Minecraft není potřeba asi nikomu představovat. Herní fenomén vyznačující se svébytnou hranatou grafikou, nekonečným herním světem, nepřeberným množstvím módů a především neuvěřitelně návykovou hratelností a zábavností.

Jedna z dalších pozitivních stránek hry je, že neobsahuje žádné explicitní násilí, cílem je stavět a budovat, což potvrzuje i Kamil Kopecký  z Centra prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého v Olomouci.

"Minecraft lze hodnotit jednoznačně pozitivně – hra se orientuje především na dětskou kreativitu a její rozvoj, inspiruje, poskytuje prostor k sebevyjádření, podporuje kooperaci mezi uživateli, rozvíjí dětskou fantazii," vysvětluje

Ovšem to je současně i největším rizikem. "Díky tomu je však pro děti natolik přitažlivá, že dokáže velmi rychle vyplnit jejich veškerý volný čas a potlačit ostatní aktivity."

Jak tedy vlastně výzkum dopadl? Čísla hovoří jasně: 23,68 procenta dětských hráčů tráví v Minecraftu více než 11 hodin týdně, 13,73 procenta dokonce více než 16 hodin týdně. Více než 44 procent hráčů hraje Minecraft každý den – žáci nerozlišují, zda je pracovní den nebo víkend. Přibližně 16 procent hráčů přiznává, že jsou na Minecraftu závislí – nejde však o skutečně destruktivní závislost, ale spíše závislostní chování (tzv. behaviorální závislost).

U dětských hráčů se objevuje i řada negativních projevů, které jsou s nadužíváním hry spojeny. Například 28,23 procenta hráčů potvrdilo, že ztratilo kontrolu nad časem tráveným hraním Minecraftu, 22,40 procenta pociťuje pálení očí, 21,68 procenta bolesti zad. Hráči rovněž potvrzují bolesti rukou, zápěstí, bolesti hlavy, rostoucí tolerance k hraní, narušení harmonogramu dne, jako je brzké vstávání kvůli hře nebo ponocování, poruchy stravování, rozostřené vidění, poruchy spánku apod.

Zde by měli zcela nepochybně zasáhnout rodiče. Z odpovědí hráčů vyplývá, že více než polovina rodičů, konkrétně 61,18 procenta, omezuje dětem herní čas. Většině rodičů tedy naštěstí není jedno, jak dlouho pobývají jejich ratolesti ve virtuálním světě.

Výzkum každopádně přináší i pozitivní zprávy. "Velmi pozitivní informace je, že se více než 41 procenta hráčů v prostředí Minecraftu nesetkalo s žádnou rizikovou formou komunikace a žádným rizikovým jevem. Minecraft je tedy prostředí, které je v zásadě velmi bezpečné. Situace, kdy by se dítě setkalo s vážnými formami kybernetické agrese, jsou spíše výjimečné a nejsou pro tuto hru typické," uvádí Kopecký.

Přesto i na tomto poli existují problémy v podobě méně závažných forem kybernetické agrese. Stejně jako v ostatních online prostředích se i v Minecraftu stává poměrně velké množství hráčů oběťmi různých druhů méně vážných či vážnějších forem kybernetické agrese.

Nejčastěji hráči zažívají tzv. griefování – tj. někdo jim zničil to, co v prostředí Minecraftu vytvořili. Dále se poměrně často setkávají s běžnými projevy verbální agrese, nadávání a urážení zažilo 31,93 procenta hráčů. Vyhrožování potvrdilo 16,46 potvrdilo dětských hráčů, vydírání 11,25 procenta. Šest procent také zažilo situace, ve kterých je některý ze spoluhráčů při hře nahrál a poté touto nahrávkou veřejně zesměšňoval. Pět procent hráčů rovněž potvrdilo, že po nich jejich spoluhráči chtěli fotografii, na které je hráč částečně či zcela obnažen.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem odborníci rozhodně doporučují, aby rodiče nenechávali své dítě hrát Minecraft neomezeně dlouhou dobu. Nesmí se zapomínat ani na počítačovou hygienu, tedy dobu, kdy je dítě zcela bez počítače.  

"Kritická je role rodičů a jejich schopnost věnovat patřičnou pozornost i aktivitám, které jejich děti prožívají v online a digitálním světě. Virtuální realita představuje rizika i příležitosti stejně jako opravdový svět. Dobrý digitální rodič umí ochránit svoje děti i na internetu a nespoléhá na to, že když dítě sedí doma u počítače, nic se mu nemůže stát," potvrzuje manažer pro veřejné záležitosti a ambasador projektu Digitální rodičovství společnosti Vodafone Pavel Košek.

A co na to všechno říkají děti, které kostíčkovému fenoménu propadly? I jejich názory zpráva zaznamenává.

"Myslím, že Minecraft, když ho nehraju, je něco, co se děje pořád. Lidé chtějí dokončovat věci, například dokončení  puzzle. Na tuto věc se plně soustředíte a až ji dokončíte a po dokončení se můžete soustředit na něco jiného. Ale co když puzzle nedokončíte? Váš mozek na tuto aktivitu pořád myslí a chce jí dokončit," velmi trefně pojmenovává jeden z problémů Minecraftu dvanáctiletý účastník výzkumu.

V Minecraftu, podobně jako třeba ve World of Warcraft a dalších online hrách je totiž pořád co dělat, pořád na čem pracovat. Nic nikdy nekončí, děti proto na hru myslí i ve chvílích, kdy ji nehrají.