"Patřím k malé skupině vědců, která tvrdí, že by jídlo nemělo být nevýrazné a mdlé, ale mělo by být chutné, aby se lidé tolik nepřejídali. Takových je nás ale málo," říká Per Moller, výzkumný pracovník z univerzity v Kodani.

Většina lidí se obává, že pokud budou jíst potraviny chutné (s vysokou 'senzorickou kvalitou', jak by řekli vědci), snědí toho víc, než je nutné.  

Jenže to vypadá, že opak jej pravdou, jak dokazuje Moller. 

Účastníci jeho výzkumu jedli polévku, která byla mdlá, a také polévku, která byla okořeněná pálivým chilli. Ukázalo se, že okořeněná polévka je zasytila rychleji než verze bez chuti. Smyslové uspokojení tedy podle Mollera nemusí nutně vést k většímu příjmu potravy. 

Podobný výzkum se v roce 2009 uskutečnil na maastrichtské univerzitě. Pokusná skupina dostala stejně velké porce tvarohu a čokoládové šlehačky. Ukázalo se, že po čokoládě lidi nehonila mlsná tolik jako po tvarohu.

Shrnuto a podtrženo, lidé mají menší sklony k přejídání, když si nezakazují oblíbené potraviny a nedostávají se tak do deprivace. Spojitost s uspokojením chuťových buněk a přejídáním je zřejmá i bez exaktních pokusů.

"Z velmi nevědeckého pozorování a rozhovorů s přáteli a kolegy jsem zjistil, že většina z nich sní daleko méně kvalitního parmezánu, pokud je jím nabídnut, než v případě levných a chuťově méně uspokojivých tvrdých sýrů," říká výzkumník. 

To samé platí u čokolády a vín. Jen velmi málo lidí sní na posezení stogramovou tabulku prémiové čokolády, zato klidně spořádá stejné množství méně kvalitní čokolády. 

Není tedy divu, že obezita trápí Francouze proslulé svými vytříbenými chuťovými buňkami daleko méně než obyvatele zemí, kde se holduje potravinám v nižší kvalitě. 

Evropským poznatkům přitom odpovídají i podobné americké výzkumy. 

Profesor Brian Wansink z Cornellovy univerzity potvrzuje, že se lidé často přejídají právě chuťově nevýraznými potravinami. Kromě chuti je však podle něj neméně důležitým prvkem také velikost talíře a porce. Riziko, že se přejíte, hrozí v případě obřího talíře daleko víc, než když použijete normální nebo malou velikost. 

Ale zpátky k chutím. Stejně jako jeho evropský kolega, i Fred Proveza z univerzity v Uttahu upozorňuje na to, že chuť potravy je mimořádně důležitým a také velmi podceňovaným faktorem, který určuje, co a jak lidé jedí.

Evoluce podle jeho slov předurčila chuť jako vodítko pro naše výživové potřeby. 

Když jíme uměle dochucené potraviny chudé na "opravdové" živiny, balamutíme tím vlastní organismus a přeháníme pak s objemem. Důležité živiny přitom tělu stále chybí. Pokud budete jíst více zdravých potravin, tělo dostane vše potřebné a nebude vysílat signály v podobě chutí. 

Problém s přejídáním tedy, alespoň podle Mollera a podobně smýšlejících odborníků, lze vyřešit tak, že se budete soustředit na kvalitu a přirozenou chuť potravin. Znamená to ovšem kardinálně změnit svůj postoj k jídlu a odhodit středověké předsudky, že požitek z jídla je hřích. 

Dávejte si práci s přípravou jídla, naučte se používat koření a kvalitní potraviny, ať je váš život chutnější. Pokud se naučíte pořádně si jídlo vychutnávat, získáte úplně nový postoj k vlastnímu tělu, budete si víc vážit sami sebe. A zbavíte se přejídání.