Rozhněvaný páv je znovu na pochodu. Letitý symbol barmského studentského hnutí – emblém odporu vůči autoritářskému režimu – opět zdobí nespočet křiklavě rudých praporů vlajících v rukou studentských aktivistů.

Tisíce studentů včetně středoškoláků se daly na pochod – v některých případech i stakilometrový – do největšího města země Rangúnu. Protestují proti národně vzdělávacímu zákonu, který tamní parlament schválil loni v září i přes nesouhlas odborů a akademiků. Studenti i kantoři zákon vnímají jako snahu o omezení akademických svobod.

Dlouhá barmská tradice studentského odporu

Studenti hrají klíčovou roli v emancipaci Barmy od počátku minulého století, kdy byla země v područí britské koloniální nadvlády. V roce 1988 se studentskému hnutí dokonce podařilo svrhnout vojenskou vládu. Generálové ovšem krátce na to rozpoutali v zemi peklo, které vojenskou juntu udrželo u moci dalších 25 let.

Zřejmé je, že ani nynější pochod není čistě protestem proti školskému zákonu. Nové studentské hnutí je, pomineme-li nobelistku Su Ťij a Národní ligu pro demokracii (NLD), prvním obdobným uskupením v zemi za dlouhé čtvrt století.

Hnutí se kromě nesouhlasu s novou školskou legislativou začíná silně hlásit o slíbené prodemokratické reformy v zemi, která byla až do nedávna plně pod kontrolou vojenské junty. Nová vlna studentského aktivismu tak do budoucna signalizuje generační obměnu v aktivní opozici země.

Studenti se navíc už teď těší značné oblibě u jinak relativně pasivních spoluobčanů. Lidé jim na cestě do Rangúnu dávají jídlo, budhistické chrámy poskytují místo ke spánku a odpočinku. Do pochodu se zapojili i učitelé, kteří dávají přednášky doslova za chůze.

Po generace utlačovaný studentský disent

Snahy armády potlačit jakékoli aktivity vedoucí k větší svobodě v Barmě jsou přinejmenším stejně letité jako snahy studentů o demokratizaci země. Armáda na svržení vlády v roce 1988 reagovala masivní zavíráním vysokých škol.

Nejvíce aktivním studentům junta ve vzdělávání zamezila úplně. Až do roku 2011, kdy se Barma začala postupně otevírat okolnímu světu, šlo na vzdělávání pouze 1,2 procenta hrubého domácího produktu. Naopak zbrojení si ukrajovalo plných 23 procent z HDP.

Vláda na letošní rok školám a učitelům přislíbila 5,9 procenta z celkových 19 miliard dolarů (necelých 500 miliard korun) HDP země. Svůj slib ale neplní. Studentům a učitelům se dostane pouhých 110 milionů dolarů, kdežto armáda má přislíbeno 2,5 miliard.

Zatímco většině civilistů se dostává jednoho z nejhorších vzdělání na celém světě, děti armádních špiček mají exkluzivní přístup do soukromých škol a nejlepších univerzit v celém regionu. A etnické minority přitom na vzdělání kvůli jazykové bariéře mnohdy vůbec nedosáhnou.

Národní síť pro reformu školství (NNER), kterou tvoří zástupci více než 200 organizací, sepsala loni v listopadu seznam 11 požadavků za účelem decentralizace a liberalizace výuky. Aktivisté také požadují návrat do školních lavic těch studentů, kterým bylo vzdělání z politických důvodů odepřeno. V neposlední řadě si přejí, aby na vzdělávání šlo 20 procent rozpočtu země.

Pochod studentů začal na začátku února v den, kdy vypršela 60denní lhůta pro přijmutí požadavků.

Aktivisté žádají čtyřstranná vyjednávání, kterých se budou účastnit zástupci z řad studentů, NNER, vlády a parlamentu. Vláda studentům přislíbila usednout k jednacímu stolu, aby své rozhodnutí vzápětí odložila na neurčito.

Zástupcům studentů navíc neudělila stejná vyjednávací práva jako sobě. Vládní úřad zároveň vydal prohlášení, ve kterém studenty viní z manipulace politického procesu a snahy destabilizovat zemi. Postup exekutivy v mnohém připomíná minulé represe ze strany armády, která dodnes drží klíčová křesla v národním parlamentu. Studenti se s takovým přístupem nesmířili a vydali se pěšky do Rangúnu. Podpora studentského hnutí sílí s každým dnem pochodu.

Nespolupracující opozice

Opoziční Národní liga pro demokracii, která je logickým spojencem rozbouřených studentů a jejich příznivců, se v celé věci téměř neangažuje. Ačkoli NLD pro nový školský zákon nehlasovala, nebyla ani výrazně proti. Doktor Thein Lwin, který ve straně platí za experta v oblasti školství, se v dobré víře sešel se studenty. NLD mu následně pohrozila vyloučením z partaje pro porušení stranické disciplíny.

Vůdkyně parlamentní frakce a nositelka Nobelovy ceny Su Ťij oznámila, že pokud se doktor Lwin hodlá nadále angažovat ve studentském hnutí, musí rezignovat na funkci ve stranickém vedení. Samotná Su Ťij a její strana se v posledních měsících stává symbolem pokrytectví a kdysi opoziční politika se den ode dne blíží vládní linii.

Co studenty na dlouhé cestě čeká

Už teď je pravděpodobné, že sílící podpora studentů oslabí NLD, kterou za rok čekají volby do parlamentu. Frakce Su Ťij se tomu může bránit i za cenu podpory současné vlády a její autokratické politiky. Vzniklá situace by měla negativní vliv na už tak křehký a potlačovaný demokratický disent v zemi.

Studentům a jejich příznivcům navíc hrozí odebrání volebního práva, což je běžný postup, který politici v Barmě používají k umlčení muslimské minority etnických Rohingyů. Více než milion Rohingyů žije převážně na západě země v otřesných podmínkách bez nároku na základní práva a svobody. Vláda země je totiž nepovažuje za své občany.

Není vyloučeno, že kabinet proti pokojně demonstrujícím studentům nasadí armádu, jak tomu již bylo v minulosti.

Ve středním až dlouhodobém horizontu je pravděpodobné, že hnutí mladých aktivistů se plně přetaví v hlavní opoziční sílu v zemi. Stejně tak tomu bylo i ve 30. letech minulého století. I tehdy selhala původní politická opozice, kterou odhodlaní studenti vystřídali. Nová generace studentů má svůj vzor právě v lídrovi hnutí, které už jednou přispělo k liberalizaci země - Aun Schanovi, který není nikým jiným než otcem Su Ťij.

Obyvatelé Barmy nejsou s politikou Národní ligy pro demokracii spokojení a Su Ťij  společně s NLD viní z politického alibismu. Strana navíc přestala naslouchat lidem. Pokud bude současná opozice nadále pasivní, studenti ji dříve či později vystřídají. Pro Barmu to koneckonců nebude nic nového.