Řev a ponižování zažila někdy v práci většina lidí. Podle Kevina Legga, zakladatele společnosti Sage, která pomáhá navrhovat a rozvíjet vzdělávací programy na pracovišti, však existují tři daleko zákeřnější špatné rysy šéfů.

„Všechny tyto vlastnosti se zdají být nejen neškodné, ale mnozí zaměstnanci je považují dokonce za žádoucí,“ řekl pro televizi CNBC Legg, který má dvacetileté zkušenosti s podnikovým profesním vzděláváním.

K uvedeným vlastnostem podle něj patří nedostatečná iniciativa, upovídanost a přehnaně milé chování. „Koneckonců, kdo by nechtěl šéfa, který ochotně nechává rozhodování na vás? Co je špatného na lídrovi, který se chová spíše jako váš partner než šéf?“ tázal se Legg.

Příliš ukecaný šéf může být rozptýlením, i když občas trochu otravným. „Jsou však i horší vlastnosti, které váš šéf může mít, že?“ pokračoval Legg. Tyto tři však mohou negativně dopadat na soudržnost, morálku a efektivitu týmu a respekt vůči vedení.

Pro většinu lidí jsou nejhorší mikromanažeři. Jedná se o manažery, kteří natolik nedůvěřují zaměstnancům, že ti se ocitají pod jejich mikroskopickým dohledem a často si musí vyslechnout nevyžádané „chytré“ rady.

Příliš laskavosti škodí

Tito manažeři často přebírají po zaměstnancích práci a sami se přitom vyčerpávají. Legg však zmiňuje jako častější problém nedostatečné řízení týmu. Manažeři tak nechávají vedení na často bezmocných zaměstnancích.

To vede ke zvýšenému stresu na pracovišti hlavně u mladších zaměstnanců a snižuje to efektivitu týmu. Tito manažeři problémy neřeší. Jenom vám řeknou něco ve smyslu, že jsou tady pro vás, když to budete potřebovat.

Od těchto šéfů je rovněž těžké získat zpětnou vazbu důležitou pro seberozvoj. Někteří zaměstnanci pak odcházejí jinam, kde se mohou více rozvíjet, uvedl Legg. Sám má ale největší hrůzu z příliš upovídaných šéfů.

Obvykle se podle něj jedná o nabubřelé šéfy, kteří se rádi poslouchají. „Milují sladkou melodii svého vlastního hlasu,“ řekl Legg. Na své zaměstnance obvykle nadávají a pravidelně svolávají týmové schůzky, které považují za nejdůležitější.

Největší nebezpečí však spočívá ve vytvoření reflexu, kdy lidé přestanou na pracovišti mluvit, varuje Legg. Očekávají totiž příliš dlouhý a plytký rozhovor a své šéfy kvůli tomu přestávají brát vážně. Nezískají pak žádné cenné rady a ani zkušenosti.

Stejný problém představuje i příliš milé chování šéfů na pracovišti. Se svými zaměstnanci často hovoří spíše jako s kamarády poflakujícími se v kanceláři. Ti se pak mohou cítit zmateně a vztah se svým šéfem brát „kamarádsky“.

Docházet pak může podle Legga k tomu, že zaměstnanci vymění přátelství za profesionální výsledky a šéfové se budou rozhodovat na základě laskavosti místo zásluh. Rovněž jim to může ztížit některá obtížná rozhodování ve vztahu k zaměstnancům.

Legg vysvětlil, že na pracovišti je nutné stanovit jisté hranice. Jinak totiž šéf, který příliš mluví, časem zjistí, že ho už dávno nikdo neposlouchá. A nedostatečné vedení či přílišná milost zase nevzbuzuje potřebný respekt a autoritu.

Naštěstí i tito šéfové se mohou změnit. Stačí jenom pochopit, že někdy není důležité pouze vědět, co se má dělat, ale i co nedělat, uvedl Legg. Cestou je vyslechnout a poznat své podřízené, chovat se k nim srdečně, ale udržet si profesionální odstup.