Po tisíciletí si lidstvo klade stejnou otázku: jak dokázali staří Egypťané postavit své obrovské pyramidy? Jak mohli bez moderní techniky zvedat kamenné bloky vážící desítky tun do výšky několika desítek metrů? Dosud převládaly teorie o rampách, kladkách a nekonečné lidské síle. Teď ale přichází hypotéza, která může všechno změnit.

Skupina vědců z francouzského výzkumného institutu Paleotechnic zveřejnila studii, podle níž mohla být Džoserova stupňovitá pyramida v Sakkáře – nejstarší monumentální stavba Egypta, stará téměř 4 700 let – postavena s pomocí hydraulického systému. Jinými slovy: Egypťané mohli využívat vodu jako zdroj síly, která zvedala obrovské bloky kamene. Hlavní autor výzkumu, inženýr Xavier Landreau, označil objev za přelomový. Tvrdí, že vnitřní architektura pyramidy nese znaky mechanismu, který mohl fungovat na principu vodního tlaku. Tým vědců se domnívá, že voda proudila do vnitřních šachet, kde vytvářela dostatečný tlak, aby nadzvedávala kameny ze středu stavby směrem nahoru – proces, který nazývají sopečný způsob výstavby.

Podle této teorie hrála klíčovou roli i okolní krajina. Západně od pyramidy se nachází rozlehlá kamenná ohrada známá jako Gisr el-Mudir. Ta mohla fungovat jako přehrada, která zadržovala vodu a sedimenty z přítoku Nilu. Odtud mohla voda proudit na východ do údolí, které bylo kdysi jezerem, a následně do takzvaného Suchého příkopu obklopujícího Džoserův komplex. Tento příkop podle výzkumníků obsahuje sérii hlubokých komor vytesaných do skály, které svým uspořádáním připomínají moderní čističky vody. Součástí systému měly být usazovací a retenční nádrže i primitivní filtrační zařízení. Společně s přehradou mohly tvořit propojený hydraulický systém, jenž nejen reguloval průtok vody, ale také ji čistil a využíval k praktickým účelům.

zdroj: Profimedia.cz

Síla vody jako motor dějin

A právě v tom by mohlo spočívat tajemství výstavby. Při čerpání vody do svislé šachty mohla její síla zvednout plovák spojený s plošinou, na kterou dělníci pokládali kamenné bloky. Když byla voda vypuštěna, plošina se pohybovala vzhůru a blok se posouval na místo. Tento jednoduchý, ale geniální princip mohl nahradit obrovské rampy i náročné lidské úsilí.

Pokud by se tato hypotéza potvrdila, znamenalo by to, že Egypťané ovládali pokročilé hydraulické technologie dávno předtím, než se podobné principy objevily v Evropě. Měli by tak znalosti, které moderní věda donedávna považovala za nemožné pro dobu starou čtyři a půl tisíce let. Ne všichni odborníci ale sdílejí nadšení. Geoarcheoložka Judith Bunbury z Cambridge upozorňuje, že z této éry máme poměrně dost obrazových i písemných záznamů o každodenním životě a technologiích, ale žádná zmínka o takovém zařízení se v nich neobjevuje. Archeolog Oren Siegel z Torontské univerzity zase pochybuje, že přehrada mohla zadržet dost vody z občasných dešťů, aby systém fungoval trvale.

Přelom nebo slepá ulička?

K nejtvrdším kritikům patří Julia Budka z Univerzity Ludwiga Maximiliána v Mnichově. Podle ní je problémem, že se na výzkumu nepodílel žádný egyptolog a že autoři dokonce zpochybňují původní účel Džoserovy pyramidy jako královské hrobky. Z vědeckého hlediska prý jejich hypotéza zatím nemá pevné důkazy. Přesto se nelze ubránit fascinaci. Myšlenka, že nejstarší pyramida mohla vzniknout díky síle vody, přidává staroegyptské civilizaci další rozměr. Ukazuje ji nejen jako národ kameníků, ale i jako mistry inženýrství, kteří dokázali přetvořit krajinu a zkrotit přírodní živly.

Možná právě voda – symbol života, plodnosti a znovuzrození, který Egypťané uctívali – byla skutečným klíčem k jejich největšímu stavebnímu triumfu. A jestli je na tom něco pravdy, pak se pod Džoserovou pyramidou neskrývá jen faraonova hrobka, ale i zapomenutý důkaz o tom, že dávní Egypťané dokázali zkombinovat techniku, víru a přírodu způsobem, který dodnes bere dech.