voliči ho budou milovat a nějaké teplé místo ve francouzské vládě se pro něj jistě najde. A pokud náhodou neuspěje, vždycky může říct, že to všechno zpackal kolega Guy Verhofstadt. Ne příliš populární Belgičan má v této dvojici úlohu obětního beránka.

Marie Le Penová – v příštím roce bude bojovat o francouzské prezidentské křeslo a rozhodně není bez šance. I kdyby ale nevyhrála, bude o ní pořádně slyšet a její pozice se tím ještě o něco upevní. Zvláště po nedávných silných slovech, že chce, aby Francie odešla z EU i z NATO bude určitě potřeba úspěch této dámy bedlivě (a možná s obavami) sledovat.

Boris Johnson – bývalý londýnský starosta už vypadal na odpis. Sice "vybojoval" pro Británii brexit, ale pak ze všeho tak nějak podivně vycouval. Nenechme se však zmást, tento pán rozhodně nekončí. Od premiérky Mayové dostal křeslo ministra zahraničí, takže o něm určitě v příštím roce uslyšíme.

Silvio Berlusconi a Beppe Grillo – italský expremiér se po pádu Renziho vlády směje, až se za břicho popadá a zřejmě větří příležitost ke svému politickému comebacku. Tanec na Renziho hrobě vysekl také Beppe Grillo, šéf strany Pěti hvězd. Takticky dál vyčkává v opozici, kde je ostatně nejlepší místo pro bořitele starých pořádků.

PORAŽENÍ

Paolo Gentiloni – nový premiér Itálie bude ve funkci zřejmě velmi krátkou dobu. Nestabilita, nestabilita a ještě jednou nestabilita, to je to, co momentálně charakterizuje italskou politickou scénu a Gentiloni příští rok už premiérem nejspíš nebude.

Obyvatelé Torremolina – tento ve Španělsku je jednou z nejvyhledávanějších turistických destinací britské nižší třídy. Jenže jak libra ztrácí na hodnotě, britští důchodci budou mít méně peněz na utrácení a místním obyvatelům se zastaví kšefty. I to je jeden z důsledků brexitu.

NATO -  po příchodu Donalda Trumpa do Bílého domu nejspíš Severoatlantická aliance největší rozkvět ve své historii nezažije. Zvlášť, když je NATO samo o sobě poněkud neduživé, protože většina členských zemí do obrany ani zdaleka neinvestuje požadované dvě procenta svého HDP. A příští rok se na tom nejspíš nic nezmění.

Olivier B. – tak se jmenuje holič francouzského prezidenta Françoise Hollandea. Na pleši nejvyššího představitele Francie si vydělává 10 tisíc eur měsíčně. Jenže Hollande v nadcházejícím roce končí a to znamená také konec skvělého byznysu Oliviera B. 

Lid Sýrie – co dodat? Je opravdu těžké si představit, co by se muselo příští rok stát, aby se situace v Sýrii změnila k lepšímu.

Angela Merkelová – na seznamu poražených je i přesto, že v příštím roce nejspíš vyhraje volby a zůstane nadále německou kancléřkou. Ale ruku na srdce, už to není, co to bývalo. Přátel má jako šafránu, zato nepřátel, kam se podívá. Ani její popularita v Německu už není taková, jako dřív. Její další volební období může být jen jedno velké trápení.