S tím, že zkušenosti nám dávají víc než majetek, přišli psychologové Tom Gilovich a Leaf Van Boven v roce 2003. Jejich studie byla tehdy přelomová, od té doby ji podložili sérií dalších experimentů a spolupracovali i s jinými kolegy.

Proč je tedy lepší věnovat někomu zážitek než hmotný dárek?

Svět vnímáme přes růžové brýle

Zkušenosti a zážitky jsou pro nás lepší kvůli efektu, který psychologové odborně nazývají pozitivní reinterpretací, laicky řečeno jde o nošení růžových brýlí. Představte si, že si koupíte boty, které vás tlačí. Nic s tím nenaděláte, budou tlačit i s odstupem času. Radost z nového je pryč.

Ale zážitky a zkušenosti si můžete v hlavě vylepšit. Prokázal to například tým psychologů vedený Terencem Mitchellem. Zkoumali skupiny lidí – jedna z nich se vydala na třítýdenní dovolenou na kolech v Kalifornii, druhá vyrazila do Dysneylandu.

Mitchellův tým zaznamenával jejich pocity před cestou, během ní a následně po návratu. A asi nikoho příliš nepřekvapí, že po návratu negativní vzpomínky potlačili.

Ti, kteří naštvaně šlapali celé dny v dešti, si po návratu pochvalovali, že dovolená byla vlastně fajn a vlastně ani tak moc nepršelo. To samé lidé, kteří strávili dlouhé hodiny ve frontách na atrakce a všude se tísnili v davu, po návratu vzpomínali spíš na to, že strávili příjemný čas s rodinou nebo na setkání s Mickey Mousem.

Všechno se jednou omrzí

Radost z nových věcí se brzy otupí kvůli jevu nazývanému hédonická adaptace: člověk si po dosažení cíle rychle zvykne, adaptuje se a věc nebo událost v něm už nevyvolává výraznější emoce.

Takže si opět představte nový mobil – je super, když ho dostanete, chvíli si s ním hrajete, ale za den, dva nebo třeba za týden jste si na něj už zvykli, tak proč se z něj pořád radovat?

Podle psychologa Toma Giloviche má efekt hedonické adaptace větší vliv na předměty, než na zážitky. "Dalo by se říct, že adaptace je svým způsobem nepřítelem štěstí," říká Gilovich.

Potvrzuje to mimo jiné i experiment, do kterého se zapojilo 355 účastníků. Mohli si vybrat mezi zážitky nebo předměty: například si zahráli počítačovou hru nebo se podívali na film, nebo získali adekvátní drobnost – třeba klíčenku nebo rámeček na fotografii.

Po nějaké době – po hodině, dvou, ale třeba i po týdnu po nich psychologové chtěli vědět, jak jejich výběr ovlivnil pocity radosti. A opět, i tentokrát vedly prožitky.

Zkušenosti se hůř porovnávají

Sousedův trávník je vždycky zelenější. Když si koupíte nové auto nebo mobil, je pravděpodobné, že někdo bude mít lepší model než vy. Srovnávání hmotných věcí je poměrně jednoduché, byť subjektivní. A lehce se stane, že zpětně budete svého rozhodnutí litovat. Jak ale porovnáte dovolenou nebo třeba návštěvu divadla?

Gilovich to vysvětluje jednoduše: "Představte si, že si koupíte plochou televizi. Přijdete ke mně domů a zjistíte, že mám mnohem větší a lepší než vy. V tu chvíli cítíte zklamání a přemýšlíte nad tím, zda jste si vybrali dobře."

S dovolenou je to ale podle něj něco trochu jiného. "Když vyrazíte do Karibiku a zjistíte, že jsem tam byl také a moje dovolená vypadala lépe, může vás to trochu štvát. Ale ne tolik, protože máte své vlastní vzpomínky spojené s Karibikem," vysvětluje s tím, že prožitky se hůř porovnávají.

