Čaj má řadu pozitivních účinků na lidské zdraví, které se liší druh od druhu. Zelený i černý čaj má například antioxidační účinky a chrání buňky před poškozením způsobeným volnými radikály, čímž snižuje rizika některých chronických nemocí. Bylinné čaje zase uklidňují, zlepšují spánek a mají pozitivní vliv na žaludek. Hrnek voňavého heřmánkového čaje je ideálním řešením na uvolnění před ulehnutím do postele.

Ve Velké Británii koncem 18. století však tento nápoj zachraňoval životy. Nedávno vyšla v časopise Review of Statistics and Economics studie, podle níž za tím stála jeho samotná příprava. Lidé vařili vodu, čímž zabili patogeny přenášené touto tekutinou, způsobující například průjmová onemocnění. V těch dobách ještě lidé nechápali, že bakterie ve vodě mohou způsobovat nemoci a že uvařením vody je zabijí. Mezi takové choroby patří úplavice, která byla v těch dobách nebezpečná. Současně se šířily i nemoci vzduchem, například tuberkulóza.

Ekonomka Francisca Antmanová z University of Colorado z amerického Boulderu, která studii vypracovala, odpověděla na dlouhodobou demografickou hádanku - proč podstatně klesla úmrtnost v Anglii v letech 1761 až 1834.

Úmrtnost se snížila z 28 na 25 úmrtí na 1000 osob ročně. Nezdá se však, že by se v zemi zvýšily mzdy a životní úroveň, upozornil server BBC Future. S nástupem průmyslové revoluce se naopak lidé ve velkém hrnuli do měst, kde nebyla situace zrovna ideální. Antmanová proto přemýšlela: „S lidmi, kteří přicházeli do měst za prací, byste vzhledem k úrovni jejich hygieny očekávali, že bude velkým zabijákem voda,“ řekla Antmanová. Tato zajímavá myšlenka ale byla těžko prokazatelná.

Zdravý zvyk

Antmanová proto ve své práci čerpala z podrobných geografických záznamů o více než 400 farnostech z těchto dob. Klíčové pro ni bylo datum 1785, kdy se stal čaj dostupný pro drtivou většinu Britů. Byl dokonce levnější než stále dražší pivo.

Na konci 18. století pili čaj dvakrát denně dokonce i chudí rolníci, uváděl historik Alan Macfarlane. Antmanová ve své studii předpokládala, že čím více zdrojů vody farnosti měly, tím větší šance byla na přístup k nekontaminované vodě.

V případě, že kontaminována byla, mohli se totiž přesunout k jinému zdroji. Odbornice takto přiřadila každou farnost k předpokládané kvalitě vody. Mohla tak určit, zda byla úmrtnost větší kolem méně kvalitních zdrojů. Následně porovnala míru úmrtnosti před boomem konzumace čaje v roce 1785 a po něm, aby zjistila, zda tento trend koreluje se sníženou úmrtností. Podle výsledků studie klesla úmrtnost ve farnostech s kvalitní i nekvalitní vodou.

Úmrtnost ve farnostech s nekvalitní vodou však byla po zmíněném klíčovém datu o 18 procent nižší oproti těm u kvalitnějších zdrojů. A co víc, úmrtnost v Londýně na patogeny šířící se vodou byla nižší na rozdíl od úmrtnosti na nemoci přenášené vzduchem.

Úmrtnost dětí ve věku dvou až pěti let, v jejichž případě expertka konzumaci čaje nepředpokládala, zůstala přibližně stejná. Mírně však klesla úmrtnost kojenců, což může souviset s lepším zdravím rodičů (hlavně kojících matek), kteří si vařili vodu.

Ze studie vyplývá, že i relativně malá změna ve zvycích, jako je dopřání si ranního šálku čaje, mohla zlepšit veřejné zdraví.