Problém nastává už se samotným původem vody, kterou výrobce plní miliony a miliony plastových lahví.

Její velký podíl pochází z podzemních zdrojů, ze zvodní a pramenů, ze kterých se živí řeky a jezera. Nadměrné odčerpávání podzemních vod pochopitelně přispívá ke globálnímu suchu.

Na cestě k suchu

Ani čerpání z ledovců v Alpách, Andách, Himalájích a jinde není o nic lepší. Odčerpaná voda pak totiž chybí v přirozeném koloběhu, což vede ke globálním změnám, které se dotýkají nás všech.

Rostoucí obchod s balenými vodami v Číně například drancuje himalájské ledovce a ničí přírodu v Tibetu. Výrobce to ovšem nijak netrápí. 

Většina balené vody dnes ovšem nepochází z pramenů či ledovců. Jde o zpracovanou komunální nebo spodní vodu, která prošla procesem reverzní osmózy či jiným typem čištění. Problém ovšem je, že se tím rapidně tenčí zásoby vody, což je špatná zpráva pro řadové obyvatele, zvlášť v teplejších obdobích s nižším objemem srážek.

Co hůř, při výrobě balených vod se s vodou katastrofálně plýtvá. K výrobě jedné litrové lahve vody je potřeba 1,6 litru vody. Výrobci balené vody tak patří k největším spotřebitelům vody a také ke zdrojům největšího plýtvání.

Problém s recyklací

Tím ovšem problémy nekončí. Nezanedbatelné je také množství odpadu, který balené vody generují. PET lahve jsou sice recyklovatelné, jenže se zas tak moc nerecyklují. Třeba ve Spojených státech, kde prodej balených vod každý rok stoupá, se nezrecykluje až 80 procent plastových lahví, ze kterých se tím pádem stává odpad dusící životní prostředí.

Některé země, třeba Německo, se sice naučily recyklovat mnohem efektivněji, ale i samotný proces recyklace je náročný na zdroje a tedy z principu neekologický.

Argumenty, proč kupovat balenou vodu, přitom stojí na vratkých základech a spíše nahrávají výrobcům. Vezměte si třeba zdravotní aspekt. Kohoutková voda je v západních zemích zpravidla čistá a s problémy se potýká jen výjimečně a pouze lokálně.

Chutná lépe?

Proč tedy vůbec pít balenou vodu, která navíc zdravotní nezávadnost vůbec nezaručuje? Dokonce naopak se z ní může vyklubat jed v lahvi. Chemické ošetření balené vody ji okrádá o látky, které v kohoutkové vodě naopak nechybí.

Otázkou také je kontaminace balené vody z plastu, do kterého je zabalena. Biologická závadnost PET materiálu sice dosud nebyla prokázaná, chcete to ale riskovat a čekat, až odborníci časem přece jen odhalí nějaký problém?

Svou roli můžou hrát také podmínky skladování, které nebývají optimální. Slunce či vedro, jimž jsou balené vody vystaveny po delší dobu, by mohly spustit chemické reakce, které by z vody udělaly prakticky jed. 

Balená voda navíc rozhodně nechutná lépe než kohoutková, což dokazuje testování se zavázanýma očima. Rozdíl mezi kohoutkovou a balenou vodou lidé nedokážou rozeznat.

Než si tedy příště koupíte lahev balené vody, zkuste si nejprve odpovědět, zda vám to skutečně něco přinese, nebo jen darujete další peníze bohatým majitelům potravinářských kolosů.