Moc vánočně to sice nezní, přesto je ale kopie úpisu k vidění na tradiční vánoční výstavě pana Petra Herynka v pražské botanické zahradě Na Slupi. Možná má se svým skorojmenovcem ze 17. století dokonce něco společného, ale s tím ať si polámou laskavě hlavu genealogové. Jeho záliba v čertech, čertících a čertiskách je ovšem nepřehlédnutelná, i když ti, co se rok co rok po výstavě potulují, rozhodně nenahánějí hrůzu. Nechybějí samozřejmě ani letos, ale jsou to ti dobromyslní čeští čerti, spíš troubové, trumberové, mamlasové, trulanti a truhlíci, co sice tu a tam vypláznou jazyk a zachrastí řetězem, ale jinak jsou spíš k smíchu a k pomuchlování. Duši vám rozhodně neseberou, maximálně vás po ní pohladí.

Vánoce v lidové tradici

Výstava se tentokrát jmenuje Vánoce v lidové tradici a navazuje na předchozí Herynkovy vánoční výstavy, které se konají pravidelně už od roku 1978. Stále ve stejném duchu, ale pokaždé jinak. Na nevelkém prostoru se tu tísní několik tisícovek exponátů, přičemž na některé z nich si netrénované oko musí skoro vzít lupu.

Ale jako obvykle ani letos nejde vlastně tolik o samotné exponáty, ale o pohodovou atmosféru českých Vánoc, vůni jehličí, vánoček a cukroví, štěbetající andulky a tiše znějící vánoční písničky, které tohle všechno dokreslují, ale nepřehlušují – na rozdíl od otravných vánočních cajdáků, které nám rvou uši a nervy v obchodech při shánění posledních dárků.

Výstava Vánoce v lidové tradici | zdroj: Lukáš Strašík

Jako každoročně je i letos výstava plná vánočních stromků ozdobených tradičními, méně tradičními i zcela netradičními ozdobami - včetně těch, které jsou vyrobené podle více než sto let staré předlohy. Betlémů je tu také spousta, v různých velikostech a s figurkami ze všeho možného: od slaného těsta, přes šustí, papír a dřevo až po perník. Návštěvníkům se připomenou nejen zapomenutá a vymírající řemesla, ale uvidí tu i promítané historické pohlednice nebo ručně přepisované staré texty a notové záznamy pro kostelní zpěvy. Kdo chce, může si podle nich možná i tiše zabroukat koledy pod vousy.

Dětská fantazie je nevyčerpatelná

Nad hlavami návštěvníků si to drandí z kopce sám Krakonoš. Sáňky mu neřídí sobi, psi ani jiná havěť, ale figurka samotného pana Peterky, který svým neopakovatelným hereckým výkonem ve večerníčkovských pohádkách udělal z vládce hor dětského hrdinu par excellence.

Vždyť právě děti jsou možná hlavními postavami Vánoc. Protože co může být krásnějšího než jejich zářící kukadla, když najdou pod stromkem to, co si tolik přály? A navíc ještě ve skálopevném přesvědčení, že to tam nepozorovaně šoupnul přímo Ježíšek (Santa Claus a Děda Mráz prominou).

Děti zkrátka měly a mají fantazie na rozdávání, a proto si ani v minulosti se starými jednoduchými hračkami nevyhrály o nic méně než s těmi současnými. Však také na výstavě znovu pár starých hraček najdeme. Od těch zapomenutých, jako byly třeba vařečkové loutky, které dokázaly pobavit už před dvěma stovkami let, až po ty nesmrtelné a dodnes živé, jako jsou třeba panenky a plyšoví medvědi. Těch je tu rovnou plná vitrína, a kdo by náhodou nikdy neslyšel notoricky známou historku o tom, jak chundelatá hračka dostala jméno podle amerického prezidenta, ten si to tu může přečíst. A dočte se zde také o původu anděla na stromečku, cesmíně jako vánoční dekoraci nebo o vrkočích, které byly do začátku 19. století jakýmsi předchůdcem vánočního stromku.

Staročeské vrkoče a vánoční hvězda Olgy Havlové | zdroj: Lukáš Strašík

Broučci, kameňáci, věnce a vánoční hvězda

Nechybějí ani další pohádkové bytosti a figurky, od Karafiátových broučků přes trpaslíky, sovy z peříček, sbírku prasátek a vepříků všech tvarů a barev až po zmíněné čerty a skřítky kameňáky. A potěší i vánoční trh na Staromáku, který je ale tak nějak "naruby".

A pochopitelně se nezapomnělo ani na záludné hlodavce. Myší domečky a myší svatba připomínají, že i když lidé po celý rok tyto škůdce hubili, na Štědrý den jim nachystali hostinu. Dobroty měly zajistit, aby se myšáci jaksepatří zklidnili a příští rok neškodili. Vždyť bílé myšky se dokonce chovaly pro štěstí a pohroma by postihla každého, kdo by nějakou z nich nedejbože zabil.

Tradiční dekorací jsou i plodnostní věnečky, jimiž se kdysi děkovalo za úrodu. Čili něco jako takové naše malé, české díkůvzdání, jen o poznání skromnější a bez následného šílení na Černý pátek. Lidé bývali na úrodě existenčně závislí, věneček tedy přinášel na vánoční stůl všechno, co se v uplynulém roce urodilo. Jeho jedlové větvičky byly symbolem ztepilosti, vznešenosti, mladistvosti, dlouhověkosti a věčného života, česnek a cibule představovaly zdraví, šípek svou rudou barvou připomínal kapku krve. Brambory zase znamenaly obživu, ořechy bohatství a obilí bylo důležité pro chleba, zprostředkovaně tedy pro dostatek a blahobyt.

I letos tu je vystavena vánoční hvězda Olgy Havlové, a kdo si na přírodní květenu nijak zvlášť nepotrpí, může se pokochat i kytkami z papíru – jsou jako živé. A komu tohle všechno nestačí, pro toho je připravený doprovodný program. V jeho rámci se předvádí výroba ozdob a dekorací nebo zasvěcené provázení výstavou.

Výstava Vánoce v lidové tradici v horním výstavním skleníku botanické zahrady Na Slupi je otevřena denně do 1. ledna od 10 do 17 hodin. Navazuje na výstavy Vánoční miniatury (2016), Zastavení ve vánočním čase (2015), Připravujeme Vánoce (2014), U vánočního stolu (2013), Staropražské Vánoce (2012), Tradice Českých Vánoc (2011), Dárky od Ježíška (2010), Lidové vánoční ozdoby (2009), Vánoce na vsi (2008), Tajemné postavy adventu (2007), Staročeské Vánoce (2006) nebo České Vánoce v kuchyni (2005).