Jeden z prvních portugalských sériových vrahů se narodil ve Španělsku do chudé rodiny. Jako mladík se následně přestěhoval do Lisabonu, kde se snažil najít nějakou lepší práci. Leč příliš se mu nedařilo a vystřídal množství špatně placených pozic, například i jako sluha v bohatých rodinách. Jenže poměrně záhy přišel na to, že se peníze dají vydělávat mnohem rychleji a – bez morálních zábran – snáz.

Přestěhoval se nedaleko Águas Livres Aqueductu, zhruba půl kilometru dlouhého akvaduktu, který do města přiváděl vodu a zároveň sloužil jako most. Po něm do města putovali příměstští sedláci a farmáři, aby prodali svou úrodu. A když se vraceli večer domů s plným měšcem peněz, počíhal si na ně právě Alves.

Nejenže je okradl, ale aby se zbavil důkazů a svědků, shodil své je z viaduktu dolů. Pád z výšky 65 metrů znamenal jistou smrt, považovanou úřady za sebevraždu. 

Most zavřeli, přešel k domácnostem

Jeho ďábelský plán mu vycházel poměrně dlouho – krádeže s následnou vraždou praktikoval mezi lety 1836 až 1840. A možná by mu to vycházelo ještě déle, kdyby vedení města viadukt raději nezavřelo. Sedmdesátka úmrtí byla nakonec přece jen trochu podezřelá, byť měly úřady za to, že jde o sebevraždy nápodobou a uzavřením viaduktu chtěli trend zastavit.

Když Alvesovi vyschl snadný zdroj příjmu, musel si najít jiný způsob – společně s kumpány se jal přepadávat domácnosti bohatých občanů. A – jak bylo jeho "dobrým" zvykem – opět za sebou nezanechával svědky. Až byl společně se svým gangem přistižen přímo při činu. Byl odsouzen a v únoru 1841 pověšen.

Lebka měla promluvit

Až potud je to jen drsný kriminální příběh krutého vraha. Bizarnosti mu dodává fakt, že poté, co ho sundali ze šibenice, odřízli mu lékaři hlavu. Ta nikde nevisela pro výstrahu, nýbrž skončila v jejich laboratoři. Alvesovo řádění se totiž strefilo zrovna do doby rozmachu frenologie, tedy oboru, jenž zkoumal souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterem. A vědci samozřejmě nadšeně využili možnosti z jeho lebky studovat, co z člověka dokáže udělat takové monstrum.

Výsledky zkoumání se nedochovaly, což je škoda. A i kdyby ano, zřejmě by stejně neměly příliš vypovídající hodnotu. Alvesova hlava, velmi dobře zachovalá, však svou sklenici neopustila. Možná z nostalgie, možná z úcty k lékařům, kteří frenologií položili základy moderní neurovědy. Nebo možná z hecu – jak dlouho hlava vydrží v tak perfektním stavu.