Genialitu máme zafixovanou jako rozcuchaného fyzika obklopeného vzorci, nebo jako dítě, co ve čtyřech letech hraje Bacha pozpátku. Ale co když to není jen o výjimečném talentu, IQ nad 140 nebo schopnosti složit Rubikovu kostku poslepu? 

Psychologové dnes mluví o mnoha druzích inteligence – logické, jazykové, emoční, interpersonální, hudební... a taky o schopnosti vidět souvislosti tam, kde je ostatní nevidí. O způsobu zpracování informací. Génius totiž nemusí být ten, kdo všechno ví. Ale ten, kdo se ptá jinak. A občas taky ten, koho všichni považovali za “toho podivína”.

Jak zabít génia v několika jednoduchých krocích

Představte si, že se narodíte se zcela výjimečným způsobem myšlení. A pak přijde škola...Tam se totiž necení originální úhel pohledu, ale správně narýsované okraje. Kreativita se toleruje jen, dokud se vejde na linkovaný papír a nepřekročí dvě strany. Když jste moc rychlí, jste zbrklí. Když jste moc pomalí, zdržujete. Když se nudíte, dostanete poznámku. Když přemýšlíte jinak, jste prostě problém.

Další level- výchova. Hlavně buď normální, nevyčnívej, neztrapňuj se… tyto “rady” se vám vryjí velmi hluboko. Nebuď moc hlasitý ani moc tichý, moc chytrý ani moc jiný… A tak postupně zapomenete, co vás kdy fascinovalo- protože jste se naučili, co se sluší a patří.

A pak přichází společnost, která to celé dorazí. Máte si najít stabilní práci, ideálně s jistotou a stravenkami- tak je to přeci správně. A hlavně žádné bláznivé nápady, vždyť máte hypotéku, splátky... Genialita totiž často není praktická. A kdo by si dnes mohl dovolit být nepraktický?

Dobrá zpráva ale je, že i když vám společenské normy a omezení nastavili mantinely, pořád to nemusí být konec příběhu. Genialita se totiž dá znovu objevit- v tichu nebo ve chvíli, kdy se konečně přestanete snažit být “normální”.

Zkuste si všimnout, co vás skutečně zaujme. Co ve vás vzbudí dětskou radost nebo zvědavost. Co děláte, když vás nikdo nepozoruje a čas přestane existovat? Možná je to kreslení, možná vymýšlení příběhů, možná kutění s věcmi, které ostatní vyhodili. Možná jen v hlavě skládáte podivné spojení slov, která zní krásně dohromady. A možná jste si to zakázali brát vážně. Ale cesta do nitra vede přes zvědavost. Ne přes výkon. Vede přes hru, chyby, “zbytečnosti”, které vám připadají vlastně neodolatelné, ale stydíte se to přiznat. Génius v sobě většinou nehledá odpovědi. Spíš si klade lepší otázky než ostatní.

Možná nejste génius- anebo jste nikdy nedostali šanci…

Je docela možné, že jste totiž jen celý život plnili očekávání, a přitom tu a tam zahlédli koutkem oka něco krásně zvláštního ve vlastní hlavě- a rychle to zaplašili. Ale co když to nebyl hloupý nápad nebo lenost? Co když to byl náznak vašeho vlastního, tichého, trochu zanedbaného génia?

Nemusíte kvůli tomu opouštět práci, bourat manželství a pálit mosty.. Stačí zkusit si najít malý prostor, kde vám bude dovoleno být trochu jiní. Trochu víc vy. Zase si po svém myslet, tvořit, zkoumat. Bez výsledků, bez potlesku, bez hodnocení, bez očekávání. A třeba pak přijde nápad, který stojí opravdu za to.