Vydavatelství Economia v pátek na svém webu Aktualne.cz vydalo text vlivného sportovního novináře Luďka Mádla s dalšími podrobnostmi o vyšetřování Peltovy aféry. Vzápětí redakce obdržela výzvu Vrchního státního zastupitelství, aby text stáhla s odůvodněním, že narušuje průběh vyšetřování, a sankční hrozbou 50 tisíc korun.

Obdobná výzva přišla po víkendu také Českému rozhlasu, který rovněž publikoval několik textů odkrývajících detaily z vyšetřování. Zatímco Economia se nejprve rozhodla vyhovět státnímu zastupitelství a pak nechat své právníky prozkoumat dokument, rozhlas neuposlechl a články ponechal na svém webu s tím, že proti případné pokutě se bude bránit.

Economia mezitím v pondělí oznámila, že článek vrací zpět na web a na státní zastupitelství podává stížnost.

Velmi nezvyklý krok státního zastupitelství kritizovala celá řada právníků včetně expertů na mediální právo. Na první pohled vypadá odůvodnění státního zastupitelství jako snaha ochránit průběh vyšetřování. Ve výzvě se doslova uvádí, že "zveřejněné informace závažným způsobem zasahují do průběhu trestního řízení a maří jeho účel tím, že brání v řádném objasnění trestní věci".

V článcích se skutečně objevovala další jména a detaily z výslechů, vyšetřovacích spisů a policejních kruhů. Obě redakce ale trvají na tom, že informace získaly legálně. Státní zastupitelství proto nemá zákonnou pravomoc k tomu, aby mohlo žádat o stažení jejich článků nebo jejich úpravu.

Co znamená neveřejné řízení

Státní zástupce Ondřej Trčka podepsaný pod výzvou v ní rovněž argumentuje tím, že je řízení v přípravné fázi, která je vedena neveřejně. Jenže i přípravné řízení podléhá kontrole veřejnosti, jak připomíná právník Aleš Rozehnal, který se specializuje na mediální právo.

Pokud kriminalisté potřebovali utajit určité informace, jejichž případné zveřejnění by mohlo mařit vyšetřování, mají zákonem vymezenou možnost. "Pokud mají orgány činné v trestním řízení za to, že z hlediska taktiky vyšetřování je nutno určité skutečnosti utajit, mohou je vyčlenit z trestního spisu a podrobit je speciálnímu režimu," upřesňuje Rozehnal.

Tím se také vysvětluje, jak mohli novináři získat podrobnosti o případu – mají své důvěrné zdroje, ale k utajené části spisu by se ani s jejich pomocí jen tak nedostali.

"Neveřejnost přípravného řízení nespočívá v jeho utajení, ale v ochraně obviněného, poškozeného či svědka, kterou mají těmto osobám poskytovat orgány činné v trestním řízení tak, aby byla šetřena jejich osobnost a jejich ústavou zaručená práva. Neveřejnost přípravného řízení však v žádném případě není deštníkem, který by měl zakrývat libovůli policie a státního zastupitelství," dodává Rozehnal.

Státní zástupce za hranicí zákona

Právě ochranu obviněných a svědků měl zřejmě státní zástupce na mysli (odkazoval ve výzvě k § 8a a § 8b). Jenže dokonce ani v případě, že by novináři porušili oba zmíněné paragrafy, výzva neměla pocházet od státního zástupce, ale od Úřadu na ochranu osobních údajů, do jehož kompetencí to spadá.

Ať už byla snaha státního zástupce bohulibá, nebo šlo z jeho strany o zvůli, faktem je, že se nedržel mantinelů vymezených zákonem. "V právním státě platí, že orgány veřejné moci mohou činit pouze to, co jim zákon dovoluje, zatímco občané to, co jim zákon nezakazuje. Výzva Vrchního státního zastupitelství k odstranění článku týkajícího se trestního řízení je příkladem překročení pravomoci tohoto orgánu," vysvětluje Rozehnal.

Trestní řád (§ 66, na který odkazuje Trčka ve výzvě) sice státnímu zástupci umožňuje potrestat toho, kdo neuposlechne jeho výzvu, jenže zároveň platí, že musí jít o výzvu, která se opírá o trestní řád. 

Trestní řád přitom popisuje řadu výzev. Můžete být například vyzváni k vydání věci, k majetkovému prohlášení nebo podání svědectví. Výzvu ke stažení článku byste v něm ale hledali marně.

Nestandardní krok státního zástupce v každém případě připomíná, nakolik je důležitá kontrolní role médií, ale také nakolik problematický je současný trend, kdy se kvalita deníků (online i tištěných) měří množstvím informací, které novináři dokážou získat díky svým kontaktům z vyšetřovacích spisů a důvěrných policejních zdrojů.

Přístup k informacím patří k nejzákladnějším nástrojům právního státu, ruku v ruce s tím jde ale také velká zodpovědnost. Veřejným zájmem se nelze zaštiťovat za každou cenu, někdy jím může být nikoli zveřejnění, ale naopak nezveřejnění nějaké informace.