Uzavře Japonsko mír s Ruskem? Moskva ho nechce zadarmo

MAGAZÍN - Magazín autor: Jiří Just

Skončí letos druhá světová válka? Rusko je poslední mocností, která stále neuzavřela mír s Japonskem. Tokio by si mírovou smlouvu s Moskvou přálo, protože by mohla zároveň vyřešit územní spory o Ruskem okupované ostrovy. Kreml pospíchat nechce a čeká na bezpečnostní záruky.

Šinzó Abe a Vladimir Putin

Šinzó Abe a Vladimir Putin,zdroj: Profimedia.cz

Ani po více než 73 letech od skončení druhé světové války Moskva a Tokio nepodepsaly mírovou smlouvu. Nyní se zdá, že jsou krůček od jejího uzavření. Vše záleží na tom, jestli bude nalezen kompromis v otázce sporných ostrovů, které si Sovětský svaz přisvojil a Japonsko se jich nechtělo vzdát. A jako třešničku na dortu může Vladimir Putin požadovat stažení americké armády z japonského území.

Ve druhé polovině ledna Moskvu navštívil japonský premiér Šinzó Abe. Spekulovalo se, že na jednání s ruským prezidentem bude dojednán podpis mírové smlouvy, nebo alespoň cestovní mapa, která povede k podepsání míru. Očekávání byla vysoká. Těsně před příjezdem šéfa japonského kabinetu se v Moskvě dokonce uskutečnila demonstrace proti předání sporných ostrovů Japonsku. Na akci levicových hnutí přišla pouze tisícovka obránců územní celistvosti země.

Neslavně skončila rovněž schůzka obou státníků. Po třech hodinách rozhovoru stanuli Putin a Abe před novináři s chladným úsměvem a vzájemnými komplimenty, ale bez konkrétního dokumentu, nebo alespoň náznaku na něj. Ruský prezident a japonský premiér se dohodli na další schůzce v létě na summitu skupiny G20 v Ósace a opustili sál, aniž by umožnili tisku zadat dotazy.

Ruští sympatizanti Lenina tak mrzli s protijaponskými plakáty v centru Moskvy zbytečně.

Rodinný projekt

Uzavření míru s Ruskem je politickým projektem japonského premiéra Šinzó Abeho. Byla by to nejen přelomová událost v dějinách země, ale především triumf samotného šéfa japonské vlády, který by mírem chtěl udělat tečku za svou úspěšnou politickou kariérou. Neváhal proto do projektu zapojit i své slavné předky.

Hned zkraje letošního roku Abe navštívil hřbitov ve městě Nagato, kde je pohřben Nobusuke Kiši, jeho dědeček a někdejší předseda vlády, a Šintaró Abe, jeho otec a bývalý ministr zahraničí. Na jejich hrobech přísahal, že udělá vše pro to, aby mírová smlouva byla uzavřena.

"Kiši byl autor japonsko-amerického bezpečnostního paktu a Šintaró Abe byl stoupencem zlepšení vztahů se Sovětským svazem, přesněji usiloval o podepsání mírové dohody. Pro premiéra Abeho je to rodinná záležitost. Považuje se za politika s misí a bude se ji snažit dotáhnout do konce. Odpovídá to jeho charakteru. Nemyslím si ale, že tím bude v září 2021 usilovat o znovuzvolení," sdělil v rozhovoru pro Radio Svoboda japanolog a zpravodaj ruské agentury TASS v Tokiu Vasilij Golovnin.

Premiér Abe začal námluvy s Moskvou o míru před třemi roky. Tokio navrhlo Kremlu plán spolupráce v osmi sférách. Jde o japonskou pomoc a investice, které mají stimulovat oblasti, s nimž si ruská vláda neví příliš rady. Mezi ně patří třeba zdravotnictví, zvýšení efektivity práce ruských podniků podle japonského vzoru, průmyslový rozvoj ruského Dálného východu nebo investice do ruských energetických projektů.

Na nedávné schůzce v Moskvě Vladimir Putin k Abeho radosti plán spolupráce pochválil. Jak dodal, vzájemná obchodní výměna roste. Za 11 měsíců loňského roku se zvýšila o 18 procent na bezmála 20 miliard dolarů. A japonské investice do ruské ekonomiky přesahují dvě miliardy dolarů. Podle Putinových slov má vzájemný obchod potenciál v příštích letech dosáhnout třiceti miliard dolarů. Oproti obchodní výměně mezi Tokiem a Pekingem, která je desetinásobně vyšší, to jsou však stále jen drobné.

Prostor pro růst rusko-japonské ekonomické spolupráce ale skutečně existuje. Přestože se Tokio připojilo k západním sankcím za ruskou okupaci Krymu a rozpoutání konfliktu na východě Ukrajiny, japonské restrikce nejsou tak přísné a investoři se, vzhledem k politické vůli, nebojí v Rusku investovat.

