Jak píše magazín The Economist, tipem módních publicistů se dnes staly „chunky boots“, těžké černé polokozačky s drážkovanou podešví. Tenisky, kdysi v šik čtvrtích vysmívané jako americká ohavnost, jsou dnes v pařížských kavárnách a kancelářích běžným jevem. Téměř polovina Francouzek navíc v průzkumu přiznala, že na vysokých podpatcích ani neumí chodit.

Moderní Francie přispěla k tomu, že se dámské boty na vysokém podpatku staly ikonou. Za otce jehlového podpatku je považován francouzský návrhář Roger Vivier, který jej navrhl již v roce 1954. Jako první vložil do podpatku kovovou tyčku, která zpevnila jeho strukturu a protáhla ženskou siluetu. Značka dodnes nazývá jehlové podpatky „nástrojem nezadržitelného svádění“.

Ještě dál posunul střevíce na vysokém podpatku francouzský návrhář luxusní obuvi Christian Louboutin, který deseticentimetrové jehlové podpatky doplnil dnes již slavnými červenými podrážkami. Jeden pár jeho lodiček se prodává za zhruba 800 eur (19 600 korun).

Jedním z důvodů upadající obliby podpatků mezi Francouzkami je pandemie covidu-19, která přinesla práci z domova a rozšíření neformálního stylu oblékání. Může to také značit určitou formu vzpoury po celosvětové iniciativě MeToo proti sexuálnímu násilí. Mladší generace pak podpatky odmítá s tím, že deformují postavu, na což poukazuje i film Barbie. V něm hlavní postava chodí po špičkách i ve chvílích, kdy boty na jehlách odloží.

Jistého oživení se jehlovým podpatkům dostalo během svátečních dní, ale i to byl jen pomíjivý záchvěv. Vypadá to spíš, že tento trend z francouzských ulic zmizí nadobro.

„O la la, ne! To už je dávno pryč,“ reaguje manažerka pařížského obchodu obuvi na dotaz, zda se prodávají boty na jehlách a ukazuje na velmi omezený sortiment v nejvyšší polici. „Ženy chtějí pohodlí,“ říká prodavačka v jiném obchodě. „Důležité je, že si můžete vzít nízké boty na tlusté podešvi k elegantním šatům, a přesto budete šik,“ dodává.