Naprosté selhání přípravného řízení, prachsprostý konkurenční boj, pletení pojmů s dojmy.

Slova soudkyně Blanky Bedřichové na konci prosince znamenala zatím nepravomocnou tečku za stíháním čvteřice mužů, kterým čtyřleté stíhání obrátilo život naruby a znamenalo konec pro jejich kariéry.

Obžalováni byli bývalý ředitel státního Vojenského opravárenského podniku Adolf Veřmiřovský, bývalý ředitel někdejší armádní Agentury pro nakládání s nepotřebným majetkem Josef Lachman a jeho zástupce Roman Pavlík. Posledním pak generál Vladimír Halenka, který velel vojenské logistice.

Všem hrozilo za porušení povinnosti při správě cizího majetku až osm let vězení a za zneužití pravomoci úřední osoby až dvanáct let vězení.

Cinknuté odposlechy

Soudkyně při vyhlašování rozsudku vynesla slova, která tvrdě kritizují jak práci policie, tak přihlížení dozorujícího státního zástupce Pavla Prygla.

"Přípravné řízení naprosto selhalo, nebyla prokázána žádná škoda," konstatovala. Šlo prý o "prachsprostý konkurenční boj" mezi podnikatelem Martinem Drdou a zbrojařem Jaroslavem Strnadem. A jako takový měl být řešen civilní žalobou mezi podnikateli, řekla soudkyně.

O co šlo v kauze armádních zakázek? 

Případ se týkal série několika obchodů s vojenským materiálem, uskutečněných v letech 2009 až 2013. Obrana převedla na opravárenský podnik obrněný transportér, bojová vozidla, přes 200 motorů do bojových aut nebo dvě desítky tankových motorů. Prý přitom podle obžaloby vznikla škoda téměř čtrnáct milionů korun – úředníci prý prodali majetek za nižší ceny, než za které je prodat mohli. 

Podezřelí byli po několika raziích obviněni na jaře roku 2015. Obžaloba padla o dva roky později. Tehdejší ministr obrany Martin Stropnický odvolal gen. Halenku z funkce, ten v roce 2017 opustil armádu. Loni v prosinci soud všechny obžalované zprostil, zatím nepravomocně.

Lživý byl podle soudkyně už návrh na zahájení trestního stíhání, což Drda potvrdil i svou svědeckou výpovědí. "Ani neví, co je vojenská technika a plete si pojmy s dojmy," uvedla Bedřichová.

Deník MF DNES pak přinesl výpověď Vermiřovského advokátky Dany Libochowitzové, podle níž byly zcela zkresleny i použité odposlechy. Přičemž zkresleny je ještě jemný termín, neboť byl zcela otočen jejich smysl.

"Uvedu větu, která zazněla: on mi ten seznam nedal, to vím jistě, on mi ten seznam nedal. A v přepisu odposlechu se objevilo: on mi ten seznam dal, to vím jistě, on mi ten seznam dal," řekla deníku advokátka.

Podobně v rozhovoru pro HlídacíPes.org mluví i další z advokátů Radek Jilg, který v procesu zastupoval ministerského úředníka Romana Pavlíka.

"V advokacii pracuji přes dvacet let a zažil při tom skutečně leccos. S něčím podobným jsem se dosud prostě nesetkal. Toto trestní stíhání nemělo být vůbec nikdy zahájeno," říká Jilg.

• Jak vážná je podle vás situace, kdy teprve u soudu vycházejí najevo zjevné nezákonnosti, které se děly v přípravném řízení?

Není to zdaleka jediný případ, a to mluvím jen o svých kauzách. V případech, jako je tento, se nebavíme o zjevné kriminalitě, ale o právních konstruktech, které ve svém důsledku mohou zcela standardním jednáním konkrétních osob přikládat kriminální charakter. Při velikosti a rozsahu takových zakázek se pak tito manažeři nebo úředníci ocitají v ohrožení vysokou trestní sazbou, s čímž souvisí i masivní možnosti trestních orgánů, jako jsou obstavení majetku, zavedení odposlechů a jiných operativních úkonů atd. Obávám se, že toto je nikým nechtěný a ve svém důsledku velmi nebezpečný výsledek před lety vyhlášeného boje proti tzv. korupci.

• Co vás osobně zaskočilo v kauze nejvíc?

