Sobotka se rozhodl zapeklitou situaci, ve které se ocitl, vyřešit demisí svého kabinetu. Zachoval se tak nečekaně a získal strategickou výhodu vyplývající z momentu překvapení. Hlavní pozornost se nyní soustředí na Miloše Zemana. Na něm záleží, zda demisi vlády vůbec přijme, případně, zda někoho pověří sestavením nové, dost možná úřednické vlády.

Prvotní údiv po nečekaném manévru, který Sobotka podnikl, ovšem vystřídala kritika, že hodil rozhodující moc do rukou svéhlavého prezidenta, od jehož počínání se nyní odvine vše ostatní. 

Přestože se zraky všech nyní upírají směrem k Hradu, srovnatelně důležité bude, jak se zachová sněmovna. Vyčítat Sobotkovi, že Zemanovi věnoval široký manévrovací prostor, který může patřičně využít, nemá smysl. Poslední slovo má dolní komora. Pokud třípětinová většina všech poslanců schválí usnesení o rozpuštění sněmovny, do šedesáti dnů se budou konat volby. 

Jasné a silné gesto 

Jestliže poslanci budou s počínáním prezidenta nespokojeni, mohou tímto způsobem snadno urychlit konání sněmovních voleb. Musí tak ale učinit tři měsíce před skončením volebního období sněmovny.

Další variantou může být, že se strany dosavadní koalice dohodnou na nějaké podobě jejího pokračování bez Andreje Babiše jako ministra financí, jak požaduje Sobotka. To ovšem hnutí ANO vylučuje.

Sobotkův krok tak může skončit zdánlivou blamáží, protože nepovede vůbec k ničemu. Premiér s Babišem jako ministrem financí bude vládnout dál a řádné volby se budou konat až 20. a 21. října, jak bylo oficiálně vyhlášeno ve sbírce zákonů shodou okolností ve stejný den, kdy Sobotka oznámil demisi vlády.

Nic to však nemění na tom, že premiér Sobotka v úterý předvedl vrchol politického řemesla, kdy se se ctí dostal z prekérní situace, která neměla žádné dobré řešení.

Sobotka nakonec nemusel podniknout nic a dál kritizovat Babiše kvůli nevysvětleným kauzám. Mohl také navrhnout odvolání svého soka, tím by však jen potvrdil Babišův povyk, že je terčem útoků, a udělal z něj mučedníka. Ve výsledku však překvapil relativně odvážným tahem, kterým - zdá se - překvapil a převezl soupeře. Dal v sázku své postavení předsedy vlády a vystavil se značné kritice.

Sobotka ale pouze využil svého práva odmítnout křeslo premiéra s Babišem za zády. Dal tak najevo, že jsou pro něj Babišovy aféry nepřijatelné a že podezření a otazníky kolem jeho podnikání nabyly takových rozměrů, že to zkrátka nemůže dál ignorovat. Podání demise vlády je jasné a silné gesto s jednoznačným významem.

Prezident jako záruka stability 

Velká otázka je, jak by se v takové situaci měl zachovat prezident republiky, aby splnil svou ústavní funkci a tváří v tvář blížícím se prezidentským volbám se nevystavil zbytečné kritice. Zeman si samozřejmě může tento moment užívat, natahovat ho, scházet se s předsedy koaličních stran a co nejvíc zveličovat svoji úlohu a upozorňovat, že vše je v jeho rukách.

Přesto by nakonec hlava státu měla zafungovat jako někdo, kdo celou situaci stabilizuje a jejíž konání nepovede ještě k větším zmatkům a neklidu. Z tohoto pohledu by bylo dobré pověřit současnou vládu, aby dovládla v demisi. Takové řešení je nejčistší, zároveň ponechává na politických stranách ve sněmovně, aby se s takovým výsledkem buď smířily, nebo se rozhodly cestu k sněmovním volbám uspíšit.

Všechny ostatní varianty jako úřednická vláda či případná snaha sestavit kabinet na současném koaličním základě, ale bez Sobotky jako premiéra, působí divoce a hrozí, že zemi uvrhnou do zbytečných zmatků a vleklé politické krize.

Jistě, i úřednická vláda by mohla urychlit konání voleb do poslanecké sněmovny, protože politickým stranám by se takové řešení zřejmě nezamlouvalo a nechtěly by nechat prezidentův kabinet vládnout až do jmenování nové vlády po volbách. Proč ale na několik málo měsíců posílat na jednotlivé rezorty nové ministry, u kterých hrozí, že tam napáchají více škody než užitku, když tam mohou v demisi pokračovat ti stávající?

Zručný politik a hráč 

Podivnému vakuu s úřednickou vládou by sice bylo možné zabránit předčasnými volbami, ale je otázka, zda se sněmovní strany k něčemu takovému vůbec odhodlají. Nikomu se nechce poslanecká křesla opouštět předčasně, a navíc záleží na tom, pro kolik stran budou výhodnější volby v řádném termínu.

Například pro poslance za KDU-ČSL a hnutí STAN vzhledem k jejich koaliční smlouvě by předčasné volby byly více než problematické. Ani pro ostatní strany zřejmě nebude moc příjemné zkrátit si takto nečekaně čas na předvolební kampaně, rozpouštět sněmovnu a chystat se na dřívější termín voleb.

Je proto i v zájmu politických stran motivovat prezidenta republiky, aby se zachoval konstruktivně a neuchyloval se k žádným experimentům.

Pokud by skutečně měla současná vláda pokračovat dále v demisi, může to svádět k interpretaci, že vítězem celé šarády by byl Babiš, který zůstane nadále ministrem financí a tím, kdo prohrál, se stane Sobotka, jemuž by Zeman hodil demisi na hlavu.

Rozhodující však bude to, nakolik se Sobotkovi podaří prodat svým voličům to, že ve skutečnosti není žádným sucharem, nudným úředníkem a šedivým politikem vzešlým ze stranických sekretariátů, jak se ho snaží vylíčit Andrej Babiš, nýbrž zručným politikem s ideály, který neváhá riskovat, vsadit svoji politickou kariéru a podat demisi, jejíž význam nakonec může být spíše symbolický než reálný.

Zda taková interpretace zvítězí, ale z velké části záleží na Sobotkovi a sociální demokracii. Pokud se předseda ČSSD bude držet toho, co pronesl při oznámení demise vlády, a jeho strana ho v tom podpoří, může z celé situace těžit, byť zdánlivě ničeho nedosáhne, protože Babiš bude dál ministrem financí.