Mír nechtěl Chruščov

Půdorys pro rusko-japonskou mírovou smlouvu již existuje, a to několik desetiletí. Jak uvedl Vladimir Putin, jednání o míru se vedou na základě deklarace mezi SSSR a Japonskem z roku 1956. Dokument ukončil válečný stav mezi oběma státy a umožnil navázat normální diplomatické vztahy. Dál se však jednání o míru neposunulo. Příčinou byl vznětlivý charakter prvního tajemníka ÚV KSSS Nikity Chruščova a reálie studené války.

Deklarace obsahovala závazek Moskvy vrátit Japonsku po podepsání mírové smlouvy některé ostrovy Kurilského souostroví. Poté, co v roce 1960 Japonsko podepsalo Dohodu o vzájemné spolupráci a bezpečnosti se Spojenými státy, sovětský vůdce prohlásil, že Tokio dostane ostrovy pouze pod podmínkou, že se navíc z japonského území stáhnou všechna zahraniční vojska. Vzhledem k tehdejší situaci v asijském regionu to byl zcela nemožný požadavek a jednání o míru skončilo na mrtvém bodě.

Ledy se hnuly až po rozpadu Sovětského svazu a poté, co Tokio opět souhlasilo vrátit se na jednání o míru k deklaraci z roku 1956, což dlouhá desetiletí nechtěla žádná japonská vláda akceptovat.

Jak uvádí Vasilij Golovnin, premiér Abe je dokonce ochoten přistoupit na návrat pouze jednoho obyvatelného ostrova Šikotana a nevelkých skalnatých Habomajských ostrovů, tedy minima, které Tokiu v polovině minulého století nabízela Moskva.

"Jde o nejmenší možnou nabídku. Jde o nabídku, kterou v roce 1956 Japonsko odmítlo a Sovětský svaz ji aktivně prosazoval. V předchozích desetiletích Tokio ještě chtělo ostrovy Iturup a Kunašir, které jsou také považovány za původně japonské, protože nikomu jinému do roku 1945 nepatřily. Ale říká se, že se premiér Abe rozhodl, že nemá žádný smysl na nich trvat," uvedl zpravodaj ruské agentury TASS v Tokiu.

Problém jménem Kurily

Sporné Kurilské ostrovy mají pro obě země velký význam. Pro Japonsko jde o narovnání historické spravedlnosti, neboť Tokio o ně přišlo věrolomným sovětským útokem na konci druhé světové války a navzdory podepsanému sovětsko-japonskému paktu o neútočení z dubna 1941. Rusko naopak trvá na své územní celistvosti a není ochotno se vzdát trofeje, která je symbolem jeho síly.

V ruské legislativě je navíc zakotveno, že předání státního území cizí zemi lze uskutečnit pouze na základě referenda. Je nemyslitelné, že by se většina Rusů vyslovila pro oddělení Kuril, když jim posledních sedmdesát let státní propaganda vtlouká do hlavy, že Japonci na ně nemají nárok. Ukazuje to i průzkum agentury VCIOM z roku 2010, věnovaný návštěvě tehdejšího ruského prezidenta Medveděva na sporných ostrovech. Tři čtvrtiny Rusů se tehdy vyjádřily, že Kurily patří Rusku a toto téma se nemá dál řešit.

Pokud by se Kreml pokusil jakýmkoliv způsobem obejít referendum, dozajista by se to odrazilo na popularitě Vladimira Putina. Ta v posledních měsících povážlivě klesá a předání Kurilských ostrovů by propad důvěry k ruskému prezidentovi urychlil.

Kurilská otázka má mnoho dalších rozměrů, které znesnadňují její rychlé řešení. V oblasti okolo ostrovů se nacházejí bohatá rybářská loviště. A navíc má oblast důležitou strategickou hodnotu. Pokud by Kurily byly pod japonskou nadvládou, mohlo by Tokio nebo jeho strategický spojenec kontrolovat průjezd plavidel ruské Tichomořské flotily do Pacfiku.

Nejde jen o kontrolu pohybu plavidel. Ruské námořnictvo využívá Ochotské moře, které Kurily z jedné strany omývá, jako chráněné útočiště, odkud může v případě nutnosti zaútočit jadernými hlavicemi na území Spojených států.

Japonsko proto bude muset Moskvě poskytnout pevné záruky, že na předaných ostrovech nebude umístěno vojenské zařízení nebo základna americké armády. Někteří experti spekuluji, že Vladimir Putin může zkusit hrát vabank a požadovat po Tokiu, jako Sovětský svaz před šedesáti lety, stažení amerických sil z Japonska.

Tagy: Rusko zahraničí Japonsko ruská politika Kurily rusko-japonské vztahy

Zdroje: vlastní