Nepochybili jsme před sto lety s republikou? Tahle otázka mohla leckoho napadnout při sledování svatby Harryho s Meghan a královského majestátu. Tím spíš, že pohled na českého prezidenta a hradní kohortu – kulantně formulováno – není příliš povzbudivý.

Copak by Pražskému hradu neslušel víc důstojný panovník (či panovnice) než neurvalý prezident?

Britové (především Angličané) si každopádně nestěžují. Průzkum agentury IPSOS (tady) ukazuje, že za monarchií stojí tři čtvrtiny ostrovanů a jen 18 procent z nich by preferovalo republiku.

Jistě, lze to vysvětlit tím, že lpějí na tradicích. Jenže nejen tradice jsou za oblibou monarchie.

Svatba jako byznys

Republikán může roajalistovi předhodit, že královská rodina není pro poddané zdarma, a ta britská je ze všech evropských nejdražší. Jen účet za sňatek Harryho s Meghan dosáhl 32 milionů liber (940 milionů korun).

Samotná svatba, kterou platila královna, stála dva miliony liber. Zbývajících 30 milionů padlo na bezpečnostní zajištění ceremoniálů. Tento obnos zaplatí poddaní královny Alžběty II.

Jenže náklady jsou jen jedna strana mince. Druhé straně, na které jsou zisky, se věnovala analytická skupina Brand Finance. Podle její kalkulace dodala svatba do ostrovní ekonomiky neuvěřitelných 1,05 miliardy liber.

Na položce zisků jsou: Příliv turistů, reklama, kterou Spojenému království zajistil televizní přenos svatby, zvýšený obrat v restauracích, hotelech, prodej suvenýrů souvisejících se svatbou nebo královskou rodinou… Kalkulaci zisků najdete zde.

Království vydělává

Přínos královského rodu Windsorů Británii však není jen jednorázová záležitost spojená se svatbami, korunovacemi nebo přírůstky do královské rodiny. Monarchie vydělává trvale.

Brand Finance ve studii Monarchy 2017 (zde) odhaduje, že loni do britské ekonomiky přispěl královský majestát částkou 1,76 miliardy liber (více než 40 miliard korun). Ředitel analytické skupiny David Haigh proto závěr studie shrnuje do jednoznačné věty: "Britská monarchie je národním pokladem, nejen symbolicky, ale také ekonomicky."

Do zmíněné sumy analytici započetli odvody královny z Crown Estate (soubor nemovitostí a pozemků, kam patří Buckinghamský palác, budovy na londýnské Regent Street i dostihové závodiště Ascot). Dál mimo jiné zisky z královských značek Royal Warrant a Coats of Arms i přínos Windsorů cestovnímu ruchu a reklamu, kterou zemi poskytují.

Ze státního rozpočtu přitom Alžběta a spol. loni odčerpali jen 292 milionů liber. Roční náklady království na hlavu (poddaného) tak nejsou nijak horentní. Loni to bylo 4,50 libry (130 korun). Je to díky tomu, že královská rodina není odkázána jen na peníze ze státního rozpočtu (státní podporu). Do královské pokladny plyne čtvrtina výnosů z Crown Estate.

Můžeme každopádně srovnávat: Na provoz prezidentské kanceláře loni přispěli Češi v průměru 52 korunami. Do této sumy však nejsou započteny náklady na prezidentovy zahraniční cesty, na jeho ochranku a check-pointy kolem Hradu.

Hrad loni spotřeboval 522,5 milionu. Svůj rozpočet přepálil o 84 milionů. To by se královně sotva přihodilo. Její šetrnost je pověstná. V Buckinghamském paláci nechává zašívat roztržené záclony.

A přínosy prezidenta pro Česko? Poměřováno obchodní diplomacií ve východních zemích, kterou se Miloš Zeman rád chlubí, nic velkolepého. Byznys s Ruskem stagnuje a s Čínou to je přímo průšvih. Číňané v Česku investovali, přesněji nakupovali, na dluh, který nespláceli.

Klídek, pohoda a tabáček

Windsorové se těší oblibě i proto, že nenačichli politikou. Nepletou se do ní, obdobně jako jiné panovnické rody v Evropě, politiky z Westminsteru si drží od těla. Zůstávají nad stranami a nad straníky.

Žádný britský monarcha od roku 1707 nevetoval zákon, byť na to má právo. Nikdo z Windsorů si nedovolil nejmenovat nebo odvolat vládu, byť to formálně vzato může udělat, kdykoli si zamane.

Alžběta nekomentuje nominaci na ministra zahraničí, nevyjadřuje se k novičoku, netrpí virózami, mluví slušně a neuráží ty, kteří mají jiný názor. Panovnice nikdy nevnucovala politikům své úřednické vlády a dokázala vycházet se všemi premiéry – ať už konzervativními nebo labouristickými. Zažila jich přitom už čtrnáct.

Na rozdíl od prezidentů, kteří mnohdy nedůstojně tlachají, králové a královny zpravidla důstojně mlčí. Promlouvají jen při výjimečných příležitostech. Alžběta pronáší řeč při zahájení parlamentní sezóny. Slovo od slova přečte projev, který jí připraví premiérský úřad.

Jednoduše řečeno, s monarchou až na výjimky bývá pohoda, klídek a tabáček.

Tož Hrad bychom měli

Technicky vzato, Česko by s monarchou nemělo mít problém, je na něj připraveno. K dispozici jsou korunovační klenoty, které leží bez užitku v sejfu. A areál Pražského hradu je také důstojný pro monarchu. Je pětkrát rozlehlejší než sídlo britské královny – Buckinghamský palác. A už dva roky je patrně také lépe střežený, obehnaný valem "check-pointů".

Miloš Zeman se tam vyjímá jako turistický salám na jídelním lístku michelinské restaurace. Kdysi se chlubil, že není "degenerovaný kníže", ale zeman s malým "z", tedy nižší šlechtic. Nač je mu tedy hrad? Nižší šlechta přece žila na venkovském dvoře.

Nasnadě je otázka: Kdo vlastně Pražský hrad, někdejší sídlo českých králů, vybral za útočiště prezidentů?

Byl to Tomáš Garrigue Masaryk. V říjnu 1918, kdy Hrad zvolil, však nebylo definitivně jasné, zda Československo bude republikou, nebo monarchií.

Nakonec z toho byla republika. Na věky věků? Kdoví. Případnou změnu pochopitelně komplikuje otázka: Koho na trůn?

Máte snad nějaký tip?