Delší dobu jsem si uvědomovala, že už kávu nepiju jen pro chuť, ale z nutnosti. Bez mých 3-5 kafí denně se mi nic nechtělo.  Nejdřív káva a až pak vše ostatní. Nemohla jsem se soustředit, dokud jsem neusrkávala tu lahodnou chuť.  Ale pak přišel reflux, tak jsem se probrala z pouhých úvah a  řekla dost.

Odvykání: Bolest, únava a další radosti

Říkala jsem si, že to bude hračka. Prostě ji vyměním za meltu, budu víc pít vodu, občas si dám čaj a hotovo. Jenže realita? Jiná liga. První den byl v pohodě, ale druhý den přišla bolest hlavy. Ne taková ta obyčejná, kterou vyřešíte sklenicí vody. Spíš taková, která vás vzbudí v noci a vysměje se vám do obličeje. A spolu s tím totální únava. Mozek odmítal fungovat, chtělo se mi spát i ve chvílích, kdy bych normálně byla plná elánu. Takhle jsem pár dní v kuse každé ráno přemýšlela, jestli se z postele vůbec vyhrabu.

A nebyla jsem sama. 

Můj menší průzkum na sociální síti Threads rozdělil uživatele do několika skupin. Někteří zažili jen lehkou únavu, jiní popisovali migrény, podráždění, vyčerpanost a další- popírači-  tyto mé osobní zkušenosti i  jiných označovali za nesmysl. Svou nezanedbatelnou roli samozřejmě hrálo i denní množství vypité kávy před vysazením. Některé citace:

“Vypiju dvě kávy, někdy jednu, výjimečně tři za den. Když vysadím, první den je v pohodě, druhý mě bolí hlava a od třetího zase dobře…”

“Já abstinuju 14 dní od kofeinu a už se to dá. Ale první týden byl hroznej. Bolesti hlavy, návaly horka, pocit závislosti, že mýmu tělu něco chybí…”

“Měl jsem to samý, navíc křeče. Trvalo to 5 dní, pak cajk. Od té doby, cca 9 měsíců, jen káva bez kofeinu a čaj bez teinu…”

“...prožila jsem už pár pokusů jít ze 6 hrnků denně na nulu… to nešlo. Snižovat postupně bylo taky peklo. Nejlepší je podle mě odvykat kafe v době, kdy máte nějakou nemoc a je vám tak strašně blbě, že si nevšimnete, že máte absťák…”

I když tyto stavy nepřeji nikomu, vlastně mě to uklidnilo, že v tom nejsem sama a je to běžné. Osobně jsem si to do té doby nedokázala ani představit, nenapadlo mě nad tím vůbec uvažovat.

Proč to bolí?

A teď ta věda (ale stručně, nebojte). Kofein je zákeřný parťák, funguje jako stimulátor centrálního nervového systému. Blokuje adenosin-  látku, která v mozku navozuje únavu. Když ho ale vysadíte, adenosin se rozjede naplno a vy se cítíte jako přejetí parním válcem. Kofein navíc ovlivňuje i produkci dopaminu, hormonu spojeného s pocitem pohody. Jakmile jeho hladina klesne, může se objevit podrážděnost, skleslost i mírná deprese. Tělo si totiž zvyklo na to, že mu dodáváte falešnýpocit bdělosti a pohody, a teď si prostě bere zpět, co mu patří. Za to vám klidně nadělí i mozkovou mlhu a příznaky podobné chřipce. A ta bolest hlavy? Kofein zužuje i cévy, takže při vysazení se opět rozšíří, což způsobí náhlou změnu průtoku krve a to může vést k bolesti. Toto čištění těla rozhodně není wellness zážitek, ale během několika dní se tělo přizpůsobí a bolest odezní.

Jak jsem to přežila (a co pomáhá)

Nejsem superhrdinka, první dny byly fakt drsné, takže jsem si musela najít pár tipů, jak to zvládnout:

• Melta- sice nemá kofein, ale aspoň mi dala pocit, že něco piju.
• Voda, voda, voda- pomáhá vyplavit z těla zbytky kofeinu, dehydratace dělá odvykání horší.
• Pohyb- i když se mi nechtělo, procházky mi pomáhaly alespoň od stresu.
• Spánek- lehce se to říká, když vás v noci nebudí bolest hlavy, ale odpočinek pomáhal.
• Ibuprofen- po třech dnech bolestí jsem se přestala snažit být hrdinka.

Konečně volná!

Po týdnu se začalo blýskat na lepší časy. Nebudu lhát- pořád občas cítím jemné dozvuky, ale už vím, že nejhorší mám za sebou. A nejlepší na tom? Už nejedu na umělé vzpruze. Energie je jiná, stabilnější, buduji si lepší rovnováhu. 

Přestat s kávou neznamená jen cítit se unaveně. Je to jiný typ únavy- hlubší, těžkopádnější. Tělo se najednou učí, jak fungovat bez vnější stimulace. Dobrou zprávou je, že se to zlepší a tělo si vytvoří rovnováhu novou, s možná ještě stabilnější energií, než dřív. Jestli o tom přemýšlíte, jděte do toho. Jen se obrňte trpělivostí, nebude to procházka růžovou zahradou.  A také možná  varujte rodinu, že pár dní nejspíš  nebudete nejmilejší člověk na světě. Ale věřte mi- stojí to za to!