Pod termínem silné nachlazení se dá představit cokoli, navíc nejdéle vládnoucí královna je ve věku, kdy i chřipka může mít vážné dopady na zdraví. Ostatně už se mezi svátky objevily i falešné zprávy, že je po smrti.

Buckinghamský palác sice tvrdí, že se královnino zdraví, stejně jako zdraví jejího manžela prince Philipa, zlepšuje, ale i tak se množí spekulace o tom, kdo bude prvním britským králem od roku 1952, kdy usedla na trůn. Ty se ale, abychom byli spravedliví, objevily ještě před tím, než onemocněla.

Alžběta II. vždy odmítala myšlenku abdikace, ale část svých povinností už před lety převedla na svého syna, prince Charlese. Podle přísného dědického práva by mělo být vše jasné – konečně by se měl dočkat Charles, ze kterého se postupně stal nejdelší čekatel na královský trůn. Je nejstarším dědicem britského trůnu – loni v listopadu oslavil 67. narozeniny.

Většinu svého života strávil přípravou na vládnutí a své povinnosti si prý užívá. Nikdy nemluvil o tom, že by měl v plánu přenechat trůn svému synovi, princi Williamovi.

Ale…

Mezi Brity není zrovna nejoblíbenější, stále mu nemohou prominout, že podvedl Dianu, rozvedl se s ní a po letech si vzal ženu, která obdivované manželství rozbila. Průzkumy pravidelně ukazují, že lidé si ho jako svého krále nepřejí a už vůbec nechtějí, aby jeho manželka nesla titul královna či princezna.

Z průzkumu agentury Ipsos Mori vychází, že monarchie má zastání u 76 procent britských obyvatelů. Jenže podpora souvisí hlavně s oblibou královny, která se stabilně drží na 80 procentech. S nástupem Charlese by bylo pravděpodobné, že by lidé začali volat po tom, aby se země po hnula k přeměně na republiku.

Williama má každý rád

Monarchistům by se tak mnohem víc líbilo, kdyby v čele britského království stanul v pořadí druhý dědic – princ William. Ten společně se svou manželkou vévodkyní Kate dosahuje prakticky stejné obliby jako Alžběta. Má tak větší "koeficient schválení veřejností".

Charles si ale nemůže předem vybrat – přesně v momentě, kdy Alžběta opustí trůn, ať už kvůli abdikaci nebo smrti, stává se králem, protože trůn nemůže zůstat prázdný. A jednoduše přeskočit jednu generaci dědiců není možné.

Jak Charles s novou situací naloží, je na něm. Ani jedno z rozhodnutí ale nebude mít v prvních měsících jeho vlády na Británii kladné dopady. Charlesova neoblíbenost může podkopat monarchii, i když časem si Britové zřejmě zvyknou. A druhé rozhodnutí – abdikovat a přenechat trůn Williamovi – způsobí ústavní krizi, i když bude mít širokou podporu veřejnosti.

Kvůli svatbě s rozvedenou už jedna abdikace byla

Podobná situace nastala v roce 1936, kdy se král Eduard VIII. rozhodl abdikoval po necelém roce, aby si mohl vzít rozvedenou Američanku Wallis Simpsonovou. Už jen zprávy o jeho záměru oženit se s ní, vyvolaly obavy o osud britského impéria. Sice by sňatek z právního hlediska nebyl problém, ale věděl, že by ji občané za svou královnu nepřijali.

"Musíte mi věřit, když vám říkám, že jsem zjistil, že není možné nést ono těžké břemeno odpovědnosti a plnění královských povinností bez pomoci a podpory ženy, kterou miluji. Udělal jsem to nejzávažnější rozhodnutí ve svém životě s myšlenkou na to, co bude v konečném důsledku nejlepší pro všechny," řekl Eduard ve svém emotivním abdikačním projevu. Okamžitě byl tak nahrazený svým mladším bratrem Jiřím VI., otcem Alžběty.

Eduardův příběh v lecčems připomíná ten Charlesův. I když se doba za těch osmdesát let změnila, jsou Britové co se týká královské rodiny stále stejně konzervativní. Ženu, která rozvrátila rodinu, nikdy zcela nepřijmou, a tak možná Charles pronese podobnou řeč.

Ano, vyvolá tím ústavní krizi, protože s tím ale všichni tak trochu počítají, nemusela by skončit nijak tragicky. Zvlášť ve chvíli, kdy princovu mladou rodinu lidé doslova milují.

Musíme ale stále počítat s Charlesovým smyslem pro zodpovědnost vůči rodu, a tak hymnu God Save the King budou přece jen lidé zpívat jemu. Jen je pravděpodobné, že se pro kralování jménu Charles raději vyhne – přece jen Karel I. byl tyran a jeho syn Karel II. měl trochu víc rád ženy...