Zážitek vám dodá víc "životní energie"

Psycholog Mihaly Csikszentmihalyi poprvé přišel s termínem flow, který zjednodušeně označuje moment, kdy jste do něčeho zabraní tak, že nemyslíte na nic jiného a cítíte se tím zcela pohlceni. Někdy se tomuto stavu myslí říká žít okamžikem nebo "ve čtvrté dimenzi". Prostě se do něčeho naplno ponořit a dosáhnout tak štěstí.

A upřímně, dokáže vás naplno pohltit soustředění se na své nové boty, nebo spíš sportovní zážitek?

Čekání na zážitek stojí za to

Když si objednáte věc, po které toužíte, jste ochotni si třeba i zaplatit okamžité dodání, čekat na pošťačku před domem nebo rovnou letět do obchodu. Nedočkavost vás stresuje. Jenže jak ji máte v ruce, po chvíli se vám omrzí, jak jsme si pověděli výš.

Naopak čekání na zážitek je pro nás příjemnější, protože se na něj těšíme čím dál víc.

Gilovich a jeho kolegové Amitu Kumar a Matthew Killingsworth pro to našli podklady ve studii, do níž se zapojilo 2266 lidí, kteří si stáhli mobilní aplikaci TrackYourHappiness. Vědci jim pravidelně posílali sadu otázek – Jste šťastní? Plánujete si něco koupit? Je to věc, nebo zážitek? Je čekání příjemné? a Cítíte spíš netrpělivost nebo vzrušení?

Z analýzy jim vyšlo, že lidem bylo čekání na zážitek příjemnější, byli šťastnější a místo nedočkavosti cítili spíš vzrušení.

Podle nich je tak ideální koupit třeba dovolenou s dostatečným předstihem. Představa volna u moře vás bude naplňovat štěstím po celou dobu čekání, budete mít něco na co se těšit.

Zkušenosti z nás dělají to, čím jsme

Můžeme se obklopit věcmi jak chceme, ale nic nám nevynahradí vlastní zkušenost. Právě ta formuje naši osobnost. Carter a Gilovich se tentokrát ve svých experimentech inspirovali filmem Věčný svit neposkvrněné mysli, v němž si Jim Carrey a Kate Winsletová nechají vymazat vzpomínky na toho druhého.

Chtěli po skupině lidí, aby si představili, že by jim někdo vymazal vzpomínky na něco, co vlastní, nebo co prožili. Pro většinu z nich by bylo mnohem horší přijít o některou svou vzpomínku.

V experimentu pak pokračovali s další skupinou lidí. Chtěli po nich, aby na papír napsali seznam svých zážitků a věcí, které jsou s nimi spojené. A následně jim zadali napsat krátký text o tom, co jim v životě pomohlo stát se tím, kým jsou. V textu ale měli zmínit i nějakou hmotnou věci ze svého seznamu.

Asi nepřekvapí, že se lidé rozepsali spíš o svých zážitcích než o nějakém konkrétním předmětu, který v tu chvíli měli u sebe. Přece jen – člověk třeba radši zbaví svatebních šatů než vzpomínek na svatbu.

Všichni v sobě máme lidskost

Každý člověk se chce cítit milovaný, chce mít pocit, že ho někdo vnímá a má se komu svěřit. Takže je logické, že se budeme cítit šťastnější po prožití nějakého zážitku, než když získáme nějaký majetek. Je totiž mnohem pravděpodobnější, že lidi kolem nás zaujme spíš naše vyprávění o prožitku, než o tom, co máte doma.

A opět tu máme Giloviche a Van Bovena, kteří tentokrát do svého experimentu přizvali i psycholožku Margaret Campbellovou. Jedné skupině lidí nakázali mluvit jen o tom, co si naposledy koupili. Druhá mohla mluvit jen o tom, co se jí při posledním nákupu přihodilo.

Na konci se všichni účastníci shodli na tom, že je víc bavilo povídání o nakupování než o samotném nákupu.

Co tedy z toho všeho vyplývá?

Pokud šílíte, že nemáte nakoupené všechny dárky, zkuste dát svému blízkému pod stromeček nějaký zážitek. Nemusí to být zrovna letenky nebo skok padákem, stačí třeba vstupenky do divadla nebo masáž. Prostě něco, na co bude moci nějakou dobu těšit a pak na to vzpomínat.