Stačilo vlastně jen fouknout a systém, který tady komunisté v potu tváře budovali desítky let, se před třiceti roky, v listopadu 1989, sesypal jako domek z karet. Téměř idylicky, bez potoků krve, bez jediného výstřelu. Zkrátka sametově.

Během několika dnů se komunisté vzdali nároku na absolutní moc ve státě. Sami si vyškrtli vedoucí úlohu své strany z ústavy a kývli na svobodné volby, ve kterých je převálcovali 'ztroskotanci a zaprodanci'.

Ubráníme socialismus!

Vše ale mohlo dopadnout jinak. V komunistické věrchušce byli lidé, kteří chtěli potlačit 'kontrarevoluci' všemi prostředky a za každou cenu.

Soudruzi z ministerstev vnitra a obrany hned po 17. listopadu vypracovali plán, jak rejdy 'protisocialistických živlů' zastavit, a velení armády dávalo najevo, že chce rebelii rozprášit. Třiadvacátého listopadu vydalo prohlášení s výmluvným poselstvím: "Společně s dělníky, rolníky a příslušníky inteligence jsme připraveni bránit a ubránit socialismus."

zdroj: YouTube

Generální štáb připravil akci s názvem 'Zásah'. Počítalo se v ní s tím, že budou nasazeny armáda, policie (SNB – Sbor národní bezpečnosti) i Lidové milice ('ozbrojená pěst dělnické třídy' – fakticky vojsko pod velením komunistické strany).

Některé jednotky byly v pohotovosti, vojáci čekali v kasárnách, připraveni nasednout do tanků a jiných obrněnců a vyrazit na Prahu. Stačilo vydat jednoslovný rozkaz: "Zásah!"

Oplotit Prahu!

Ministr obrany Milán Václavík 24. listopadu žádal na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa (KSČ) o souhlas se zásahem armády na obranu hroutícího se režimu. Spolu s ním na nasazení armády naléhal vlivný náčelník hlavní politické správy armády, generál Jaroslav Klícha.

První úder měl být veden spolu s SNB a milicemi proti médiím, která se komunistům vymkla z rukou. "Já navrhuji, aby jednoznačně byla přijata opatření k sdělovacím prostředkům. Jakákoliv, jestliže třeba ne po dobrém, tak po zlém, ale sdělovací prostředky jim musíme vzít z rukou," pravil Václavík na zasedání ústředního výboru KSČ.

Miloš (Milouš) Jakeš. Před třiceti lety vůdce československých komunistů a taky kůl v plotě | zdroj: Profimedia

Generál upozorňoval soudruhy-civilisty z ústředního výboru, že bude patrně nutné vyhlásit stanné právo a zákaz vycházení.

Souhlas k akci 'Zásah' ale nedostal. Členové politbyra se v rozhodující chvíli bohudík zalekli. Samosebou, že nechtěli předat moc. Měli však strach, že bez podpory Kremlu prohrají a budou nést odpovědnost za prolitou krev.

"Přišli generálové a říkali 'jsme připraveni hájit socialismus'," přiznal před lety předlistopadový vůdce československých komunistů Miloš Jakeš v rozhovoru pro Lidové noviny a vyslovil klíčovou větu: "Něco jiného by bylo, kdyby se k tomu odhodlal Sovětský svaz."

A aby nebylo pochyb, jak to soudruh, mezi svými přezdívaný Milda, myslí, upřesnil: "…jako to zastavil Teng Siao-pching (tehdejší komunistický vůdce Číny). Rozstřílel to (studentské protesty) tanky. A byl pokoj! A byla to správná cesta!"

Jinou pozoruhodnou metodu, jak potlačit revoltu, zmínil Jaroslav Ondráček, předlistopadový člen ústředního výboru KSČ a otec poslance Zdeňka 'Mlátičky' Ondráčka. V dokumentu ČT 'Straníci' Ondráček senior pravil: "Pořád slyšíme, že za nás bylo všechno špatně. Nezlobte se, ale jak říká moje žena, Prahu jsme měli oplotit a nechat vychcípat." (video, čas 4:02)

V případě Ondráčků platí, že jablko nepadlo daleko od stromu.

Poslední opona milicionářů

Jakeš nakonec do Prahy povolal jednotky Lidových milicí, složené vesměs z funících pupkatých tatíků od rodin. Podle jeho představ měli tito 'bojovníci' obsadit vysoké školy a divadla.

zdroj: YouTube

Do Prahy jich ráno 22. listopadu dorazilo na pět tisíc. Jak ale vyšlo najevo, soudruzi z ústředního výboru udělali chybu – nezajistili milicionářům ubytování. Ozbrojená pěst dělníků tak ještě týž den odjela zpátky do regionů a už se neukázala (viz video).

Neukázali se ani pražští milicionáři ve fabrikách. Komunistické vedení jim vyhlásilo pohotovost a vyzvalo je, aby "chránili pracoviště před snahami nepřátelských sil pronikat s jejich názory do pracovních kolektivů".

S ohledem na náladu pracujícího lidu si ale milicionáři ve fabrikách ani nedovolili obléknout uniformu, natož si připnout zbraň.

Gorby nechtěl další 'dopravní nehody'

Při pohledu zpátky je patrné, že kdyby v listopadu 1989 stál v čele Sovětského svazu některý z 'pobrežněvovských' předchůdců Michaila Gorbačova – Jurij Andropov (někdejší šéf komunistické rozvědky KGB), anebo Konstantin Černěnko (pobočník Leonida Brežněva), dopadlo by vše jinak.

zdroj: YouTube

Ze sametu by nejspíš zůstaly krvavé cáry a Václavské náměstí se mohlo podobat pekingskému náměstí Nebeského klidu v červnu stejného roku. Statistika 'dopravních nehod' na sklonku roku 1989 mohla být vysoká a jejich bilance tragická.

V Andropovově a Černěnkově případě však boží mlýny mlely rychle. Oba řídili Sovětský svaz, potažmo celý sovětský blok jen několik málo měsíců.

Michail Gorbačov, který nastoupil po nich, zavrhl Brežněvovu doktrínu omezené suverenity, ve které si Sovětský svaz vyhradil právo zasáhnout, pokud se některý z jeho satelitů odvrátí od socialismu ke kapitalismu. Dal najevo, že pro československé komunisty nehne prstem.

Poslední velitel okupační armády (Střední skupiny sovětských vojsk) Eduard Vorobjov k tomu v České televizi řekl: "Gorbačov mi zdůrazňoval, že se nemáme do dění v Československu vměšovat. Jeho politika byla jasná: Neopakovat rok 1968. A toho jsme se drželi."

Sověti tak nevystrčili hlavně tanků z kasáren. A českoslovenští komunisté, nejen Miloš Jakeš, tady zůstali trčet jak kůl v plotě.

Naštěstí.