Předčasné volby se konají po vládní krizi, kdy se ukázalo, že spolupráce SPÖ a ÖVP už zkrátka nemůže pokračovat. V průzkumech to pak nejdřív vypadalo na víceméně vyrovnané soupeření tří stran (SPÖ, ÖVP a nacionalistické Svobodné strany Rakouska FPÖ), nyní jsou jasným favoritem lidovci, kteří mohou získat více než třetinu hlasů. Za to vděčí hlavně svému novému lídrovi, 31letému ministru zahraničí Sebastianu Kurzovi, který má velkou šanci stát se nejmladším šéfem vlády v Evropě a vystřídat ve funkci o dvacet let staršího sociálnědemokratického kancléře Christiana Kerna.

Do Národní rady kandiduje rekordních 16 politických stran a hnutí, z nichž šest má reálnou šanci překonat čtyřprocentní klauzuli. Sociální demokraté v průzkumech figurují až na třetím místě, od roku 1970 byl přitom rakouským kancléřem s výjimkou období 2000-2006 vždy sociální demokrat. Velká koalice SPÖ a ÖVP vládla od roku 1945 celkem 45 let.

Hlavní témata voleb? Migrace… a vzájemné podrazy

Hlavním tématem voleb byla otázka azylové politiky a přistěhovalectví, zejména z muslimských zemí. Rakousko je jedním ze států, které v Evropě přijaly největší počet migrantů v přepočtu na počet obyvatel, což oživilo debaty o nákladech na sociální dávky a o schopnostech země integrovat nově příchozí.

Kurz například navrhl snížit měsíční sociální příspěvky pro migranty zhruba o třetinu na 560 eur na osobu a zavřít muslimské školky, které podle něj vytvářejí "paralelní společnost". Šéf lidovců si navíc rád připisuje hlavní zásluhu na uzavření takzvané balkánské trasy.

Rozdíly v návrzích jednotlivých stran jsou ale zanedbatelné a měřeno podle toho, jak se staví k otázce přistěhovalců, by v podstatě mohl uzavřít koalici každý s každým – snad kromě Zelených, ale ani ti nejsou v nějak výrazném rozporu s plány svých politických soupeřů.

Rakouskou předvolební kampaň poznamenalo i několik skandálů, z nichž nejzávažnější se objevil až v její závěrečné fázi. V takzvané facebookové aféře šlo o dva falešné profily údajných Kurzových stoupenců, které měly Kurze očernit a odradit potenciální lidovecké voliče. Stránky nechal vytvořit bývalý poradce sociálních demokratů, kontroverzní Izraelec Tal Silberstein. Účet s názvem "Vše o Sebastianu Kurzovi" měl dokonce rasistický a antisemitský obsah. Sociální demokraté tvrdí, že o ničem nevěděli, a naopak obvinili lidovce, že si kupovali interní informace o SPÖ. Obě strany na sebe navzájem podávají žalobu.

Velká koalice se přežila, do čela stran se dostaly výrazné osobnosti

Nálada voličů se přitom ani tak neobrátila proti vládnoucím politikům jako takovým (Kurz i Kern si v průzkumech oblíbenosti naopak vedou velmi dobře), ale spíše proti samotnému principu velké koalice. Ten totiž vládne nejen v politice, ale v podobě sociálního partnerství zaměstnanců a zaměstnavatelů se táhne mnoha oblastmi rakouské společnosti a prakticky ochromuje hospodářsko-politické reformy.

SPÖ a ÖVP vyměnily své nemastné-neslané politické lídry za výrazné osobnosti. Kern sice probudil sociální demokraty z letargie, nadále má ale plné ruce práce s tím, aby svou rozhádanou partaj udržel pohromadě. Změna ve vedení lidovců naopak zafungovala na voliče fantasticky: ze strany potácející se kolem třetího místa udělal Kurz okamžitě jasného volebního favorita. To se samozřejmě nedá vysvětlit pouze jeho mládím: cestu na vrchol si zjevně velmi dobře připravil, o čemž svědčí změna tradičních lidoveckých insignií a kampaň ušitá důsledně na míru mladému politikovi.

V podstatě by se dalo říct, že Kurz polarizuje Rakousko velmi podobně, jako tomu bylo v případě Angely Merkelové v Německu, pouze s opačným znaménkem. Pro koho byla v Německu kancléřka přijatelná, ten mohl klidně volit i sociální demokraty, liberály nebo zelené. Kdo ji nesnášel, volil krajní pravici. U Kurze je to přesně obráceně.

Samotná výměna v čele obou koaličních stran by ale samozřejmě nestačila. Rozhodující je, že ÖVP i SPÖ připouštějí povolební spolupráci s FPÖ, čímž jejich sliby o ukončení vlády velké koalice teprve získávají na důvěryhodnosti.

Politika vůči EU jako kámen úrazu?

Zřejmě nejpravděpodobnější je povolební koalice lidovců a svobodných. Obě strany si jsou blízké například v důrazu na omezení migrace a nároku přistěhovalců na sociální dávky. FPÖ si jako jednu z hlavních podmínek vstupu do vlády klade i rozvíjení přímé demokracie, kdy by referendum mohlo zvrátit výsledky hlasování parlamentu. Nemusí to být nepřekonatelná podmínka, protože Kurz podobné myšlenky zastával už před několika lety jako předseda mládežnické organizace lidovců.

Při sestavování vlády by ale mohlo významnou roli sehrát téma, které v kampani ustoupilo do pozadí: Evropská unie. ÖVP ani SPÖ se totiž nebudou chtít podle všeho vzdát ani resortu financí, ani vnitra, a euroskeptické FPÖ by tak mohl připadnout post ministra zahraničí. Prezident Alexander Van der Bellen ale už se nechal slyšet, že bude od jakékoliv nové vlády požadovat jasný proevropský kurs.

V případě předpokládané koalice lidovců a svobodných by mohlo Rakousko silněji tlačit na reformy EU a na takzvanou subsidiaritu, tedy princip, kdy se Evropa stará o velká témata a ta ostatní pokud možno ponechává jednotlivým státům.

FPÖ, která ještě loni požadovala referendum o vystoupení z EU, se v nynější kampani sice držela v otázce vztahu k unii zpátky, ale možná jen proto, že se jí na to nikdo neptal. S řadou kritických připomínek na adresu Bruselu má FPÖ samozřejmě pravdu (zbytečné regulace, nedostatečná transparentnost, deficit demokracie), nicméně svůj postoj bude muset výrazně přehodnotit, pokud se bude chtít na vládě podílet. I u našich jižních sousedů totiž platí stará pravda, že každá budoucí vláda bude tak silná, jako její nejslabší článek.