Pamětníci Velké hospodářské krize vzpomínají, že jako děti dostávali o vánocích jen jeden dárek, obvykle pomeranč, který byl ve třicátých letech vzácnější než teď. Pak také sladkosti a oříšky. Oblečení, boty nebo hračky dostávali zřídkakdy. Dávaly se také vlastnoručně vyrobené dárky. Vánoční stromek se nekupoval vůbec, nebo až na Štědrý den po slevě. Předvánoční reklamy sice vyzývaly muže, aby dámám kupovali hedvábné spodní prádlo, domácí šaty a punčochy, nikomu se ale nechtělo v nejistých dobách moc utrácet. Třeba za auta vůbec ne. Po celé zemi stály řady odstavených vozidel, protože jejich majitelé si nemohli dovolit s nimi jezdit. Americké vánoce 30. let byly chudé, ale rozhodně ne drahé. Domácí šaty se daly pořídit za méně než dolar, hračky pro děti za jeden až dva, společenská róba za tři. Při týdenní mzdě dělníka asi šestnáct dolarů si mohli dovolit i ti chudší kupovat lepší dárky než jen pomeranč. Ceny, za které se věci daly koupit, navíc strmě klesaly. Při vysoké deflaci bylo spotřební zboží každým rokem levnější. Mezi lety 1930 až 1933 klesl index spotřebních cen téměř o třicet procent! Reálné mzdy rostly. Problém ale byl, že s nimi prudce stoupal i počet lidí bez práce. Přitom ještě na začátku Velké hospodářské krize nebyla nezaměstnanost příliš vysoká. Začínala na úrovni blízko současných hodnot, ale později narostla až k rekordním 25 procentům. Minnie Smithová ve svém vánočním deníku z roku 1932 píše: “Všeho ubývá. Peněz, denního světla i pracovní doby mého táty.” Méně štědré, nikoli černé Listopadový průzkum Reuters nastínil, že by americké domácnosti měly utratit za dárky letos v průměru 418 dolarů, tedy asi o jedenáct procent méně než loni. To lidskou katastrofu 30. let opravdu nepřipomíná, i když v porovnání s předchozími lety je to nuzné číslo. Někteří se prostě rozhodli utrácet míň, třeba za hračky. Ať už z obav o další vývoj ekonomiky, nebo kvůli vyššímu debetu na svých kreditních kartách. Nynější sleva z vysokého standardu ale není totéž jako hlad ve 30. letech. Letošní vánoce byly méně štědré, nikoli černé. Velkou depresi a hladový Nový rok Krize byla hlavním tématem tohoto roku. Jeho konec je dobou, kdy ji lze brát na chvíli i nevážně. V Británii se prodávaly vánoční pohlednice, které přejí Velkou depresi a hladový Nový rok. Na každé je dobová fotka, která ukazuje nuzný život 30. let. Hladové rodiny u prázdného stolu, fronty na jídlo, vandráky bez práce, špinavé děti. A dole komentář. “Už se nemůžu dočkat vánoční večeře. Mamka říkala, že místo krysy bude veverka,” říká jako jedno z dětí na pohlednici. Suchý černý humor je také způsob, jak dát najevo, že se dnes nemáme tak špatně jako naši předkové. Sváteční hostina je stále o zvířecích chodech, na které jsme zvyklí. Děti nenašly pod stromečkem pomeranč, ale hračky, i když jich možná bylo míň. Někteří jejich rodiče sice již nevlastní dům, ale práci, tu stále ještě většina z nich má. Roman Dvořák je analytik trhu a produktů Pioneer Investments ČR