Naprosto nulová sebereflexe státního zástupce v souvislosti s děním v jednací síni. Do té doby bylo možné jeho dozorová pochybení vysvětlit jistou mírou nedbalosti, ale například poté, kdy u soudu vyšlo najevo, že závěry prvního znalce byly zcela v rozporu se závěry o oprávněnosti celého trestního stíhání a jeho znalecký posudek ze spisu záhadně zmizel, měl učinit takové kroky, které by těmto zjištěním odpovídaly. On se namísto toho choval, jako by se nic takového nezjistilo. Je povinností státního zástupce zajišťovat důkazy jak v neprospěch, tak i ve prospěch stíhané osoby. Co si lze myslet o situaci, kdy pod jeho přímým dozorem důkazy svědčící jednoznačně ve prospěch obviněných ze spisu prostě zmizí?

• Jak je vůbec možné, že to po tak dlouhou dobu policii prochází, když je ve věci od počátku přítomen státní zástupce, který musí dbát na zákonný průběh řízení?

Tohle je téma, které nelze popsat jednoduše. Mohu mít mnoho vysvětlení, proč se tak děje. Ani jedno z nich pro mne není a nemůže být akceptovatelné. Ovšem v tomto konkrétním případě se obávám, že počínání policejního orgánu a zejména dozorujícího státního zástupce už nelze podřadit pod pojem "pochybení".

• Ukazuje to na systémový problém?

Samozřejmě. Uvědomíme-li si, že ačkoli se někdy hovoří o "vyšetřovacích týmech", ve finále o věci v přípravném řízení rozhoduje jen velmi malý a omezený počet osob. Obávám se navíc, že v situaci, kdy dozorujícím státním zastupitelstvím je Vrchní státní zastupitelství, pak v soustavě státních zastupitelství zbývá k dohledové činnosti už jen státní zastupitelství nejvyšší, a to má, alespoň podle mého názoru, poněkud jiné úkoly. Selže-li dozorující orgán, pak systém musí umět nabídnout možnost jeho další kontroly, jakési supervize. V zákoně sice existuje, ale bojím se, že v praxi je to mnohem horší. Na druhou stranu – co by v přípravném řízení zmohl dohled prováděný státním zástupcem z NSZ v situaci, kdy by mu, jako v tomto případě, byly zcela zásadní důkazy zatajeny?

• Jak vidíte odpovědnost konkrétního státního zástupce, případně vedení pražského VSZ?

To musím ponechat kompetentním orgánům. Za sebe můžu říct, že ačkoli v advokacii pracuji přes dvacet let a zažil při tom skutečně leccos, s něčím podobným jsem se dosud prostě nesetkal. Toto trestní stíhání nemělo být vůbec nikdy zahájeno.

• O tom, že některé kroky šlachtovského vedení ÚOOZ byly na hraně zákonného postupu, se dnes už vyprávějí legendy. Jak je možné, že dodnes nebyla jasně stanovena odpovědnost za tyto věci známé i z jiných kauz?

Nerad bych se pouštěl do obecného hodnocení bývalého ÚOOZ, to dost dobře není možné. Za sebe navíc musím říct, že v tomto útvaru pracovala a dosud na NCOZ pracuje celá řada odborně zdatných a lidsky slušných policistů. Nicméně se člověk v naší branži přirozeně setkává se spoustou informací takzvaně "zevnitř" a někdy se nestačí divit.

• Jak postup policie a státních zástupců v kauze nesli lidé, kterým byly násilně přervány možnosti profesního uplatnění?

To je na celé věci možná to nejhorší. Pokud někdo žije bezúhonný život a najednou jej v jeho šedesáti letech bezdůvodně označí za zločince, kterému hrozí až dvanáct let vězení, musí se to projevit na jeho psychice, ale i jeho zdraví celkově. O profesní stránce ani nemluvě. Například můj klient se před koncem procesu musel podrobit složité operaci a nebylo v jeho silách přijít si vyslechnout zprošťující rozsudek. O tom, že se jeho zdravotní stav v posledních čtyřech letech dramaticky zhoršil právě v důsledku tohoto trestního řízení, vůbec nepochybuji.

Pokud jste v důchodovém věku, celý život jste pracoval pro tuto zemi, nikdy jste nebyl trestán, a vaše okolí vás zná jako slušného člověka, těžko se můžete smířit s postupem orgánů činných v trestním řízení, obzvlášť poté, kdy jim celou věc opakovaně vysvětlíte a doufáte, že ji pochopí. Když je vám ale odpovědí arogance státní moci reprezentované v dané věci dozorujícím státním zástupcem, musí to na vás zanechat výrazné stopy. Před pár měsíci jsem někde četl tuto větu: "Manažeři a vyšší úředníci jsou dnes při svém rozhodování jednou nohou v blázinci a druhou v kriminále." Bohužel je tomu tak.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky